Kalendář výročí a svátků na hippy.ru

Na webu hippy.ru (který je ovšem fyzicky umístěn v Holandsku a v Rusku je přístup na něj blokován Roskomnadzorem – dokonce byl nedávno v Rusku schválen zákon proti obcházení těch blokací, ale kdo chce a ví jak na to, nejspíš nějakou cestičku najde – jen bude oproti době před platností onoho zákona o něco složitější) se objevil docela kalendář některých někdy více, ale častěji méně známých svátků, z něhož by bylo záhodno aspoň něco ocitovat.

Zjednotení za mier / Společně za mír / United for Peace / Все за мир / Egységesen a békéért / Gemeinsam für den Frieden / Razem o Pokój

Následující výzva vznikla jako reakce na krajně nepříznivou mezinárodní situaci, která je jednou z nejhorších od skončení studené války v roce 1990. Originál vznikl v květnu 2015 převážně na Slovensku, jeho signatáři jsou však i některé české osobnosti, a to poměrně pestrého složení.

Obrázky z převratu

Následující text byl napsán pro Novoknínský zpravodaj. Původně byl zamýšlen k uveřejnění ve dvou číslech (jednotlivé části jsou odděleny mezititulky), ale redakce rozhodla, že se tam vejde celý článek najednou, byť i původně zamýšlené jednotlivé díly přesahovaly obvyklou délku mých příspěvků. A tak jej i zde zveřejňuji pohromadě. A případně přidám nějaké ty poznámky navíc –

„Stáli jsme na ploše s proměnným úhlem odrazu…“

„Мы стояли на плоскости
С переменным углом отраженья
Наблюдая закон
Приводящий пейзажи в движенье
Повторяя слова
Лишённые всякого смысла,
Но без напряженья
Без напряженья…“

Борис Гребенщиков

„Stáli jsme na ploše
s proměnným úhlem odrazu,
pozorujíce zákon
přivádějící krajinky do pohybu,
opakujíce slova
zbavená veškerého smyslu,
ale bez napětí,
bez napětí…“

Boris Grebenščikov

Tak zase budeme mít co slavit – 17. listopadu uplyne právě třicet let od událostí, které vedly k pádu „komunistického“¹ režimu a pro které se vžilo označení Sametová revoluce². A tak by možná nebylo od věci zveřejnit pár již notně děravých vzpomínek. A možná nejen na samotný závěr roku 1989, ale i na to, co mu předcházelo a co následovalo.

Mladší generace doby předlistopadové už nezažily, a tak bychom asi měli začít jimi. Konkrétně dobou tzv. „normalizace“, tj. obdobím zhruba od poloviny roku 1969 prakticky až právě do listopadového převratu.

Mnozí lidé tehdy byli postiženi a mají důvod líčit ono období v těch nejčernějších barvách, jiní však nějak žili své „relativně normální“ životy a nestáli si až tak špatně. A místy se objevovaly – sice vratké, ale přece jen aspoň nějaké – ostrůvky relativní svobody. Díky odvaze lidí, kteří neúnavně tyto ostrůvky budovali a udržovali, a když některý z nich přece jen zmizel pod hladinou, pokud se nepotopili s ním (například někam na Bory, na Pankrác, na Bytíz či do Ruzyně), o kus dál pomáhali vytvořit jiný.

Dodnes si vzpomínám, jak mě mrazilo v zádech, když jsem se v říjnu roku 1980 poprvé dostal na jinak beznadějně vyprodaný koncert (někdo zrovna nemohl přijít, a tak vracel lístky) Spirituál kvintetu v pražské Malostranské besedě a na něm zaznělo mimo jiné toto:

„Chci sluncem být a ne planetou,
až se k nám právo vrátí.
Chci setřást bázeň staletou,
až se k nám právo vrátí…“³.

Pravda s nutným úvodním vysvětlením, že zazní píseň, kterou si zpívají utlačovaní černoši v Americe, ale většina publika si i tak myslela své.

Právě s touto písní je spojena historka, která se na světlo boží pochopitelně dostala až po převratu, ale do značné míry ilustruje, jak to tehdy chodívalo. Texty musely projít schválením příslušných orgánů a u této písně nastal problém. Zatímco jindy se schvalovači kultury spokojili s tvrzením, že jde o překlad spirituálu utlačovaných Afroameričanů, zde chtěli vidět původní text v angličtině. Jenže (nejen) ten v tomto případě významově příliš neodpovídal české verzi – originál byl skladbou duchovní, cosi o důvěře v Ježíše se v ní zpívalo⁴. Ostatně ani případné věrné přebásnění by nemělo žádné extra vyhlídky, protože písně o Ježíšovi tehdejší dozorové orgány také neměly v oblibě. A tak Jiří Tichota pověřil jednoho ze svých studentů, aby „jakoby původní“ anglický text písně napsal. Stalo se, dozíratelé obdrželi text v angličtině a uznali, že jde opravdu o afroamerický protestsong (ověřit si to z nezávislých zdrojů tehdy nebylo tak snadné jako dnes – přinejmenším Mezisíť tehdy neexistovala). Veřejné hraní skladby tak bylo zachráněno. Jen bylo zapotřebí danou píseň v tomto duchu vždycky řádně uvést. Takto zazněla i na Festivalu politické písně v Sokolově, což byla přehlídka skladeb, jež měly vyjadřovat radost z budování socialismu, případně zhnusení nad zahnívajícím kapitalismem. Zopakujme si, že se psal začátek osmdesátých let 20. století. A Spirituál kvintet měl u mocných dost vroubků, a tudíž dobré důvody „žehlit“ si je účastí na tomto „kolaborantském“ festivalu. To, že si kapela zahráním (nejen) uvedené písně do režimu vlastně rýpla (a myslím, že její vystoupení tehdy zaznělo i v přímém televizním přenosu), byla už jen taková drobná ironie osudu. Stejně jako to, že když uvedená píseň vyšla (spolu s písní Za svou pravdou stát / Which Side Are You On?) na malé gramodesce, ten jinak povinný úvod se tam nevešel a nezasvěcený posluchač se mohl velice divit, co všechno u nás může oficiálně vycházet na deskách.

V té souvislosti bych se ale ještě vrátil k Malostranské besedě – hudebnímu klubu umístěnému v budově bývalé malostranské radnice. Právě ona totiž byla jedním z těch ostrůvků relativní svobody, které jednoho krásného dne roku 1981 zmizely. Hygienici tam prý našli jakési vážné závady. To, že se tak stalo zrovna krátce před XVI. sjezdem KSČ, byla zajisté čirá náhoda. Na druhou stranu tento důvod znamenal, že byl zavřen „pouze“ klub a nikoliv ti, kdo v něm pracovali. Takže po nějakém čase v Praze vzniklo zařízení, které se nazývalo klub Na Petynce (ač se ve skutečnosti nacházelo v usedlosti zvané Schleiferka). To bylo v provozu až do převratu – a vlastně i nějakou dobu poté. Pak byla budova vrácena Kongregaci školských sester svatého Františka Serafinského a sál klubu se v roce 1994 vrátil ke svému původnímu účelu – stal se opět kaplí. V té době však už naštěstí nějakou dobu opět fungovala Malostranská beseda.

S nástupem Michaila Gorbačova odvaha muzikantů dále vzrostla a kulturní dozor se aspoň někde stal povolnějším. Když jsem v létě roku 1988 jsem vyrazil na Sušické folkové léto, například Slávek Janoušek tehdy zpíval písničku – řekněme – z divadelního prostředí, v níž zaznělo mimo jiné toto:

„…kdy už konečně bude po třetím zvonění?
Kdy už vytáhnou železnou oponu?
A kdy už se předvedou herci – a bez nalíčení?
A největší osel ať vždycky jede na slonu.“

A sluší se ještě jedna poznámka k Sušici: ta patřila k těm československým městům, kde se ve veřejném prostoru udržela socha T. G. Masaryka i přes celé období „normalizace“, což v těch dobách nebývalo zcela obvyklé.

