Zjednotení za mier / Společně za mír / United for Peace / Все за мир / Egységesen a békéért / Gemeinsam für den Frieden / Razem o Pokój

Následující výzva vznikla jako reakce na krajně nepříznivou mezinárodní situaci, která je jednou z nejhorších od skončení studené války v roce 1990. Originál vznikl v květnu 2015 převážně na Slovensku, jeho signatáři jsou však i některé české osobnosti, a to poměrně pestrého složení. Pokračování textu

Rubriky: Oznámení, Politika a podobné jevy | Štítky: , , , , , , | Napsat komentář

Mám a budu – 9. 5. 1998

Následující vzpomínkový článek byl napsán pro Novoknínský zpravodaj a otištěn v jeho čísle 4/2017. Do „soukromého“ blogu jej dávám jednak proto, že s Novým Knínem souvisí spíše okrajově (jak bude z textu patrné), jednak proto, aby se zde aspoň občas něco objevilo. Když už jsem nestihl napsat třeba reportáž z 1. máje 2017 v Praze na Palackého náměstí (s následným pochodem na Střelák), kde jsem prostě nechtěl chybět. Takže odreagujme se na chvíli od žhavé současnosti (i když počasí v posledních dnech moc žhavé nebylo) a ponořme se do dob minulých, jež mnozí z duše proklínají, jiní zase s nábožnou úctou vzývají (přičemž namístě jaksi není ani jedna z těchto krajností). Ale dosti již otravných úvodů a předmluv a podívejme se konečně na samotný článek.

Mám a budu – 9. 5. 1998

Když mí rodiče koupili svůj první televizor, psal se rok 1968. Na československém území se zvolna zabydlovaly sovětské tanky, které přijely bratrsky internacionálně pomoci Vasilu Biľakovi a jemu podobným udržet se u koryt, já začínal chodit do školy a NASA se chystala vyslat první pilotovanou výpravu na povrch Měsíce. Československá televize vysílala černobíle a zatím jen na jednom programu.

Karel Pech ve vysílání Československé telecí vize v roce 1969

Mnohé z tehdejších pořadů upadly v zapomnění, jiné se aspoň drápkem zachytily a zůstaly v povědomí. K těm druhým patřily populárně naučné seriály, jejichž ústřední postavou byl režisér, herec a moderátor Karel Pech. Vzpomenu-li si na excelentní seriál Tajemství řeči, věnovaný zajímavostem a záludnostem mateřštiny většiny z nás a podívám-li se na jazykovou „kulturu“ zejména některých internetových diskusí, říkám si, že něco podobného ve vysílání českých televizních stanic docela chybí. A stejně tak by se jistě uplatnila nějaká modernější obdoba dalšího Pechova seriálu Tajemství výchovy, který byl pro změnu věnován – jak název naznačuje – otázkám společenského chování. Nevolám po přejemnělé etiketě rokokových salónů s barony v parukách (jejichž drábové ovšem vůči poddaným až tak úplně jemně nevystupovali) a dámami v neskutečně utažených korzetech. Kdyby však hulvátství, známého i z nejvyšších pater (nejen) české politiky bylo méně, asi by si nad tím nikdo nezoufal – snad s výjimkou parlamentních zpravodajů bulvárních médií, kteří by museli senzace hledat jinde.

Young Shatterhand srkal (Československá telecí vize 1969)

Ti, kdo ony doby nepamatují, případně si chtějí paměť oživit, mohou zavítat na web České televize, kde jsou některé díly k dispozici ke zhlédnutí po Internetu: Tajemství řeči najdeme na adrese http://www.ceskatelevize.cz/porady/896874-tajemstvi-reci/, Tajemství výchovy na adrese http://www.ceskatelevize.cz/porady/897020-tajemstvi-vychovy/. Dostupné jsou žel jen některé díly; z původně zamýšlených dvaceti dílů Tajemství řeči jich bylo odvysíláno pouze šestnáct, v archívu na webu ČT jich lze nalézt dokonce jen devět1. Pokud jde o Tajemství výchovy, který se v premiéře vysílal o sobotách od 15. listopadu 1969 do 31. ledna 1970, k dispozici je deset dílů2.

