Jak mě ani nejteplejší den v roce nespálil

Není nad včasné varování... Jestlipak však tento pán nosí toto triko i v "běžném pouličním provozu", tj. mimo duhové pochody?

Není nad včasné varování (pro holky, ale vlastně i pro kluky)… Jestlipak však tento pán nosí toto triko i v „běžném pouličním provozu“, tj. mimo duhové pochody?

Jak již proběhlo tiskem, mezisíťovými servery a dalšími sdělovátky, 11. srpna 2018 zažila Praha po dlouhých přípravách a mnohých doprovodných akcích nejteplejší den v roce. Zapojila se do něj řada organizací, a to jak těch, které to teplo mají v popisu práce, tak i spousta dalších, pro něž je to jen jedno z mnoha témat. A jedna z těchto organizací mi v mailu poslala pozvánku. Že bych mohl také přijít a projít se z Václaváku na Letnou.

Po váhání, které trvalo takřka do poslední chvíle, jsem se nakonec rozhodl vyrazit. Po třech čtvrtích na deset mi měl jet z Hraštice vlak do Práglu, kde se podle jízdního neřáda měl ocitnout v 11.05 hodin. Takže do půl dvanácté, kdy se měl naproti Petschkovu paláci konat sraz naší skupinky z české sekce Amnesty International, bych měl docela dost času. jenže člověk míní a Pánbu, či v tomto případě spíš právě onen nejteplejší den v roce, mění. Ony z té přemíry tepla zřejmě poněkud měkly koleje či co, a tak, přestože z Malé Hraštice jsme vyjeli včas, už v Čisovicích jsme kvůli čekání na opožděný protijedoucí vlak nabrali snad čtvrt hodiny sekeru za dva zlatý a topůrko za tolar. Nebo za dolar? No a další zdržení se přidala v Braníku a Krči. Zkrátka na Wilsoňáku jsme byli asi tak o půl hodinky později, než jsme měli být. Což je na trasu o délce tarifních 47 kilometrů docela slušný „výkon“.

Takže honem proběhnout odbavovací halou a šup k Petschkárně. Alegorický vůz české sekce Amnesty International už tam čeká, zájemci si mohou namalovat proužky pod oči, půjčují se transparenty, či spíš vlastně pikety. Po skončení průvodu odevzdat u stánku na Letné. Protože, to víte, ten univerzální zloduch Soros nám zas tak moc penízků nesype. Po pravdě řečeno zrovna z nadací tohoto pána nám jde minimum prostředků, když na to přijde, přežili bychom i bez nich. Toť vzkaz pro ty, kdo si myslí, že dotyčný pán maďarského původu odívá zástupce rozvratnických neziskovek do zlatých (či v případě tohoto průvodu duhových) hábitů (a pokud možno i do neprůstřelných vest).

Na piketech jsou hesla na podporu LGBT+ komunity v Rusku, kde již pět let platí zákon „proti propagaci homosexuality“. Poneseme nápisy se dvěma příklady: pohlazení – 15 dní za mřížemi, pusa – deportace. Ještě že ten zákon neplatí retroaktivně – to by soudruh Leonid Iljič Brežněv musel být za ty pusy (nikoliv „pussy“, pane prasodente) s Gustávem Husákem (ale i s Erichem Honeckerem a asi i mnohými dalšími) exhumován a deportován nejméně na Mars. Ach, Vovko, Vovko, co to děláš těm, po nichž jsi zdědil nynější (byť trochu zmenšené) impérium? 🙂

Některé věci mi tudíž unikly – a dověděl jsem se o nich až dodatečně. Například jacísi aktivisté – prý z Alt-Pridu (ale tam se k tomu až tak moc nehlásí) – se na chvilku pokusili zablokovat alegorický vůz firmou ExxonMobil (ale podle alt-pridího webu se zdá, že za to mohl někdo jiný), o níž je známo, že ke globálnímu oteplování přispívá mnohem víc než všechny LGBT+ iniciativy na světě dohromady. A zde se rozhodla k této své nehynoucí zásluze hrdě (ano, anglické slovo „pride“ znamená „hrdost 🙂 ) přihlásit. Po prvním kontaktu s policií oni aktivisté od té blokády po pár minutách upustili, a tak ropní oteplovači mohli svým alegorickým vozem oteplovat i tak dost teplý průvod. Což byla událost, která stála za zhlédnutí, ale prostě jsem byl na jiném místě.