Možná by stálo za zmínku, co se v té době dělo u nás v Novém Kníně. Řekl bych, že nic moc extra – vše běželo v zajetých kolejích a stagnaci. Bohužel právě v období „normalizace“ naše město (které tehdy oficiálně městem nebylo) utrpělo ty největší urbanistické ztráty. Asi bezkonkurenčně nejdrastičtějším zásahem bylo zbourání celé severní strany Pivovarské ulice, která byla do té doby zastavěna domy vesměs barokního původu. Dům číslo 66 (rodiny Kramatových) měl až do zboření dokonce barokní fasádu. Tam, kde opadávala, byla vidět vrstva omítky ještě starší – bohužel už nezjistíme o kolik. Možná jsme tak přišli o jeden z nejstarších domů ve městě. A to vcelku zbytečně, protože pravý odbočovací pruh, který zasahuje do jeho někdejšího půdorysu, v těch místech nebyl nutný. V plánu byl i průraz východní strany náměstí Jiřího z Poděbrad, odkud měla hlavní silnice pokračovat po mostě nad ulicí Na Potůčku a odtud pak směrem na Sudovice. To by znamenalo mj. obrovskou proluku mezi nynější školou a Mincovnou, takže se lze ptát, nakolik by takto „vylepšený“ ústřední prostor ještě připomínal něco jako náměstí. Toto „dopravní řešení“ se naštěstí neuskutečnilo; snad někdo zalobboval, snad už režimu docházely prostředky, snad na tom mělo podíl obojí.

Někdy kolem roku 1987 jsem byl uvrtán do něčeho, na co nerad vzpomínám a čím se těžko chlubit. Ale nebylo by poctivé to nepřiznat.

Stalo se to takto: byl jsem na brigádě, kterou pořádali knínští sportovci. A krátce poté jsem dostal vzkaz, že by si přáli, abych přišel na schůzi – že by mě chtěli do výboru. A tam dosavadní předseda tělovýchovné jednoty (jde o označení z dob „reálného socialismu“) hned na začátku navrhl, abych byl kooptován a abych se rovnou stal předsedou místo něj, neb on odstupuje. Bylo to tak náhlé, že jsem se nezmohl na odpor, zvláště uvážíme-li , že jsem do té doby nebyl ani členem, tudíž jsem se necítil nijak oprávněn směřování organizace jakkoli ovlivňovat. Po celou dobu svého působení na tomto místě jsem se cítil nesvůj – a podle toho mé „výsledky“ také vypadaly.

Výše popsaný způsob předání funkce dodnes považuji za ne zcela standardní, ale kvůli tomu o tom nepíšu. Díky „uvrtání“ do této funkce bylo lze aspoň trochu nahlédnout na fungování společnosti. Pamatuji si, jak se každoročně bojovalo proti snižování přídělů energie – organizace totiž měla stanovenu hranici spotřeby elektřiny, kterou v kalendářním roce neměla překročit. Jaké sankce za nesplnění této podmínky hrozily, si už nepamatuji. Problémem bylo třeba i získat starší ojetý autobus (za účelem dopravy sportovců – v Novém Kníně tehdy nejen fotbalistů, ale i ledních hokejistů) na zápasy. Oficiální cena byla jedna věc, avšak navíc bylo potřeba „přisypat“ něco bokem, mimo účetnictví. Jinak by ten autobus získal někdo jiný, kdo by řádně „přisypal“. Tudíž existovaly – musely existovat – peníze, které byly evidovány pouze neoficiálně a o kterých se veřejně nedalo mluvit. Teď už snad o tom mluvit a psát lze, po více než třiceti letech už je to předpokládám promlčené. A i kdyby ne, možná by šlo prohlásit za součást odboje proti tehdejšímu režimu a místo fronty na celu v Ruzyni si vystát jinou na metály.

Z uvedené funkce jsem „vycouval“ někdy na přelomu léta a podzimu roku 1989, čímž jsem asi předešel tomu, abych byl později zaslouženě odvolán jako součást „neschopných starých struktur“.

Protože to sice nikdo nevěděl předem přesně, ale čas do začátku pádu režimu se tehdy počítal na týdny – a pak už jenom na dny.

…a pak to prasklo

„…Demokracie dozrává do žaludečních vředů
bez poctivosti, bez práva a hlavně bez ohledů,
a je to mýlka soukromá, snad z optického klamu,
že místo srdce břicho má a místo duše tlamu.“

Karel Kryl

Vyprávět o tom, že vše bylo odstartováno policejním (tehdy se ovšem policii ještě říkalo Veřejná bezpečnost) zmlácením studentského průvodu 17. listopadu 1989, by asi bylo nošením dříví do lesa, sov do Athén, písku na Saharu, anarchie do squatu a já nevím ještě čeho ještě kam.

Dodnes si ale pamatuji, kde jsem onoho večera byl: světe div se – v Praze. Ale ne v tom nakonec zmláceném průvodu, nýbrž na návštěvě u jednoho kamaráda ve Vinoři. Že se asi něco semlelo, jsem postřehl, když jsem jel z Vysočan tramvají na poslední večerní vlak do Braníka a někde – tuším mezi Vodičkovou a Myslíkovou ulicí – spatřil poměrně velké množství policejních antonů. Události se právě dávaly do pohybu a zvolna nabíraly rychlost…

Byla to v mnoha ohledech fantastická doba – pamatuji podchod v Praze uprostřed Václaváku polepený papírky s hesly, vzkazy, přáními či vtipy. Zážitek nezapomenutelný a – bohužel? – i nadlouho neopakovatelný. Protože pořádek už zase musí být a to by tak hrálo, aby si někdo jen tak něco vylepoval na mramorové obložení stěn podchodu.

A zde se můžeme opět přesunout do Nového Knína. Také zde vzniklo poměrně záhy Občanské fórum, které začalo pořádat mítinky v sokolovně. Jména členů budou možná někde v kronice, já si všechna nepamatuji. A tak raději nebudu jmenovat nikoho.

Ale i tehdy, v té největší euforii, si pozornější člověk mohl všimnout věcí, které mohly varovat, že ne vše musí jít tou nejlepší cestou.

Byl to snad třetí, snad čtvrtý mítink tehdejšího novoknínského Občanského fóra, na němž se objevil stolek s petičními archy na podporu volby Václava Havla prezidentem. To by nebylo nic špatného – problém byl v tom, že ten stolek byl umístěn při vstupu do sálu tak, že bylo těžké se mu nějak nenápadně vyhnout. A tak, stejně jako jsme v obdobích předchozích většinou jednotně volili kandidáty jednotné kandidátní listiny Národní fronty, nyní jsme měli takřka stejně jednotně podpořit Václava Havla. A nechyběl ani můj podpis. Trošku se za to stydím dodnes, byť se mohu vymlouvat na to, že další kandidát, o kterém jsem uvažoval, totiž Čestmír Císař⁵, se této kandidatury krátce před uvedeným mítinkem vzdal – a ti další ještě dříve, takže jiných kandidátů najednou už nebylo. Inu, to nám ta pluralita začínala opravdu pěkně.

Další vzpomínky se váží k době před prvními pluralitními parlamentními volbami v roce 1990.

V sokolovně si dal dostaveníčko mítink Občanského fóra, v tomto případě předvolební. Jeden z vystupujících směle prohlašoval, že Občanské fórum se zasadí o vznik školních tříd podle náboženského vyznání žáků. Na to jsem se zvedl a pravil něco v tom smyslu, že to nepovažuji za nejrozumnější nápad. Že žáci (a ovšemže i žákyně) z rodin různých vyznání by naopak měli být pokud možno spolu, aby se tak učili vzájemné toleranci (za tímto názorem si stojím dodnes). Dotyčný pán to ani nepodpořil ani nerozporoval, spíš zahrál do ztracena v tom smyslu, že „ono se to nějak udělá“. Že důvěra v kandidáty Občanského fóra tímto u mě nevzrostla, netřeba dodávat.

A ještě jedna vzpomínka se váže k téže době. Bylo to krátce před volbami v roce 1990 a ve staroknínském kostele se měl konat koncert. Jenže v noci před plánovaným koncertem byl kostel – poprvé po řadě let (a žel ne naposled) – vykraden. Pomáhal jsem tehdy „štípat lístky“ a byl jsem na místě již nějakou dobu před začátkem. Účinkující se na to téma bavili s panem Urešem a vyslovili názor, že Václav Havel tu amnestii neměl dělat tak rozsáhlou. Jenže když došlo k samotnému koncertu, oni vystupující říkali něco trochu jiného: že je dobře, že pan prezident svou amnestií dal tolika lidem novou šanci. Nekonal se ale ten slavný převrat v roce 1989 mimo jiné právě proto, abychom nemuseli na veřejnosti říkat něco jiného než v soukromí?

Osobně bych rozsah zmíněné amnestie Václavu Havlovi zazlíval až tak v poslední řadě: ve věznicích se nacházeli i lidé, kteří tam sice seděli „za politiku“, ale ne vždy za „politické“ paragrafy, jako bylo pobuřování apod.⁶ Měli nárok na rehabilitaci, ale kapacita soudů nebyla nekonečná. Amnestie tak byla nejméně špatným řešením – podobně postižení spoluobčané mohli „vystát frontu na rehabilitaci“ na svobodě a nikoliv za mřížemi.