Nás bude nyní zajímat druhý z uvedených seriálů. V tomto případě si totiž Karel Pech přizval dětského partnera, se kterým vedl dialog a který některé prohřešky proti společenskému chování názorně předváděl (někdy ale předváděl i to, jak se to či ono má dělat správně). Mezi těmi pány, kteří se navzájem oslovovali slovem „příteli“, byl rozdíl nejméně dvou generací, ale – světe div se – ono to fungovalo, a skvěle. Stačí se podívat třeba jen na první díl seriálu – Young Shatterhand srkal3 – odvysílaný poprvé 15. listopadu 1969; byl velice vtipný. Jenže z jiného dílu, z toho pátého, poprvé odvysílaného 13. prosince 1969, dodnes vane smutek a sklíčenost. Ne ovšem proto, že by tragickým byl výkon účinkujících – ten si udržoval svůj vysoký standard; „jen“ pojednával – a přesvědčivě – o věcech neveselých: o stavu pořádku v československých, totiž hlavně pražských, ulicích4. Zdálo se, že se nám rodí dětská (a později nejen dětská) televizní (a časem snad i filmová) hvězda. Jenže pak se něco zadrhlo. Televizní seriál skončil (uvažovalo se o dalších dodatečných dílech, ale ty už nebyly natočeny), Jiří Belčev se mezitím (ještě v roce 1969) objevil v televizní hře Tchýně; v roce 1974 se objevil ještě v Pechově seriálu Tajemství nezvířat – a pak už stopy jeho herecké kariéry mizí.

Proč však tuto dětskou hvězdičku, která na pár let zazářila, ale pak se vytratila, připomínat právě v Novoknínském zpravodaji? Zvlášť když zde byli dětští herci známější; včetně těch, kteří si zahráli třeba ve filmu Ať žijí duchové, natáčeném i v našem městě?

To napoví ještě jedna zpráva – bohužel neodvolatelně závěrečná. Pochází z rozhlasového vysílání ze dne 14. května 1998 a zní takto:

Při tragické nehodě na motocyklu zahynul Jiří Belčev, který se před lety jako malý chlapec po boku Karla Pecha proslavil v několika cyklech velmi populárních výchovných pořadů o kultuře řeči a chování. ČTK o tom ve středu informoval Karel Pech. Belčev, který by se letos v říjnu dožil 36 let, účinkoval v několikadílných pořadech Tajemství řeči5 a Tajemství výchovy. Rozloučení s Belčevem se koná 15.května v 10:30 v obřadní síni strašnického krematoria.“6

A zde je ten důvod. Místo, na němž k oné tragické nehodě došlo, se sice nenachází přímo na území našeho města, avšak troufám si tvrdit, většina spoluobčanů jím projížděla už mnohokrát. Leží na silnici ze Slap do Štěchovic, necelý kilometr od benzínové pumpy u Slap ve směru na Štěchovice. Dnes tam lze spatřit prostý dřevěný křížek s plíškem, na němž stojí tři krátké řádky:

Jiří BELČEV
†   9. 5. 1998
„MÁM A BUDU“

Křížek Jiřího Belčeva (2015-04-06)

Je naprosto nenápadný a omšelý. Když jedu autobusem okolo, obvykle se snažím jej zahlédnout – ale zdaleka ne vždy se mi to podaří. Nejít svého času okolo něj, když jsem dokončil jednu ze svých procházek z Nového Knína podle Kocáby do Štěchovic a do odjezdu nejbližšího autobusu mi ještě nějaká doba zbývala, nevěděl bych o něm dodnes. A už vůbec by mi nebylo známo, že připomíná člověka, který kdysi nakrátko jasně zazářil, ale pak se ztratil z očí a znovu jej připomnělo až jeho tragické úmrtí.

Miloš Hlávka

1Je možné, že chybějící díly byly nějakým nedopatřením smazány; uvědomme si, že vše se točilo na pásky, jejichž kapacita zdaleka neodpovídala nynějším záznamovým médiím, a kopie se asi nepořizovaly; pokud byl originál přemáznut novým pořadem, byl původní obsah ztracen – tím spíš, že své oblíbené pořady si nemohli nahrávat ani diváci – první videorekordéry se do československých domácností začaly dostávat zhruba ve druhé polovině 80. let 20. století, tedy téměř dvacet let po době, o níž je zde řeč. Asi největší uměleckou ztrátou je romantický historický seriál Ctná paní Lucie, který byl na začátku 70. let 20. století vytvořen jako doprovodný pořad k losování Matesa – jeho cílem bylo propagovat historické památky, na jejichž obnovu byl výtěžek uvedené loterie určen. Vysílání seriálu bylo po kritickém výroku Gustáva Husáka na jeho adresu přerušeno (možná před samotným posledním dílem). Nyní je záznam seriálu nezvěstný; nejspíš byl později smazán – a těžko říci, zda nedopatřením či úmyslně (když se to tomu Gustovi tolik nelíbilo).