Ze stejných důvodů jsem prošvihl i alegorický vůz České pirátské strany, který měl podobu korábu s duhovými plachtami. Ale prý bude dostupný i později, a to dětem v mateřské školce v Nučicích, kde poslouží jako prolézačka. (Podívejte se na ně, na kujóny pirátské! Koráb z pražského duhového průvodu šoupnou mateřské školce, aby tak už před předškolní mládeží propagovali jednak svou partaj, jednak teplou genderovou příslušnost, ne-li identity ještě exotičtější! 😉 )

Tož rovnou k těm identitám ještě exotičtějším: jejich představitelé tam samozřejmě také byli zastoupeni. A možná viditelněji, než by by odpovídalo jejich procentnímu zastoupení. To víte, když se líbají či objímají dvě jinak standardně oblečené dámy, případně vcelku standardně odění pánové (takové výjevy tam logicky byly k vidění – koneckonců hlavně pro takové lidi ta akcička je), až tak divně to nevypadá. Když však zástupci (o zástupkyních to samozřejmě platí také) jiných (nikoli národnostních) menšin vytáhnou z příšeří svých zajisté útulných sado-maso salónů a podobných zařízení své nezaměnitelné ústroje, případně postroje a podobné propriety a pak se v nich polonazí producírují, okamžitě zapůsobí na televizní kamery stejně spolehlivě jako mucholapky na jistý dvoukřídlý hmyz. A udatní Slušnočeši (jakož i spanilomyslné Slušnočešky) u obrazovek svých telecích vizí se mohou krásně spravedlivě rozhořčovat nad tou dokonalou mravní spouští. Tak spravedlivě, že by také rádi stiskli spoušť – například revolveru. Sodoma – Gomora! Nuže, zahlédl jsem i takto zajímavě krojované postavy, avšak ty většinu ani zdaleka netvořily a byly spíše takovým drobným okořeněním celé akce.

Ale ještě kousek zpět: ještě jsme nevyrazili. Po poledni se přesouváme na Václavák a řadíme se do průvodu. Pod koněm postává drobná skupinka křesťanských aktivistů s transparenty ČESKO NENÍ SODOMA (pozn. MH: no jen aby… 🙂 ), HOMOSEX – CESTA DO PEKLA, případně dalších.

Zaujme i transparentík obrázkový: z jedné strany silueta postavy v sukni, z druhé strany silueta postavy v kalhotách, mezi nimi pak dvě postavičky mrňavé – už nevím, zda v sukních či kalhotách či půl na půl. Pod tím nápis NEMĚNNÝ BOŽÍ ŘÁD. Což si lze vysvětlovat všelijak. Třeba tak, že pokud si dva gayové rozhodnou adoptovat nějaké to děcko, jeden z nich by měl nosit sukni (ty postavy na tom obrázku byly tak schématické, že ta postavička v sukni opravdu nemusela být žena – ostatně ani ta postavička v kalhotách nemusela představovat muže, ba ženy v kalhotách jsou mnohem častější než chlapi v sukních 🙂 ). A druhé poučení (nikoli z krizového vývoje): v rodině by měly být pouze dvě děti. Obávám se však, že ten „Boží řád“ až tak úplně neměnný nebude – ještě před dvěma stovkami let bylo potřeba, aby v rodinách bylo dětí víc – lékařská péče tehdy nebyla nic moc a dětská úmrtnost byla dost vysoká. (Uvážíme-li, že někteří lidé zůstanou z nějakých důvodů bezdětní, bylo by i v současnosti dobré, kdyby v některých rodinách byly i nadále děti tři. Aby byla zajištěna prostá reprodukce. Aspoň poté, co by početnost – nyní značně přemnoženého – lidstva klesla na rozumnou mez.) A uvědomíme-li si, jak asi pánové získávali své „nákladné polovičky“ v pravěku, pochybnosti o neměnnosti onoho Božího řádu ještě o něco stoupnou.

Máme putovat téměř v čele, hned za úvodním blokem. Postupně se přesouváme před náš alegorický vozejk, když tu…

Jak že to napsal ten Majakovskij v té básni Uporadovavší se (Прозаседавшиеся)? „…Denně / porad nejmíň dvacet- / Jak to zaonačit? já se ptám. /Dělej co dělej, / musíš / v půli rozervat se. / Do pasu zde / a zbytek – tam. …“ (V citaci použit překlad Jiřího Taufera). Zkrátka nastal okamžik, kdy by bylo záhodno, abych se v půli rozerval já. Svou „delegaci“ (byť miniaturní) totiž poslala do průvodu i Náboženská společnost českých unitářů, konkrétně tři její obce, členem jedné z nichž jsem i já. V půli rozervat se však na rozdíl od hrdinů oné slavné Majakovského básně nedokážu, a protože už držím piket od Amnesty International, půjdu i nadále v jejích řadách.