Na začátku devadesátých let jsme přišli o stálé „zimní“ kino. Dlouholetý organizátor knínské kultury pan Ureš se sice pokoušel prosadit jeho přestavbu na kinokavárnu, dokonce se v tom směru začalo něco dělat, ale mezitím došlo ke změně pravidel financování a záměr už nebylo možno dokončit. Na druhé straně jsm nebyli jediní postižení: stálé celoroční kino se neudrželo ani na Dobříši či v Mníšku pod Brdy. Buďme rádi, že se nám funguje aspoň ten letňák – jen by to asi chtělo občas vyčlenit v rozpočtu něco na jeho údržbu.

Postiženi jsme byli i rozdělením Československa, a to i přesto, že ležíme téměř uprostřed Čech. Začátkem devadesátých let u nás totiž měla vzniknout kořenová čistička odpadních vod, avšak do toho přišlo právě dělení Československa a Federální výbor pro životní prostředí, který ji měl financovat, byl rozpuštěn jako jeden z prvních orgánů rušeného státu. Nové čističky a kanalizace jsme se tak dočkali až poměrně nedávno.

Brblat by se dalo ještě dlouho. Jenže v některých případech si můžeme stěžovat jen sami na sebe. Ten převrat mohl být příležitostí zbavit se pozůstatků dogmatického myšlení. Využívat více informačních zdrojů a skládat z nich, co asi tak bude pravda. Žel někteří to takto nepochopili a z radosti nad tím, že udatný kmen Komančů šel od válu, jen jednoduše znovu slepě věřili propagandě, jen proto, že už nebyla komunistická, nýbrž antikomunistická.

Možná i proto jsem přišel zrovna o toho kamaráda, kterého jsem navštívil onoho památného listopadového večera. Stalo se tak poté, co jsem mu v e-mailu vyjádřil nesouhlasný postoj s plánovanou výstavbou amerického radaru v Brdech⁷. Načež jsem odjel na Kozí mejdan. Když jsem se vrátil, našel jsem v e-mailové schránce dost vulgární odpověď v tom smyslu, že už nechce, abych mu kdy psal či s ním mluvil, když nechápu potřebnost základny NATO⁸ na našem území, a že kdyby jej Američané požádali, aby na jeho hektarovém pozemku mohli vybudovat základnu, on by jej ochotně pronajal na 99 let (tuším za korunu ročně) a byl by na to hrdý.

I takhle někdy končívají dlouholetá přátelství (byť tohle trvalo jen zhruba od roku 1988). Ironií je, že ten kamarád byl před rokem 1989 členem KSČ („zdědil“ to, pocházel z takové rodiny) a po převratu se stal obdivovatelem všeho amerického – žel nekritickým a nesnášenlivým k jiným názorům.

Jak to říkával Karel Kryl? Zhruba takto: „Je tady hodně bolševiků. Neříkám komunistů, ale bolševiků. Protože komunista, to je stranická příslušnost. Bolševik je charakterová vada.“

Ale nekončeme tak pesimisticky, snad aspoň něco se podařilo. Úspěchem bylo to, že se historické jádro města stalo památkovou zónou, i když chráněné území by si zasloužilo být rozsáhlejší. Některé budovy prokoukly – zejména ta východní strana náměstí, u níž se uvažovalo o silničním průtahu. I když některé budovy nadále beznadějně chátrají a jedna z nejvýznamnějších památek města se dočkala nového vlastníka a začátku oprav až letos.

Jsem moc rád, že se zlepšily možnosti cestování – tedy toho přeshraničního (ale například o veřejné dopravě z Nového Knína na Dobříš o víkendech raději pomlčet). Dobře si pamatuji dráty podél silnice ze Starého Města pod Landštejnem do Slavonic, pamatuji si na cedule „Hraniční pásmo. Vstup jen na povolení.“ Pamatuji si na pohraničníky, kteří kilometr či více od začátku onoho hraničního pásma kontrolovali občanské průkazy, a vyptávali se, kam jdu. A nechci, aby se to vrátilo.

Už jsem zažil opojnou chuť brodění Malše z rakouského Leopoldschlagu do Čech, už jsem přecházel „zelenou hranici“ z Čech do Rakouska u Rapšachu a z Rakouska do Čech u Krabonoše, přecházel přes potok z Zulissenu do Horního Dvořiště. Šel z Haslachu an der Mühl do Pasečné a na Vítkův kámen. Už znám chuť takového cestování, nechci se o to nechat připravit a nějak moc nechápu lidi, kteří by tu čáru nejradši zadrátovali znovu.

Jsem rád, že při cestách na Ledro nemusíme rok předem škemrat o výjezdní doložku s nejistým výsledkem. I když mě mrzí, že kvůli rozevírajícím se nůžkám mezi bohatými a chudými si tu cestu nemohou dovolit zdaleka všichni, kdo by se tam také rádi podívali.

I když mě mrzí, že to zprůchodnění hranic není zdaleka všeobecné, a pokud bych se chtěl podívat třeba do Královce nebo do Tylže⁹, čekala by mě spousta otravných vízových formalit.

O něco výše jsem se zmínil o Havlově amnestii koncem roku 1989. Propuštěna tehdy byla i spousta vězňů, kteří seděli nikoli „za politiku“, nýbrž za běžné kriminální delikty. Někteří svobody využili a začali žít poctivě, jiní se za mříže záhy vrátili.

Proč tomu tak je, možná napoví dokumentární film Vězněm na čerstvém vzduchu¹⁰ z roku 2010, který vypráví o věznici s mírným režimem na norském ostrově Bastøy. Zhruba sedm minut po začátku tam jeden z vězňů (odsouzený na čtrnáct let za prodej drog), který tam byl přeložen z přísnější (ale na české poměry rovněž komfortní) věznice, říká mimo jiné toto:

„ . . . Když jsem přišel sem, bylo to pro mě opravdu těžký. Když je člověk za mřížemi, je tam vlastně sám se sebou. Není tam žádný, nebo skoro žádný, společenský život. Je to vážně hrozně frustrující. Prostě takové neskutečné. Všichni tam pořád myslí jen na jedno: chci ven, nechci tady bejt. . . . Když se potom dostanete sem, musíte se najednou zapojit do společenského života – vždyť žijete v domě se šesti dalšími lidmi. Nemáte v oknech mříže, nemáte zamčený dveře, mám mnohem víc na vybranou. Můžu se rozhodnout, jestli se půjdu na hodinku projít někde kolem ostrova, můžu se ale procházet klidně dvě tři hodiny, můžu si sám vybrat, kdy se půjdu osprchovat. . . . A tohle pro mě i pro mnoho dalších lidí bylo na začátku opravdu těžký. Když jste totiž za mřížemi, nemusíte myslet. Nemusíte se prostě vůbec rozhodovat.“

A když se tak nad tímto úryvkem – i v souvislosti s listopadovým výročím – zamýšlím, říkám si, zda náhodou náhodou nemá obecnější význam. Totiž zda – „mezi řádky“ – nevypovídá i o něčem jiném než jen o norském vězeňství.

Miloš Hlávka

1Slovo „komunistického“ dávám do uvozovek úmyslně. Vládla mu sice strana, která měla ve svém názvu slovo „komunistická“, ale komunismu, tj. stavu, kdy by společnost fungovala (jak jsme se učili) podle zásady „Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“, dosaženo ani zdaleka nebylo a, po pravdě řečeno, zejména v posledních letech o něco takového nikdo vlastně ani neusiloval. (Ostatně asi i proto se ten režim odporoučel tak snadno.)

2Někdy se mluvilo též o Něžné revoluci nebo Veselé revoluci (album s tímto názvem krátce po převratu nahrál Ivo Jahelka), ale ta Sametová revoluce se ujala nejvíce.

3Záznam televizního pořadu z roli 1984, kde zazněla mimo jiné uvedená píseň, lze nalézt například zde: https://www.youtube.com/watch?v=Gbo4nMBTRF8

4Původní název písně zní Little More Faith in Jesus a v originálu si ji lze poslechnout například zde: https://www.youtube.com/watch?v=7c25GZHNvEo

5Čestmír Císař (1920 – 2013) byl jednou z výrazných postav reformního proudu koncem 60. tet 20. století. Od roku 1945 byl členem KSČ, v roce 1953 se dokonce – ve funkci tajemníka krajského výboru KSČ – podílel na potlačení plzeňského povstání (jež vypuklo po měnové reformě téhož roku), ale již během působení ve funkci ministra školství a kultury v letech 1963 – 1965 si získal pověst reformního politika. V důsledku čehož byl mocenskou skupinou kolem Antonína Novotného (1904 – 1975; československý prezident v letech 1957 – 1968) „uklizen“ na post velvyslance v Rumunsku. V roce 1968 byl částí vysokoškolských studentů neúspěšně navrhován na prezidenta. Po tankové „bratrské internacionální pomoci“ Leonida Brežněva (nejen) Vasilu Biľakovi (za účelem Vasilova udržení se u koryta) byl vyloučen z KSČ a postupně odstaven od funkcí. Dopadl ještě relativně dobře – po dobu normalizace pracoval v ústraní v památkové péči. Chartu ‘77 (ani „antichartu“) nepodepsal, angažovat se opět začal ve druhé polovině 80. let, kdy spoluzakládal Klub za demokratický socialismus Obroda. Pro Obrodu se v roce 1989 snažil získat zastoupení ve vládě, což ale Občanské fórum odmítlo. V roce 1991 se stal velvyslancem u Rady Evropy, avšak pak byl na základě „lustračního zákona“ odvolán.