2V seznamu dílů chybí ty, které by měly být odvysílány 27. prosince 1969; protože však se ve vánočním období televizní programy už řadu řadu let liší od zbytku roku, je možné, že vůbec nebyl na programu, a chybí jen část, která by měla připadat na 3. ledna 1970. Ani ty však zřejmě žel nejsou kompletní – například záznam šestého dílu je „urván“ po necelých devíti minutách, přestože jednotlivé části měly být zhruba čtvrthodinové.

5V Tajemství řeči Jiří Belčev zřejmě nevystupoval – aspoň v těch částech, které jsem si „projel“, jsem jej nenašel.

6Přepis zprávy pochází z webu Českého rozhlasu, konkrétně z adresy http://www.radio.cz/cz/rubrika/bulletin/zpravy-ctvrtek-14-kvetna-1998

Místo nehody

Místo nehody

Rubriky: Kultura, Výročí, Vzpomínky | Štítky: , , , , , , , | Napsat komentář

První máj v Praze – start tentokrát na Palackého náměstí

I letos se bude po světě konat spousta prvomájových oslav, různě zaměřených. V relativní blízkosti mého bydliště jich asi nejvíc bude v Praze. Nemám k dispozici úplný soupis, ale podle zkušeností z předchozích let lze očekávat, že udatný kmen Komančů si uspořádá svůj oblíbený potlach v pronajatém wigwamu na pražském Výstavišti. Jaký tam bude jeho program, nevím, jisté je jen to, že důchodcům tam už zámecký pán o tom, jak je těžké být nezaměstnaným, případně o tom, že my jsme ti nadšení blázni, žel už nezazpívá.

To soudruzi z ODS si svůj dýchánek zřejmě zase uspořádají někde na svazích Petřína – jen si asi budou muset dát pozor, aby se nelíbali pod rozkvetlými třešněmi, neb by to nemuselo být správně pochopeno a hrozily by z toho kádrové důsledky. Kde bude slavit holohlavý premiér Bohouš, nevím, ale oni si také něco najdou.

Já ovšem mám v úmyslu jít trochu jinam – konkrétně na Palackého náměstí, kde se má konat společná akce Anarchistické federace, Mladých zelených a Socialistické solidarity pod názvem Konec špatné práce.

Pokračování textu

Rubriky: Oznámení, Politika a podobné jevy, Právo a spravedlnost (ne však stejnojmenná strana!) | Štítky: , , , , , , | Napsat komentář

Velikonoční přání 2017

Velikonoční přáníčko 2017

Velikonoční přáníčko 2017

Přeji všem čtenářkám, jakož i čtenářům tohoto blogu vše nejlepší k Velikonocům. Vedle v přáníčku zmíněného života bez spoluviny na utrpení jiných (vzhledem k propojenosti celého světa velmi obtížná věc; ostatně Velikonoce, aspoň v jejich křesťanské podobě, jsou neseny příběhem mimo jiné o jednom lidském utrpení a o mnohém z naší lidské podstaty) i takové „obyčejné“, mnohamiliónkrát omílané, leč stejně důležité věci, jako je zdraví, štěstí, či životní pohoda.

Žel pro mnoho lidí na této planetě to stále není ani tak relativně dostupné (a jako že máme důvody na mnohé nadávat) jako pro nás tady (jenže to se zase dostáváme k otázce té spoluviny…).

V podrobnějším rozlišení je obrázek dostupný zde: https://fotki.yandex.ru/next/users/milos-hlavka/album/167009/view/788173 – přímo na originální velikost se lze dostat zadáním adresy https://img-fotki.yandex.ru/get/54787/11694511.9a/0_c06cd_8390062d_orig

Písničku, jejíž úryvek je v přání ocitován, si lze v podání autora (žil v letech 1889 až 1957, píseň napsal tuším ve druhé polovině roku 1917) poslechnout například zde: http://mnogopesen.ru/cd/Swe04/Vertinsk/v02lp11.mp3, případně zde: https://www.youtube.com/watch?v=1SuBwCqoB5g,

Takhle ji zpívá Boris Grebenščikov: https://www.youtube.com/watch?v=fyWLACLcLs4 – případně zde: https://www.youtube.com/watch?v=YpVpU7GjW10 – proti originálu jsou tam drobné změny v melodii i textu, smysl písně ovšem zůstává stejný.