Půl jedné odpoledne. Průvod se konečně hýbe z místa. Chvíli se pohybuje rychlostí zpomaleného funébrmarše, chvíli ani to ne. Pro pouliční shromáždění rychlost typická, pro můj pohyb pražskými ulicemi nikoliv – tedy s výjimkou oněch demonstrací a podobných akcí (pohybovat se po Práglu rychleji je myslím i bezpečnější – aspoň ve vztahu ke kapsářům, kapsářky nevyjímaje). V minulých letech prý průvod procházel po Příkopech, ale ty jsou letos rozkopané (čímž konečně po létech dostály svému názvu), a tak zahýbáme už do Opletalky (to je ta ulice, na jejímž rohu pan Herman odmítl památkově chránit ten Kozákův barák, takže jej developer mohl nechat zbourat a už tam staví novou obludku). Po pravé straně na chodníku na okraji Sherwoodu je konečně vidět ony oobojkované a podobně vymóděné polonahé tvory, kteří jsou vítanou záminkou pro rozhořčováním se nad zkažeností mravů téhle civilizace. Co na tom, že tihle „pejskové“ nekoušou kolemjdoucí chodce, nemají vzteklinu a vůbec nejsou svému okolí nebezpeční? „Nemají náhubky a nejsou řádně na vodítku,“ (ale přinejmenším někteří na vodítkách jsou) slyším už v duchu udatné mravokárce . Protože předpis je předpis, že? Jen jsem si je jaksi nestihl vyfotit. Zda se do průvodu dostali i lidští „koně“, případně jiná „zvířátka“, si nevzpomínám. Řekl bych, že jsem je neviděl, ale ani jejich přítomnost vyloučena není.

Pak uhýbáme do Hybernské ulice a tou se suneme na náměstí Republiky. A Revoluční ulicí. Tam na průvod mává poměrně velká skupina lidí z horních pater jednoho z domů, duhové girlandy visí z oken…

A jde se dál. Řásnovkou a Klášterskou ulicí na Dvořákovo nábřeží kolem Anežského kláštera.

Při vyústění Kozí ulice, oddělena fízlím kordónem, sleduje průvod skupina snad dvaceti udatných vlaSStenců, opatřená bannery s logem Dělnické strany SS, hudební skupiny Ortel a možná i jinými. Cosi pokřikuje, ale do průvodu to právě dvakrát slyšet není – soundsystémy, které průvod doprovázejí, jsou silnější. A zatímco zadní si voje průvodu užívají onu vlaSSteneckou přehlídku, jeho čelo již přešlo Čechův most a kolem skupinky soustředěné kolem držitele nápisu ČESKO NENÍ SODOMA (který se sem mezitím přesunul od koně – a jelikož svůj názor na rozdíl od orteloidů vyjadřoval neagresívním způsobem, obešel se bez ohraničení policejním kordónem; dodejme, že Česko není nejen Sodoma, ale dokonce ani Dodoma – ale na tuto skutečnost žádní demonstranti neupozorňovali) stoupá po schodišti k někdejší Frontě na maso a dále na Letenskou pláň. Zhruba uprostřed schodiště se fotí naše skupinka, tj. ta, kterou dala dohromady česká sekce Amnesty International. Tohle společné focení Amnesty International je tu prý tradicí, já jsem tu ale poprvé. A jde se dál nahoru. Procházíme kolem základů zbouraného pomníku báťušky Džugašviliho, pak kousek doprava šikmo přes pláň odevzdat ve stánku AI zapůjčené „pomůcky názorné agitace“, či jak se tomu říkávalo za minulého režimu. A ještě se tam chvíli zdržíme.

Kousek odtud, téměř naproti, rozložila svůj stánek delegace naší náboženské společnosti. Jako jedno z lákadel tam má být knížka Petra Samojského (duchovního Pražské obce unitářů a Obce širšího společenství českých unitářů) Dobrodružství zvané svatba, otevřené na dvojstraně, kde začíná kapitola či podkapitola s názvem „Muž a žena, muž a muž, žena a žena“ či tak nějak. Faktem je, že v současné době mohou do manželství vstoupit jen různopohlavní páry, ty stejnopohlavní se musí spokojit s registrovaným partnerstvím. Jeho nevýhodou je ovšem kromě řady jiných věcí i to, že do těchto svazků lze vstupovat pouze u čtrnácti vybraných matrik, nikoliv tedy u církví a náboženských společností, které disponují právem oddávat. Duchovní samozřejmě může požehnat i stejnopohlavnímu páru, ale bez příslušných právních důsledků.

O to, aby se toto změnilo, usiluje Koalice za manželství Jsme fér, kterou tvoří Amnesty International, Logos Česká republika, Mezipatra, Prague Pride a PROUD. Podle jejího návrhu by mohl do manželství vstoupit jakýkoli pár (tedy dospělý lidský pár právně způsobilý). Z čehož by automaticky plynula i možnost vstupovat do manželství u církví a náboženských společností (pravda, jen u těch, které vůči takovým svazkům nemají odpor – například u Svědků Jehovových to bude možné asi ještě později než v Římskokatolické církvi – některé protestantské církve by s tím ale problém neměly už teď, unitáři ostatně také ne).