6Například v případě procesu s členy Jazzové sekce v roce 1986 byly oficiálním důvodem k uvěznění jejích představitelů údajné daňové úniky.

7Mělo jít o vojenský radar, který měl být součástí protiraketové obrany USA. Oficiální americká žádost přišla – zajisté jen čirou náhodou – těsně poté, co byla vyslovena důvěra Topolánkově vládě v roce 2006. Proti tomu se postavila poměrně výrazná většina obyvatel (podle průzkumů veřejného mínění „nepodpora“ kolísala mezi 60 a 70 procenty). Výraznou součástí odporu se stala iniciativa Ne základnám a té se dařilo rozhodování mocných aspoň částečně brzdit. Projekt nakonec po svém zvolení „odpískal“ prezident Barack Obama 17. září 2009.

8To ovšem nebyla pravda; jak je zmíněno v předchozí poznámce, o „kolektivní“ základnu NATO se jednat nemělo.

9Královec je český název města, které se německy jmenuje Königsberg a rusky Kaliningrad. Tylže se německy jmenuje Tilsit a rusky Sovětsk. Obě se nacházejí na území bývalého Východního Pruska a na území nynější Kaliningradské oblasti Ruské federace.

10Podívat se na něj lze například zde: https://www.youtube.com/watch?v=MKmfgOX6nSw

Několik dodatečných poznámek, které se do článku v Novoknínském zpravodaji nevešly

K vízovým formalitám k cestám do Královce či do Tylže: od letošního července se podmínky pro získání víz právě do této oblasti zmírnily (sdělení na toto téma mi přišlo e-mailem od člověka, který si nepřeje být jmenován, byť jeho jméno mi je známo; protože však uvedl fungující odkazy, kde bylo možno tuto skutečnost nezávisle ověřit) – hodlám napsat bližší informace do dalšího čísla – a pak i sem.

Výraz Něžná revoluce (tedy Nežná revolúcia) se vžil především na Slovensku.

Písnička, začátek jejíhož textu je (včetně českého překladu) citován na začátku první části článku, se nachází zde:

Vzpomínku si zasluhuje i v článku citovaný Karel Kryl – v tomto případě mohu odkázat na svůj blog například sem: https://miloshlavka.wordpress.com/2010/07/14/znemoznili-jste-mi-vystupovat-s-panem-prezidentem/ nebo https://miloshlavka.wordpress.com/2019/03/03/pred-25-lety-zemrel-karel-kryl/.

Písnička, úryvek jejíhož textu se nachází na začátku druhé části článku, se nachází zde:

A Karel Kryl ještě jednou – tentokrát mluvené slovo, krátký vzkaz z konce koncertu:

Vzpomínky dalších lidí lze nalézt porůznu na dalších místech v Mezisíti.

Je dobré připomenout rovněž volební program Občanského fóra z roku 1990, jehož text jsem již rovněž uveřejnil (podle papírového vydání) – za zveřejnění by jistě stály i volební programy dalších stran z toho období, jen je najít.

Dále jsem do blogu zařadil článek se dvěma dalšími dokumenty z dílny Občanského fóra – především původní programové zásady Co chceme (jež byly později „přetaveny“ ve výše uvedený volební program) a Stanovy, které dokládají, jak se původně spontánní hnutí stávalo o něco méně spontánním, což je ovšem pochopitelné v souvislosti s tím, že se v následujících volbách hodlalo stát (a stalo) jednou z volebních stran.

Jinou otázkou je, zda se při své relativní rozkročenosti tou volební stranou stát mělo – mezi politickými názory Daniela Kroupy a řekněme Petra Uhla jsou natolik výrazné rozdíly, že není právě dvakrát vhodné, aby takoví lidé byli v téže straně. Protože: program kterého z těch dvou pánů bude taková partaj prosazovat? (A co na tom, že oba jsou noblesní pánové.) V roce 1990 si ovšem řada občanů – nezvyklých na to, že v pluralitních volbách bývají rozdílné nejen obličeje či povahy kandidtátů/-tek, ale i jejich názory a programy – takové otázky nepokládala (inu, „Strany jsou pro straníky, Občanské fórum je pro všechny“) – a podle toho volby dopadly a Občanské fórum začalo prosazovat program těch, kdo v něm měli nejostřejší lokty.

A myslím, že to, do čeho nyní „ryje“ třeba Milion chvilek (či, chcete-li, Miliónový chlívek), je možná jedním z důsledků i této skutečnosti, která stála u zrodu nynějšího režimu. A vlastně bychom tomu „Miliónovému chlívku“ měli poděkovat za to, že se tou volební stranou stát nehodlá – především z výše uvedeného důvodu.

Programové zásady Občanského fóra + Stanovy Občanského fóra

Následující text je prohlášením Občanského fóra z 26. listopadu 1989. To bylo nazváno CO CHCEME. Takto je zaznamenáno na webu Českého rozhlasu. Zde je vhodné dodat ještě to, že 29. listopadu je na straně 3 uveřejnilo i tehdejší Rudé právo (v té době ještě se šéfredaktorem Zdeňkem Hořením a Jaroslavem Kojzarem jako jedním z jeho zástupců – druhým z nich však už tehdy byl Zdeněk Porybný) jako Programové zásady Občanského fóra.

Pod výše uvedenými programovými zásadami pak jsou stanovy Občanského fóra ze začátku roku 1990. Je na nich vidět, jak původně víceméně spontánní hnutí začalo dostávat formální strukturu a – to hlavně – začalo nabývat charakteru strany (či koalice stran), byť si tak neříkalo. Což je patrné ze začátku článku 2 (Příslušnost k Občanskému fóru):

Občanské fórum sdružuje všechny občany, kteří souhlasí s jeho programovými zásadami ze dne 26.11.1989 a aktivně podporují jejich uplatňování, a to jak ty občany, kteří nejsou a nechtějí být členy žádné politické strany, tak i členy různých demokraticky orientovaných politických stran, které k volbám přistupují v rámci Občanského fóra.

Původně totiž OF jakožto neformální struktura mohlo sdružovat všechny, kdo usilovali i změny ve společnosti – včetně členů těch stran, které v roce 1990 kandidovaly mimo Občanské fórum (Občanské fórum se tímto měnilo v jednu z volebních stran, byť členství v něm bylo jinak nadále – aspoň „de iure“ – neformální).

CO CHCEME:
Programové zásady Občanského fóra

Naše země se ocitla v hluboké morální, duchovní, ekologické, sociální, ekonomické a politické krizi. Tato krize je svědectvím neúčinnosti dosavadního politického a ekonomického systému. Byly vyřazeny téměř všechny mechanismy nezbytné pro to, aby společnost vhodně reagovala na měnící se vnitřní i vnější podmínky. Po dlouhá desetiletí se nerespektovala samozřejmá zásada: kdo má pravomoc, musí nést i odpovědnost. Všechny tři základní moci ve státě – moc zákonodárná, výkonná a soudní – splynuly v rukou úzké vládnoucí skupiny, složené téměř výhradně ze členů KSČ. Tím byly rozvráceny základy právního státu.

Monopol KSČ na obsazování všech významných míst vytváří nespravedlivý vazalský systém, který ochromuje celou společnost. Lidé jsou tak odsouzeni k roli pouhých vykonavatelů příkazů mocných. Je jim upírána řada základních lidských, občanských a politických práv.

Direktivní systém centrálního řízení národního hospodářství očividně selhal. Slíbená přestavba hospodářského mechanismu je pomalá, nedůsledná a není provázena nezbytnými politickými změnami.

Tyto problémy se nevyřeší záměnou osob v mocenských pozicích, nebo odchodem několika politiků z veřejného života.

Občanské fórum proto usiluje o tyto programové cíle:

1. Právo

Československá republika musí být právním, demokratickým státem v duchu tradic československé státnosti a v duchu mezinárodně platných zásad, vyjádřených především ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech.