Následující zajímavá podoba písně je od skupiny Помни Имя Своё (=Pomni imja svojo = Pamatuj si své jméno): https://www.youtube.com/watch?v=A9RRKoxtspw (zajímavá je i vizuální stránka klipu)

Takto tuto píseň zpívá skupina Najada: https://www.youtube.com/watch?v=xOH-fIXdG-M – původního Vertinského textu se drží věrně, melodie je ale výrazně jiná.

A takto ji zpívá Valerij Obodzinskij (žil v letech 1942-1997): https://www.youtube.com/watch?v=XTZBnCdftG8 – zde s fotkami z pohřbu a protestů po nějakém důlním neštěstí (nejen ve válkách umírají kvůli něčí chamtivosti nevinní lidé)

A takhle Pavel Kašin: https://www.youtube.com/watch?v=gTp5Am14luc (lehce popové provedení).

A na závěr ještě drobet kostrbaté přebásnění do (hovorové) češtiny (vzniklo krátce po vypuknutí první čečenské války, tuším v roce 1992):

To, co musim říct

Těžko pochopim proč, jakej smysl to dává
a kdo na smrt je hnal, aniž hanbou se třás,
čípak zbytečný vášně, čí čest a čí sláva
směly životy loupit a krást.

Lidi v kožichách lhostejný k těm, co nadarmo padli,
a jen strhaná postava, jedna z přítomnejch vdov,
ztuhlou mrtvolu líbala na rty zešedlý zchladlý,
snubnim prstenem po knězi švihla bez dalších slov.

Už je přikryli věncema, už je pohřbili v blátě,
pak šlo po domech říct – slovo do vřavy dát –
že je na čase vale dát zmatkům v tomhle státě,
že i tak brzo příde k nám jenom bída a hlad.

Stěží někoho napadlo prostě kleknout si na zem
a těm mladíkům povědět, že je nezdárnej stát,
kde i největší statečnost je jen šplhání srázem
z hloubky největší propasti k jaru, než začne tát.

Těžko pochopim proč, jakej smysl to dává
a kdo na smrt je hnal, aniž hanbou se třás,
čípak zbytečný vášně, čí čest a čí sláva
směly životy loupit a krást.

(Alexandr Vertinskij / MH)

A Vertinského originál:

То, что я должен сказать

Я не знаю, зачем и кому это нужно,
Кто послал их на смерть недрожавшей рукой,
Только так беспощадно, так зло и ненужно
Опустили их в Вечный Покой!

Осторожные зрители молча кутались в шубы,
И какая-то женщина с искажённым лицом
Целовала покойника в посиневшие губы
И швырнула в священника обручальным кольцом.

Закидали их ёлками, замесили их грязью
И пошли по домам – под шумок толковать,
Что пора положить бы уж конец безобразью,
Что и так уже скоро, мол, мы начнём голодать.

И никто не додумался просто стать на колени
И сказать этим мальчикам, что в бездарной стране
Даже светлые подвиги – это только ступени
В бесконечные пропасти – к недоступной Весне!

Я не знаю, зачем и кому это нужно,
Кто послал их на смерть недрожавшей рукой,
Только так беспощадно, так зло и ненужно
Опустили их в Вечный Покой!

Октябрь 1917, Москва

Rubriky: Kultura, Přání, Překlady | Štítky: , , , , , | Napsat komentář

Zemřel Anri Girševič Volochonskij, autor textu Zlatého města

V sobotu 8. dubna 2017 zemřel v německém (ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko) městě Horb am Neckar ve věku 81 let rusko-židovský básník a překladatel Anri Girševič Volochonskij.

 

Narodil se 19. března 1936 v Leningradu (nyní opět Sankt Petěrburg). Vystudoval Leningradský chemicko-farmaceutický institut, poté zvládl i aspiranturu na Institutu jezerního rybného hospodářství. Účastnil se mnohých expedic na jezerech, mořích a oceánech.

Od konce 50. let 20. století psal verše, písně a divadelní hry, jež byly publikovány převážně v samizdatu. Jedinou básní uveřejněnou v tehdejším SSSR byla veršovaná bajka Kentaur, kterou otiskl časopis Aurora v roce 1952.