Stánek „Jsme fér“ se ostatně nachází hned naproti. A probíhá v něm hromadné psaní pozdravů poslancům a poslankyním, totiž těm, kteří zatím nejsou rozhodnuti, zda manželství pro všechny podpoří. Jedním z nich je i jeden pán, tedy „soudruh“, se kterým jsem kdysi sdílel…

Ne, lože to tedy fakt nebylo, i když v souvislosti s akcí, na které se právě nacházím, by to bylo hezky pikantní… 🙂

Sdílel jsem s ním několik demonstrací – a to asi tak před deseti lety, kdy byl tématem mnohých rozhovorů – a někdy i vášnivých hádek (a samozřejmě i demonstrací) – americký vojenský radar (včetně příslušné americké vojenské posádky) na Břízkovci v Brdech. A tehdy jsme stáli na pomyslné „stejné straně barikády“. Nebudu dál napínat – jednalo se o Stanislava Grospiče, t.č. místonáčelníka, pardón, místopředsedu udatného kmene Komančů. A tak na příslušné místo na pohlednici píšu vzkaz, v němž mimo jiné připomínám, že před deseti lety jsme stáli na téže straně a nebylo  by špatné, pokud bychom na ní stáli i v této věci. Řádně se podepisuji a uvádím i zpáteční adresu. Odpověď zatím (stav k 11. září 2018, tj. měsíc poté) žádná nepřišla. Že bych to napsal nedostatečně čitelně?

Pak si jdu trochu obhlédnout prostor oné poněkud duhově hřejivé Letenské pláně. Na pódiích DJové a kapely, které mě zas až tak moc nezajímají, ve stínech stromů odpočívají ve stoje, vsedě i vleže jednotlivci, páry (stejno- i různopohlavní) i skupinky, ty „správně pikantní nepřístojnosti“ ovšem k vidění nejsou, voyeuři a voyeurky si zde tedy na své příliš nepřijdou. Vida – a pak že je Prague Pride dobrý pro všechny genderové minority… 🙂

Ještě že mohu posloužit aspoň jednou fotkou „těch správných bukvic“, tedy těch, kdo vypadají tak, jak si „průměrný Slušnočech“ „termicky orientované“ spoluobčany představuje. Ovšem i tuto fotku zveřejňuji v antiBISoní úpravě – co když ti spoře odění hezounci ve svých domovech působí vcelku normálně a sousedi by se hóóódně divili, do jakého hábitu, či spíš nehábitu, se ti lidé z jejich okolí na té akci v Práglu navlékli? Zejména v nějaké té Horní Dolní (obzvlášť jde-li o obec s konzervativními mravy, kde se všeobecně předpokládá, že pokud má pán s dámou více než tři děti, bylo by slušné, aby spolu vstoupili do zákonného svazku manželského) by takové odhalení  mohlo způsobit docela pěkné pozdvižení.

Procházím kolem improvizované vývěsky věnované památce Vojtěcha Černého, který svého času doplatil právě na svou orientaci. Zasebevraždil se poté, co byl zatčen pro… S ohledem na to, na jaké akci se nacházíme, lze poměrně snadno uhodnout, co asi bylo tou příčinou. A to prosím pěkně bylo 17. dubna 1938, za milované první republiky, která je prohlašována div ne za vzor demokracie (v porovnání s některými fašizujícími režimy v okolí snad; nicméně problémy tehdejší doby byly nejen v této oblasti, například trampové vzpomínají na jistého zemského prasodenta Huga Kubáta, který neviděl rád, pokud tramp sdílel stan s trampkou, pročež organizoval proti lidu trampskému velké zátahy). Trestnost homosexuality byla zrušena paradoxně za režimu udatného kmene Komančů v roce 1961.

Pomalu se chystám k odchodu. Unitářský stánek zmizel již před drahnou dobou, prázdný je i flek, kde se udělovalo partnerské požehnání – podle typického loga s vlaječkou a obrázků kalicha a Bible lze usuzovat, že šlo o společný podnik Pirátů a některé z evangelických církví. Nejspíš Českobratrské církve evangelické, která je v tomto směru poměrně dost vstřícná. Platí to přinejmenším o části jejích duchovních.

Je kolem páté hodiny podvečerní. Odcházím prosluněnou plání kolem bývalé Fronty na maso k Čechovu most a pak na Smícháč na autobus, kdesi za mnou zní hudba, lidé se cítí šťastně, bez ohledu na genderovou či jinou identitu. Jen ti fašounci, pardón, fanoušci Ortelu se sem radovat jaksi nepřišli.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Politika a podobné jevy, Právo a spravedlnost (ne však stejnojmenná strana!), Reportáže se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zde je možno zanechat komentář k příspěvku

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.