V tomto duchu musí být vypracována nová ústava, v níž budou zejména přesně upraveny vztahy mezi občany a státem. Tuto ústavu ovšem může přijmout jedině nově zvolené ústavodárné shromáždění. Výkon občanských práv i svobod bude spolehlivě zajištěn rozvinutým systémem právních záruk. Nezávislé soudnictví musí zahrnout i ústavní a správní soudnictví.

Celý československý právní řád bude třeba postupně uvést v soulad s těmito principy a zajistit, aby zavazoval nejen občany, ale i orgány a funkcionáře státu.

Trváme na tom, aby byly napraveny křivdy, ke kterým v minulosti došlo v důsledku politicky motivovaných persekucí.

2. Politický systém

Požadujeme zásadní, důsledné a trvalé změny politického systému naší společnosti. Musíme nově vytvořit nebo obnovit demokratické instituce a mechanismy, které umožní skutečnou účast všech občanů na řízení věcí veřejných a zároveň se stanou účinnou zábranou proti zneužívání politické i ekonomické moci. Všechny existující i nové vznikající politické strany a další politická a společenská seskupení musí mít proto rovné podmínky účasti ve svobodných volbách do všech zastupitelských sborů. Předpokladem však je, aby KSČ upustila od své ústavně zajištěné vedoucí role v naší společnosti a od monopolního ovládání sdělovacích prostředků. Nic jí nebrání v tom, aby to učinila již zítra.

Československo bude při zachování principu federativního uspořádání státu rovnoprávným svazkem obou národů a všech národností.

3. Zahraniční politika

Usilujeme o to, aby naše země opět zaujala důstojné místo v Evropě i ve světě. Jsme součástí střední Evropy a chceme proto udržovat dobré vztahy se všemi sousedy.

Počítáme se začleněním do evropské integrace. Ideji evropského domu chceme podřídit i naši politiku vůči partnerům ve Varšavské smlouvě a v RVHP. Respektujeme naše mezinárodně-právní závazky, a to při plném zachování státní svrchovanosti. Zároveň ale chceme přezkoumat ty dohody, které byly motivovány nepřiměřenými ambicemi vedoucích představitelů státu.

4. Národní hospodářství

Musíme opustit dosavadní způsob hospodaření. Bere chuť k práci a mrhá jejími výsledky, drancuje přírodní zdroje, ničí životní prostředí a zvětšuje celkové zaostávání Československa za světem. Jsme přesvědčeni, že tento způsob hospodaření nelze dílčími úpravami zlepšit.

Chceme vytvořit rozvinutý, byrokratickými zásahy nedeformovaný trh. Jeho úspěšné fungování je podmíněno rozbitím monopolních pozic dnešních velkých podniků a vytvořením skutečné konkurence. Ta může vzniknout jedině na základě souběžné, rovnoprávné existence různých typů vlastnictví a postupným otevíráním naší ekonomiky vůči světu.

Státu samozřejmě zůstane i nadále řada nezastupitelných funkcí. Bude zaručovat obecné, pro všechny stejné podmínky hospodaření a provádět makroekonomickou regulační politiku s cílem zvládnout inflaci, nárůst zahraniční zadluženosti i hrozící nezaměstnanosti. Jedině stát může garantovat nezbytné minimum veřejných a sociálních služeb a ochrany životního prostředí.

5. Sociální spravedlnost

Rozhodující pro nás je, aby ve společnosti vznikly podmínky pro rozvoj a uplatnění schopností všech. Každému by měly být poskytnuty stejné podmínky a stejné šance.

Československo musí být sociálně spravedlivou zemí, v níž se lidem dostane pomoci ve stáří, v nemoci a ve svízelných životních situacích. Důležitým předpokladem takové společnosti je však prosperující národní hospodářství.

Ke vzniku pestré sítě sociálních služeb mohou přispět církve, obce, podniky a nejrůznější státní a dobrovolné organizace. Tím se rozšíří možnosti pro uplatnění vzácného smyslu pro lidskou solidaritu, odpovědnost a lásku k bližnímu. Tyto humanitní principy jsou právě dnes nezbytné pro stmelování našeho společenství.

6. Životní prostředí

Všichni musíme hledat cestu k obnovení harmonie mezi člověkem a jeho životním prostředím. Budeme usilovat o postupnou nápravu škod, které jsme přírodě za poslední desítky let způsobili. Pokusíme se navrátit původní krásu naší krajině a lidským sídlům, zabezpečit dokonalejší ochranu přírody a přírodních zdrojů.

Zasadíme se o to, aby se v co nekratší době podstatně zlepšily základní podmínky života člověka, aby byla zajištěna kvalitní pitná voda, čisté ovzduší a nezávadné potraviny. Budeme naléhat na zásadní zlepšení systému péče o životní prostředí, který bude zaměřen nejen na likvidaci dosavadních zdrojů znečišťování, ale především na prevenci dalších škod.

Zároveň budeme muset změnit skladbu a zaměření národního hospodářství, a tím zejména snížit spotřebu energie a surovin. Jsme si vědomi, že to bude spojeno s oběťmi, které se dotknou každého z nás. To vše vyžaduje změnu hierarchie hodnot a životního stylu.

7. Kultura

Kultura nemůže být pouze věcí umělců, vědců a učitelů, ale způsobem života celé občanské společnosti. Musí se vymanit z pout jakékoli ideologie a překonat umělé odloučení od kultury světové.

Umění a literatura nesmějí být omezovány a musí jim být poskytnuty široké možnosti publikační a styk s veřejností.

Vědu a vědeckou práci postavme na místo, které jí ve společnosti náleží. Vylučme jak jejich naivní a demagogické přeceňování, tak i ponižující postavení, které z nich činí služky vládnoucí strany.

Demokratické školství nechť je organizováno na humanitních principech, bez státního monopolu na vzdělávání. Společnost si musí vážit učitelů všech druhů škol a musí jim dát prostor pro uplatnění osobnosti. Vysokým školám je třeba vrátit historická práva, která zajišťovala nezávislost a svobodu akademické půdy, a to jak pro vyučující, tak i pro studenty.

Vzdělanost společnosti pokládáme za nejcennější národní statek. Výchova a vzdělání musí vést k samostatnému myšlení a mravně odpovědnému jednání.

Toto chceme. Náš program je dnes stručný, pracujeme však na jeho konkretizaci. Občanské fórum je otevřeným sdružením občanů. Vyzýváme proto všechny, kteří mohou k této práci přispět, aby tak učinili.

Praha, 26. listopadu 1989

Zdroj: Deset pražských dnů, 17. – 27. listopad 1989, Dokumentace

Stanovy Občanského fóra

1989, 28. prosinec, Praha. Stanovy Občanského fóra, schválené 6. ledna 1990 sněmem Občanského fóra.

Stanovy Občanského fóra (občanského politického hnutí)

Čl. 1
Programové cíle

Občanské fórum je spontánně vzniklé občanské politické hnutí. Jeho základním posláním je odpor proti jakékoli formě totalitarismu spojený s hledáním pozitivních cest řešení krizové situace naší společnosti, především s podporou svobodných voleb a jiných demokratických a samosprávných institucí. Usiluje o svobodu jednotlivců, humanismus, toleranci, demokracii a respektování morálních hodnot založených na vědomí odpovědnosti.

Sleduje především tyto programové cíle:

a) V oblasti práva

• vytvoření právního státu v duchu tradic československé státnosti a mezinárodně platných zásad;
• prosazení nové ústavy garantující veškerá obecně uznávaná občanská práva a svobody včetně zřízení ústavního a správního soudnictví;
• uvedení československého právního řádu do souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Československo vázáno.

b) V oblasti politického systému

• obnovení a rozvinutí demokratických a samosprávných institucí a mechanismů umožňujících účast všech občanů na řízení věcí veřejných;
• zachování a rozvinutí principu uspořádání státu respektujícího rovnoprávný svazek obou našich národů a jejich suverenitu a ochraňujícího práva národností zde žijících.

c) V oblasti zahraniční

• začlenění Československa do procesu evropské integrace a realizace idejí evropského domu, a to při zachování státní svrchovanosti a respektování mezinárodních závazků.

d) V oblasti národního hospodářství

• rozvinutí tržního mechanismu, vytvoření skutečné konkurence a postupné otevírání československé ekonomiky vůči světu.

e) V oblasti sociální spravedlnosti

• vytvoření spravedlivého systému zabezpečení ve stáří, nemoci a při svízelných životních situacích;
• vznik sítě sociálních služeb za přispění obcí, podniků, církví a různých dobrovolných organizací na základě humanitních principů.

f) V oblasti životního prostředí

• zabezpečení ochrany přírody a přírodních zdrojů a zlepšení základních podmínek tak, aby byla zajištěna kvalitní pitná voda, čisté ovzduší a nezávadné potraviny;
• náprava způsobených škod na životním prostředí a likvidace dosavadních zdrojů znečištění.

g) V oblasti kultury a školství

• svobodný umělecký projev a poskytnutí publikačních možností široké veřejnosti;
• odstranění státního monopolu na vzdělávání;
• zajištění nazávislosti akademické půdy.