Na konci roku 1973 dostal povolení k vystěhování do Izraele, kde žil od 31 prosince téhož roku. Na podzim roku 1985 se přestěhoval do Mnichova (neboli do Münchenu neboli do Mníšku pod Alpou, jak říkával Karel Kryl), kde potom pracoval do roku 1995 v oddělení zpravodajství Rádia Svoboda (obdoba Svobodné Evropy, vysílající pro tehdejší SSSR). Následně se přestěhoval do Tübingenu a posléze v roce 2004 do Horbu am Neckar. V posledně jmenovaném městě pak zemřel ve spánku v noci ze 7. na 8. dubna 2017.

Životopis byl převzat (mírně zestručněn a přeložen) z ruskojazyčné větve Wikipedie.

Pokračování textu

Rubriky: Kultura, Nekrology | Štítky: , , , , , , , , , , | Napsat komentář

Chceme národní parky nebo národní parkoviště?

Jak bylo možno dočíst se jak v mainstreamových, tak i alternativních sdělovací prostředcích (tím nemyslím zrovna aeronet.cz, tento prostředek je sice opravdu hóóódně alternativní, leč obávám se, že není až tak moc sdělovací, takže nějaké národní parky jej až tak moc nezajímají – být to národní párky, možná by to bylo jinak a jeho slavná redakce v čele se slovutným Vedoucím Kolotoče by na ně už dávno stála ve frontě), Poslanecká sněmovna nedávno přijala vcelku zdařilý zákon o národních parcích.

Pokračování textu

Rubriky: Úšklebky, Pamflety, Petice, Politika a podobné jevy, Právo a spravedlnost (ne však stejnojmenná strana!) | Štítky: , , , | Napsat komentář

Z Oberhaidu do Kienbergu za čtyři dni a nějaké drobné – díl 06. Do Kienbergu a zpátky domů

Zpět na začátek: 00. Úvod a obsah

Na předchozí kapitolu: 05. Z Haslachu an der Mühl na Vítkův kámen a Lipno

Pomalu končí poslední noc tohoto putování. I tentokrát je už dávno světlo, když vylézám ze spacáku a pomalu se chystám na zbytek své pouti. Už jen pár kilometrů. Tak, abych stihl první vlak, který odtud jede. Čekat se mi tu na nádraží nechce, když mohu ještě o jednu stanici popojít. A tak popocházím. Nejprve ovšem přece jen na lipenské nádraží. Jednak se ještě jednou přesvědčit, v kolik že mi to jede, jednak tamtudy vede zelená značka, po níž chci ten zbývající kousek ujít. Po silnici by to byla otrava – a lze tvrdit, že zbytečně.

Ještě jednou se koukám na skoro prázdné vltavské koryto, jehož původní voda proudí kdesi pod zemí. Znovu se koukám na přehradní hráz a říkám si, kolik obcí tak mrňavá, nizoučká přehradička dokázala pohltit. Včetně městyse Dolní Vltavice. Krajina je zde prostě dost placatá, i když se nacházíme v horách. Vyšší ale tu přehradu postavit ani nešlo; jednak vedle Dolní Vltavice (Untermoldau) zaplavit ještě třeba Frymburk (Frideberg) či Horní Planou (Ober Plan), případně již zmínenou Přední Výtoň (Vorder Heuraffl – ono stačilo, že pod hladinou zmizela Zadní Výtoň – Hinter Heuraffl) by asi bylo přece jen moc, jednak hladina by pak zasahovala do Rakouska – a to by v době stavby přehrady byl ještě větší problém, než kdyby se stavěla dnes. Ony stačily problémy s dráty přes mnohem dříve vybudovaný Staňkovský rybník na Třeboňsku…

Ale dosti dumání nad výškou hladiny lipenské přehradní nádrže – teď mě to nemusí až tak moc zajímat, aspoň pokud se nějaký „vtipálek“ nerozhodne dotyčnou přehradu vyhodit do luftu (pak by každý metr její dosavadní hladiny mohl pro někoho níže po proudu znamenat otázku života a smrti), já přece po proudu a koupat se nyní nehodlám.