Čl. 2
Příslušnost k Občanskému fóru

1. Občanské fórum sdružuje všechny občany, kteří souhlasí s jeho programovými zásadami ze dne 26.11.1989 a aktivně podporují jejich uplatňování, a to jak ty občany, kteří nejsou a nechtějí být členy žádné politické strany, tak i členy různých demokraticky orientovaných politických stran, které k volbám přistupují v rámci Občanského fóra.
2. Příslušnost jednotlivých občanů k Občanskému fóru je neformální. Není spojená s individuálním členstvím, členskými legitimacemi ani s placením členských příspěvků.
3. Pro zabezpečení nezbytných organizačních a jiných činností si Občanské fórum podle potřeby vytváří malé a profesionální útvary.

Čl. 3
Vnitřní organizace

1. Občanské fórum jako občanské politické hnutí vstupuje do politického systému Československa, není však politickou stranou. Je volným sdružením občanů, které všestranně rozvíjí samosprávnou horizontální strukturu Občanského fóra, založenou na autonomii jednotlivých občanských fór. Aby bylo možno zajistit řešení problémů spojených s činností některých občanských fór, je součástí této struktury systém vzájemné kontroly.
2. Občanské fórum je reprezentováno Koordinačním centrem se sídlem v Praze (Jungmannovo náměstí č. 9, Praha l).
3. Občané zřizují na základě územní, pracovní, národnostní nebo zájmové orientace svá místní, podniková, národnostní nebo zájmová fóra. Určitý kolektiv občanů může být reprezentován vždy pouze jediným občanským fórem. Reprezentanty těchto občanských fór jsou příslušné výbory občanských fór nebo jejich mluvčí.
4. Místní podniková a zájmová občanská fóra vytvářejí ze svých zástupců okresní a krajská koordinační centra. Okresní a krajská koordinační centra jsou řízena svými radami. Rady okresních koordinačních center jsou voleny na okresních shromážděních zástupců příslušných místních, podnikových a zájmových občanských fór. Rady krajských koordinačních center jsou voleny nakrajských shromážděních mluvčích okresních koordinačních center. Okresní a krajská shromáždění Občanského fóra se konají na základě požadavků nejménějedné třetiny příslušných místních, resp. okresních občanských fór, nebo na podnět Koordinačního centra Občanského fóra v Praze.
5. Národnostní fóra vytvářejí ze svých zástupců koordinační centra a sekce, které je reprezentují při jednání s okresními, krajskými a státními orgány a organizacemi.
6. Občanské fórum vzniklo a pracuje jako spontánní občanské hnutí s volnou horizontální strukturou. Není tedy hierarchickou organizací. Koordinační centrum v Praze vykonává iniciativní, informační funkce zaměřené na realizaci programových cílů Občanského fóra, a to s využitím námětů, doporučení a výzev všech ostatních občanských fór. Vydává doporučení a informace azastupuje Občanské fórum při jednání s ústředními orgány státních i politických organizací a při mezinárodních jednáních. Krajská a zájmová občanská fóra se rozhodují samostatně.
7. Pokud je činnost některého místního, podnikového nebo zájmového občanského fóra v zásadním a trvalém rozporu s programovými zásadami nebo se stanovami Občanského fóra, může příslušné okresní shromáždění občanského fóra podnítit změnu představitelů a mluvčích tohoto fóra, případně pozastavitnebo zrušit jeho činnost.

Čl. 4
Koordinační centrum v Praze

1. Nejvyšším orgánem Koordinačního centra Občanského fóra je sněm složený z určených členů tohoto centra a zástupců Občanského fóra jednotlivých krajů. Sněm přijímá koncepci činnosti Občanského fóra a stanovuje způsob její realizace. Schvaluje a odvolává radu Koordinačního centra Občanského fóra nebo jednotlivé členy rady a kontroluje její činnost. Řízením běžné činnosti Koordinačního centra Občanského fóra je pověřena rada, která si vytváří komise a jiné orgány.
2. Složení sněmu Koordinačního centra Občanského fóra:
   1. a) rada Koordinačního centra Občanského fóra;
   2. b) zástupci jednotlivých komisí Koordinačního centra Občanského fóra, politická komise je ve sněmu zastoupena 7 členy, organizační komise 3 členy, programová komise 7 členy, mezinárodní a národnostní komise 2 členy, ostatní komise zde mají po 1 zástupci;
   3. c) zástupci všech krajů ČSR: české kraje zde mají po 3 zástupcích, oba moravské kraje jsou zastoupeny celkem 9 členy. Zástupci krajů reprezentují občanská fóra celého území kraje, nejen občanské fórum krajského města;
   4. d) mluvčí Občanského fóra pro tisk, televizi a rozhlas;
   5. e) studenti, zástupci odborů a umělci (po 3 zástupcích). Jednání sněmu se zúčastní pouze jeho členové a hosté pozvaní radou Koordinačního centra Občanského fóra.
3. Sněm Koordinačního centra Občanského fóra je usnášeníschopný tehdy, jestliže jsou přítomny alespoň dvě třetiny členů. Zásadní problémy řeší sněm aklamací prostou většinou. Sněm se schází podle potřeby, zpravidla jednou za čtrnáct dní. Program jednání sněmu připavuje rada Koordinačního centra Občanského fóra, průběh jednání určuje jednací řád.
4. Sněm Koordinačního centra Občanského fóra se může ze své vůle rozšiřovat, určovat termíny svých setkání a měnit další podrobnosti. Musí být svolán vždy, požádá-li o to nejméně jedna třetina jeho členů.
5. Výkonným orgánem Koordinačního centra Občanského fóra v Praze je rada složená nejméně z 35 členů zastoupených třemi až pěti představiteli. Tato rada se schází podle potřeby, zpravidla dvakrát týdně. Rada rozhoduje samostatně o otázkách, které je nutno řešit operativně a nelze je proto předkládat sněmu. O svém postupu následně sněm informuje tak, aby jej sněm mohl posoudit. Rada je schopna se usnášet, je-li přítomen nadpoloviční počet jejích členů. Běžné denní problémy posuzuje a řeší operativní kruh Rady svolávaný představiteli Koordinačního centra OF.
6. Kontrolním orgánem Koordinačního centra Občanského fóra je kontrolní komise volená sněmem. Je zcela nezávislá na ostatních orgánech Občanského fóra. Kontroluje dodržování stanov Koordinačním centrem OF v Praze i krajskými a okresními koordinačními centry. Zároveň kontroluje hospodaření KC OF v Praze. Analogické kontrolní komise vzniknou v krajských a okresních centrech v návaznosti na kontrolní kommisi KC OF Praha. Na zjištěné nedostatky kontrolní komise upozorňují příslušný sněm nebo shromáždění průběžně, periodicky zpracovávají kontrolní zprávy.
7. Koordinační centrum Občanského fóra v mezích právních předpisů může provozovat hospodářskou a obchodní činnost včetně činnosti vydavatelské. Pro realizaci této činnosti může též zřizovat hospodářská zařízení (podniky) a schvalovat statuty.

Čl. 5
Krajská, okresní, místní, podniková, zájmová, národnostní občanská fóra

1. Krajská, okresní, místní a národnostní občanská fóra se organizují na základě obdobných principů jako Koordinační centrum Občanského fóra v Praze.
2. Koordinační centra krajských, okresních, a národnostních občanských fór mohou provozovat hospodářskou a obchodní činnost a zřizovat k realizaci této činnosti hospodářská zařízení (podniky) a schvalovat jejich statuty.
3. Místní občanská fóra vznikají ve městech a jejich obvodech a ve vesnicích: jsou zaměřena především na garantování svobodných voleb v místě své působnosti. Podílejí se na činnosti národních výborů a na přípravě řešení místních a regionálních problémů.
4. Podniková občanská fóra (tj. občanská fóra ve státních podnicích, družstvech a jiných hospodářských organizacích) si vytvářejí strukturu odpovídající specifickým podmínkám. Jejich hlavní činností je garantování demokratických voleb jednak do odborových organizací zastupujících především sociální zájmy pracovníků, jednak do rad pracujících (dosud rad pracovních kolektivů) s podnikatelskou funkcí.
5. Zájmová občanská fóra sdružují občany stejného profesionálního nebo laického zaměření, kteří usilují o analýzu a řešení problému v příslušné zájmové oblasti a volí k tomuto cíli odpovídající organizační strukturu.
6. Krajská, okresní, místní, podniková, národnostní, zájmová občanská fóra bezprostředně spolupracují při realizaci programových cílů Občanského fóra a při řešení problémů místního, regionálního a celostátního významu.
7. Všechny orgány Občanského fóra rozhodují kolektivně: na jejich zasedání jsou zváni všichni členové těchto orgánů.

Čl. 6
Právní subjektivita

1. Vedle Koordinačního centra Občanského fóra v Praze mohou svým jménem nabývat práv a zavazovat se i okresní, krajská a národnostní koordinační centra Občanského fóra. Místní občanská fóra mohou právní subjektivitu získat jen s písemným souhlasem Koordinačního centra OF v Praze, a to po dohodě s příslušným krajským nebo okresním koordinačním centrem Občanského fóra. V tomto případě je statutárním orgánem výbor místního občanského fóra.
2. Je-li pro právní úkon, který činí statutární orgán Občanského fóra (rada nebo výbor), předepsána písemná forma, je třeba podpisů dvou jeho členů.

Čl. 7
Zásady hospodaření

1. Občanské fórum hospodaří s vlastním majetkem a s majetkem, který mu byl předán do užívání.
2. Prostředky potřebné pro svoji činnost získává Občanské fórum z darů občanů, organizací a z vlastní činnosti.
3. Každá složka Občanského fóra, která má právní subjektivitu, hospodaří zcela samostatně a nese za své hospodaření majetkovou odpovědnost. Koordinační centrum Občanského fóra v Praze neručí a neodpovídá za závazky ostatních složek Občanského fóra s právní subjektivitou.

Čl. 8
Ustanovení závěrečná

1. Dosavadní organizační řád (stanovy) Občanského fóra, který byl schválen rozhodnutím ministerstva vnitra a životního prostředí ČSR č.j. ASV/1 – 825/89, se ruší.
2. Tyto stanovy byly přijaty sněmem Koordinačního centra Občanského fóra dne 6. ledna 1990 a nabyly účinnosti dnem schválení ministerstvem vnitra ČSR tj. 10.1.1990.

Zdroj: http://www.89.usd.cas.cz/cs/dokumenty/118.html

Tyto i další dokumenty jsou dohledatelné odtud: http://www.89.usd.cas.cz/cs/dokumenty.html

Znovu odkazuji na svou starší básničku

Kurdská vlajka

Rozhodl jsem sem zařadit odkaz na svou starší básničku z roku 2003, kdy vrcholily přípravy k americkému (Amerikou zde míněny USA) vpádu do Iráku, kterou jsme zde uveřejnil v roce 2015. Od onoho vpádu uplynulo již více než šestnáct let, takže už máme vcelku přehled o tom, jak se to mělo s těmi iráckými (Saddámovými) zbraněmi hromadného ničení, jež byly oficiální záminkou, o tom, jak nejdřív prchali Iráčané do Sýrie a pak – po roce 2011 – Syřané do Iráku i jinam (například – a vlastně nejčastěji – do Turecka), jak udatní Američané tak dlouho podporovali Kurdy, až je hodili přes palubu – což vidíme právě teď (a připočtěme, že v dané oblasti má své zájmy také strýček Vovka a jiní pozorovatelé odvedle – a neštěstí je hotovo). Ale zpět k začátku (tohoto článku) i Začátku (té básničce – protože ona se tak jmenuje, mrška jedna): odkaz na tu básničku, která zde již před časem vyšla, je zde. Normálně bych snad popřál příjemné počteníčko – jenže ono to o zas až tak příjemných věcech – bohužel – není.

Vzpoura, která se stala komercí

Kapitán pirátského škuneru Ivan Bartoš se na nejteplejším dni v roce pouští do hledání brýlí (ale klid, našel je poměrně rychle)

Následující článek byl napsán pro Novoknínský zpravodaj 8/2019 a tam také otištěn. K článku pak přidávám několik dalších poznámek, které se do otištěného textu nevešly (z důvodu autocenzury – rozsah Novoknínského zpravodaje není „nafukovací“ a lidé si potřebují přečíst i jiné věci než mé výtvory). Ale ani tak (tj. se započtením obsahu těch dodatečných poznámek) zde není úplně všechno. Na druhé straně některé věci v Praze probíhaly podobně jako loni (až na „poněkud“ jiné počasí, které se snažilo aspoň částečně vynahradit srážkový deficit výrazně suché první poloviny roku), takže mohu odkázat na článek Jak mě ani nejteplejší den v roce nespálil z loňského září, kde je aspoň něco málo o loňském ročníku.

Začněme však samotným článkem napsaným pro Novoknínský zpravodaj:

Původně jsem o tom psát nechtěl. Na první pohled se totiž zdáme být starosvětsky konzervativním městem, kde se považuje za vhodné, aby ti, kdo spolu mají pět či více dětí, se už přece jen vzali. Jsme městem, které se, ač leží poměrně blízko Prahy, roste uměřeně, bez divokých urbanistických či demografických změn. A přiznám se, že mě to svým způsobem docela těší.

A tak když mě česká sekce Amnesty International (jejímž členem jsem letos už deset let) pozvala do průvodu na nejteplejší den v roce, totiž na Prague Pride, nevylučoval jsem, že budu z našeho města jediným, kdo se té věci zúčastní. A v hloučku lidí z Ammesty to tak i vypadalo. Jenže když jsem se vracel autobusem domů, shledal jsem, že to zdaleka není pravda – duhové vlaječky koukající z tašek i další předměty u několika cestujících hovořily jasně.

Vzpomínky na zpěváka, kterého jsem až tak dvakrát nemusel

Tak nám umřel Kája Gottů. Národ truchlí, funus bude parádní – se státními poctami. Tedy pan Bureš nejdřív prohlašoval cosi o státním funusu (pro to, aby tento stát pohřbil, možná opravdu něco dělá), ale pak slevil na ten pohřeb se státními poctami. Kardinál Duka prý Mistrovi odslouží zádušní mši. Páter Tomáš Halík naproti tomu brblá, že tohle není adekvátní. Koneckonců Mistr se podílel na jakési Antichátře, tedy na Antichartě. A to se samozřejmě počítá (aspoň když se nezamyslíme nad tím, co bude někdo moci jednou přičíst na vrub nám)…

No a já bych si mohl přisadit, rýpnout – písnička, ve které radí jakési dámě, aby se odnaučila říkat „ne“, je proti všem zásadám asertivity – pravda, on asi chtěl, aby se dotyčná osoba odnaučila říkat „ne“ toliko na určité druhy žádostí.

Jenže on přitom tak nějak zapomněl zdůraznit, že to odnaučení se říkat „ne“ se mělo týkat toliko jeho osoby. Kdyby si dotyčná vzala text písně k srdci k srdci příliš důsledně, Kája mohl doma mít… – jak jen se to říká politicky korektně? Tuším odbornou pracovnici v oboru veřejného domovnictví či tak nějak.

Zkrátka stačí, aby zemřel známý člověk, a o zábavu je postaráno. A není tomu tak poprvé – když zemřel Karel Kryl, také si na tom kdosi chtěl přihřívat svou polívčičku – pravda, uměřeněji, přece jen nešlo zakrývat, že TAMTEN Karel měl vůči polistopadovému vývoji a mnohým jeho představitelům jakési ne právě zanedbatelné výhrady, takže to nešlo rozmáznout tak doširoka – zavánělo by to už přespříliš.

Vraťme se však k našemu čerstvému oslavenci – tedy co to plácám – nebožtíkovi. Přiznám se, že na rozdíl od nebožky mámy jsem ho nikterak nemusel. Přece jen mi ty jeho písničky připadaly být tak nějako o ničem – i hledal jsem proto jinde, a když v popu (ale ani v dechovce či v melodiích operetních – tyhle žánry muziky se u nás poslouchaly taky) to, oč jsem měl zájem, nebylo k nalezení, či možná bylo, ale jen v množství víceméně stopovém, zapátral jsem jinde. I přišel jsem na folk a podobné žánry – pravda se zpožděním (doma se to neposlouchalo). A tak jsem si třeba s chutí poslechl písničku, kterou Kájovi svého času „věnoval“ Wabi Ryvola (také už nějakou tu dobu – a to drahnou dobu – mezi námi není):

No, třeba si to teď Karel s Wabim tam na tom druhém břehu vyříkají…

Zemřel Jaroslav Erik Frič

Dne 24. května (tedy již před více než čtvrt rokem) zemřel undergroundový básník, hudebník, organizátor festivalů a nakladatel Jaroslav Erik Frič.