Opouštím tedy lipenské nádraží – a vzápětí i obec Lipno. Aniž to vím, nutno dodat. Protože katastrální hranice se nacházejí jen malý kousek za lipenským nádražím (čehož si ovšem všimnu až po návratu domů) – a tak se ocitám v Loučovicích (či německy Kienbergu, chcete-li). Tedy v jejich odloučené západní části. Pak cesta zástavbu – tedy těch několik takřka osamělých domků – opouští a zanořuje se do lesa. V něm cesta kříží železniční trať, pak se počíná z lesa zvolna vynořovat, majíc po jedné straně plochu nezalesněnou a sporadickými staveními vybavenou.

Pokračování textu

Rubriky: Postřehy z cest | Štítky: , , , , | Napsat komentář

Blahopřání čtenářům a čtenářkám k Losaru (tibetskému Novému roku 2144)

Přeji všem čtenářům a čtenářkám vše nejlepší do Nového roku (z hlediska gregoriánského kalendáře letos už potřetí) – tentokrát do toho tibetského. Svátek se nazývá Losar (či lo gsar) a jeho datum je určován podle lunisolárního kalendáře. Dne 27. února 2017 podle gregoriánského kalendáře tak začíná tibetský rok 2144, který je ženským rokem ohnivého kohouta (či ptáka; každopádně hasiči by měli zbystřit pozornost a po celý následující rok překypovat bdělostí 🙂 ). Svátek se slaví patnáct dní, přičemž hlavní slavnosti připadají na první tři dny.

Zdroj informací: https://cs.wikipedia.org/wiki/Losar (+ anglojazyčná verze + jejich zdroje) – tam lze nalézt další podrobnosti.

Rubriky: Kultura, Náboženství, Přání | Štítky: , , , | Napsat komentář

Je vždy snadnější uctívat proroky…

Autorem následujícího textu je americký universalistický duchovní Clinton Lee Scott, který žil v letech 1887 – 1985 (dožil se tedy opravdu požehnaného věku).

Níže citovaný úryvek je mezi unitáři a universalisty dodnes oblíben, aspoň pokud se tak dá soudit podle frekvence jeho používání v Pražské obci unitářů, kde bývá využíván jako základ tzv. responsivního čtení – kde liché verše (či věty) přednáší vždy duchovní (nebo jím pověřený člověk) a shromáždění mu na ně odpovídá (cizojazyčným výrazem „responduje“ – odtud výraz „responsivní čtení“) čtením sudých veršů / vět (ty níže zvýrazňuji kurzívou – stejně jako je tomu v tištěných průvodcích shromážděním).

Zde je příslušný text:

Je vždy snadnější uctívat proroky
než žít podle jejich slov.

Pokračování textu

Rubriky: Úšklebky, Náboženství | Štítky: , , , | Napsat komentář

Vy ještě nebojkotujete Komerčku?

Komerčku? To je jako co? No, celým názvem Komerční banka. A proč ji asi bojkotovat? – možná si řeknete. Pokračování textu

Rubriky: Politika a podobné jevy, Právo a spravedlnost (ne však stejnojmenná strana!) | Štítky: , , | Napsat komentář

Podobenství o Lži

Následující text je převzat a přeložen z adresy http://puwistaja.beon.ru/429-506-pritcha-o-lzhi.zhtml – ale myslím, že jsem to kdysi četl či slyšel i jinde. Nejspíš jde o déle kolující příběh, takže původního autora se asi nedopátráme.

В цервки священик закончил службу и объявил:
-В следующее воскресенье, я буду беседовать с вами на тему лжи.
Чтобы вам было легче понять, о чём пойдёт речь, прочитайте перед этим дома 17 главу, Евангелия от Марка.
В следующие воскресенья священик перед началом своей проповеди объявил:
-Прошу тех, кто прочитал 17 главу, поднять руки.
Почти все присутствующие подняли руки.
-Вот именно с вами я и хотел поговорить о лжи,-сказал священик-У Марка нет 17 главы.

V kostele kněz ukončil bohoslužby a oznámil:
– Příští neděli s vámi budu besedovat na téma lež. Abyste snáze pochopili, o čem bude řeč, přečtěte si předtím doma 17. kapitolu Markova evangelia.
Následující neděli kněz před začátkem kázání řekl:
– Prosím ty, kdo přečetli 17. kapitolu, aby zvedli ruku.
Téměř všichni přítomní zvedli ruce.
– Tak právě s vámi jsem si chtěl o lži pohovořit, – řekl kněz – v Markovi 17. kapitola není.

 

Rubriky: Úšklebky, Náboženství, Překlady | Štítky: , , , | Napsat komentář