Narodil se 14. srpna 1949 v Horní Libině u Šumperka, absolvoval gymnázium, jazykovou školu. Po státnicích odjel do Anglie a Skotska, kde se živil jako pouliční hudebník, poté se vrátil do „normalizovaného“ Československa, kde vystudoval (nejprve v Olomouci a pak v Brně) angličtinu a filosofii. Promoval v roce 1974, ale protože nechtěl dělat ústupky tehdejšímu normalizačnímu režimu, vyučil se číšníkem a v tomto oboru se živil až do převratu v roce 1989. Již od roku 1969 se podílel na vydáváním samizdatů, po převratu založil ve Vranově nad Dyjí nakladatelství Votobia, později se přidali další společníci a nakladatelství se přestěhovalo do Olomouce – a Jaroslav Erik Frič z něj odešel. (I pak to ale bylo ve své době jedno z těch lepších nakladatelství – bohužel ale před deseti lety zkrachovalo.) Poté založil další nakladatelství Vetus Via.

Osobně vlastním cédéčko Jsi orkneyské víno, které obsahuje jeho stejnojmennou poému (v jeho vlastním podání) doprovázenou skupinou Čvachtavý lachtan. Velice zajímavé a působivé. (Pravda, asi ne pro každého úplně libozvučné, ale jiným se mohou zdát ne úplně libozvučnými popové kreace Káji Gotta, Hanky Zaňákové a jim podobných. Tudíž jde o věc vkusu.)

Ukázka z alba Jsi orkneyské víno

Vlastně nevím, zda to mám ještě zveřejňovat – dověděl jsem se to s mírným zpožděním, začal psát v době básníkova pohřbu – a pak z důvodu jiných starostí psaní přerušil a posléze na rozdělané dílo zapomněl. Ale možná to přece jen nějaký smysl mít bude. Protože v hlavních sdělovacích prostředcích se tato zpráva neobjevila na prvních stránkách, pokud vůbec. A tak ji leckdo mohl přehlédnout. Jako já jsem přehlédl, že mám rozděláno něco, co bych měl zveřejnit. A co jsem měl zveřejnit už dávno. (Omlouvám se.)

Jisté je jen to, že na druhý břeh řeky Styx odešel člověk, který měl co říci. A že bez něj bude tento svět zase o něco chudší. Čest jeho památce.

Autorské čtení 2017

Jaroslav Erik Frič a Milan Tokár v Prostředním Vydří u Magora (nedatováno?)

Dnes uplynulo 30 let od masakru na náměstí Nebeského klidu v Pekingu

Dnes, 4. června 2019, je to 30 let, co se odehrál masakr na náměstí Tchen-an-men. Připomeňme si to písní Vladimíra Merty, která vznikla jeko reakce na tuto událost.

… jestli se bojíme mluvit potichu,
zkusme to tedy mlčet nahlas…

Ne českým zbraním do Jemenu!

Tímto se přidávám ke kampani české sekce Amnesty International, která požaduje zastavení vývozu českých zbraní do zemí, které se účastní války v Jemenu.

Zbraně do Jemenu? Neděkuji, nechci.

Proč?

Tento týden v Brně proběhne zbrojařský veletrh IDET a já, stejně jako další účastníci a účastnice této akce tímto vyjadřuji nesouhlas s vývozem českých zbraní do zemí, které se podílejí na konfliktu v Jemenu. V tomto konfliktu jsou tyto zbraně používají i proti civilistům. Svůj nesouhlas jsem už dříve dal najevo podpisem petice (připojit se je možno zde: https://www.amnesty.cz/news/4427/jemen-spojene-arabske-emiraty-bezohledne-zasobuji-ozbrojence-zbranemi-i-temi-z-ceska), a nyní jsem tak učinil i vlastní tváříle i vlastní tváří.

Česká sekce Amnesty International vyzvala ministra zahraničí Tomáše Petříčka, aby okamžitě zastavil vývoz zbraní do zemí, které se účastní války v Jemenu. Na podporu tohoto požadavku jsem nahrál svou fotku na web AI, kde byla použita k vytvoření fotokoláže s výše uvedeným požadavkem. Možnost připojit se stále existuje (kampaň začala dnes), a to na následující adrese: https://www.amnesty.cz/ne-zbranim. Aplikace vytvoří i „osobní“ profilovku, kterou lze dále sdílet, například na Fakebooku či jiných podobných sítích.

Nedožité sté narozeniny P. Seegera

Dnes 3. května 2019 je to 100 let, co se narodil Pete Seeger, jeden z nejvýznamnějších písničkářů 20. století, politický a ekologický aktivista (v roce 1966 spoluzaložil organizaci Cleanwater, která upozorňovala na znečištění řeky Hudson a v roce 1969 spustila na vodu stejnojmennou šalupu). Do paměti řady generací se zapsal četnými písničkami, mezi nimiž je asi nejznámější Řekni, kde ty kytky jsou (Where Have All the Flowers Gone), kde je autorem melodie a textu prvních tří slok, přičemž ty zbylé, které té písničce daly „zacyklenou“ podobu, připsal Joe Hickerson. K dalším známým skladbám patří píseň Turn, turn, turn, jejíž text je postaven na úryvcích ze starozákonní knihy Kazatel. Nutno dodat, že Pete měl v repertoáru i skladby svých kolegů muzikantů, například Woodieho Guthrieho, s nimiž do značné míry sdílel levicové politické názory (samotný Pete Seeger byl nějakou dobu členem Komunistické strany USA, opustil ji v roce 1950, načež se stal levicovým antistalinistou). Zemřel 27. ledna 2014.

Za připomenutí tohoto výročí děkuji Davidu Rovicsovi, současnému americkému folkovému až folkrockovému zpěvákovi (obsah jeho hromadného mailu je zde: https://mailchi.mp/0b7cdeb1eb34/dr-pete-seeger-was-a-movement-musician?e=235f6ae620 ).

Osobně jsem v roce 2014 věnoval památce P. Seegera básničku Strmou stezkou, kterou lze nalézt v tomto blogu zde.

Asi nejslavnější Seegerovu písničku si lze poslechnout například zde:

Poslechnout si ji lze i zde

A zde Pete Seeger zpívá spirituál Michael Row The Boat Ashore (přesněji jednu z jeho mnoha verzí):

Více o této skladbě se lze dočíst například zde: https://en.wikipedia.org

Nezapomeňme ani na skladbu Turn, turn, turn, převážná část jejíhož textu je založena na úryvku ze starozákonní knihy Kazatel (Ecclesiastes) – „Vše pod nebem má svůj čas…“:

Více o ní je zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Turn!_Turn!_Turn!

Asi nejslavnější nahrávku této písně pořídila skupina The Byrds

A nakonec přidejme úryvek z oslavy posledních narozenin, kterých se ještě dožil; už mu to moc nezpívalo, ale jiní se postarali…

Pete, díky za vše!

4. května 2019 vystupuji v Mechově

Dne 4. května 2019 od 20.00 bych měl vystupovat v Mechově (= Hradci Králové) v klubu Čtyřce (http://klubctyrka.cz). Se mnou bude vystupovat i místní hudebník a písničkář Jakub Marx. Jen zatím nevím přesně, kde ten klub je – mapy.cz udávají Malé náměstí 4/19, web klubu Velké náměstí 145. Obě místa jsou všek od sebe vzdálena tak tři sta metrů, tudíž ten, kdo přijde trochu s předstihem, by měl mít šanci to zavčasu najít.

Ti, kdo se možná těšili, že si mě vyslechnou v Práglu na Střeláku, asi budou mít smůlu, letos se tam áčkařská demoška aspoň oficiálně nekoná, lidé mají být směrováni spíše do Brna, kde je záhodno postavit se naci(onali)stům. Což je ovšem pro mě trochu z ruky (navíc se budu připaravovat na ten 4. květen). Takže poprvé po dvaceti letech asi nepůjdu na První máj do Práglu. (Přitom letos to bude dvacet let, kdy kvůli tomu, že si Střelák dřív zamluvili naziskinheadi a anarchisté si to nechtěli nechat líbit, došlo v Praze k poměrně ostrým pouličním potyčkám – například na Národní třídě před Novou scénou bylo na bok převrženo služební auto pražské městské policie (zaparkované, bez posádky). V roce 2000 byla pro změnu demonstrace předčasně ukončena pod záminkou, že byla pozdě nahlášena a také následně došlo k menším strkanicím a policejním represím. Od roku 2001 už ty První máje probíhaly přece jen pokojněji. No a od nějakého roku 2014(?) jsem tam vždy vystupoval s pár písničkami…

P.S. Klub je na Velkém náměstí 145, jak je psáno na jeho webu; to Malé náměstí čp. 4 je původní adresa, ze které se klub později přestěhoval na své nynější působiště. Dodávám, že se bude vybírat dobrovolné výlezné – to proto, že nechci nikoho nutit, aby „kupoval zajíce v pytli“.