Následující text je povídkou, kterou jsem poslal do letošního Trapsavce. Na „bedně“ se žel neumístila – konkurence byla letos obrovská, a to zejména v próze Oldpsavců. Povídka, která dostala Zlatého Trapsavce, získala 26 bodů, moje dílko bodů dvaadvacet. První místo v kategorii 25 bodů, druhá místa (tyto ceny byly uděleny dvě) 24 bodů a třetí místa (i na ně se dostalo ve dvou případech) 23 bodů. Moje povídka získala 22 bodů – a také rozhodně nebyla jediná – v próze Oldpsavců si toto bodové ohodnocení připsalo celkem 8 (slovy osm) povídek včetně té mé.
Seznam oceněných prací už je na webu soutěže, tamtéž je umístěna i elektronická verze sborníčku vítězných prací, a to zde: http://files.trapsavec.webnode.cz/200000735-7c4077c40a/sbornik_trapsavec_elektronicky.pdf
Dne 21. září 2020 ještě čekáme na zveřejnění celkových výsledků na webu (v papírové podobě už byly položeny na místě hned po vyhlášení výsledků – ostatně jinak bych tu sotva mohl napsat, kolik bodů dostala), ale přiznejme organizátorům aspoň trochu toho nároku na odpočinek po pro ne tak vysilujícím víkendu.
A teď konečně slíbená povídka:
Mrtvej vlak
„Mrtvej vlak, mrtvej vlak nedrží jízdní řád,
dálku máš přece rád, nasedat.“
Miki Ryvola
„Upozorňujeme cestující, že východ ze čtvrtého nástupiště je možný pouze do Bartoškovy ulice a přechod přes koleje je přísně za…“
Pozdě. Ani jsem si nestihl všimnout, jak se to stalo, ale zčistajasna jsem se ocitl v tunelu. Byl neskutečně široký a táhl se daleko dopředu. Klenba nade mnou světélkovala jemně nazelenalou září, a tak přestože nikde nevisela žádná lampa, bylo dobře vidět na cestu. Pod mýma nohama se prostírala pohodlná pěšina. A vlevo ode mě kolejiště, jaké se také hned tak nevidí – ta kolejová splítka obsahovala rovnou několik rozchodů. Možná všechny, co se tam technicky vešly. Radši jsem ani nezkoušel hádat, jak jsou na tomto monstru řešeny výhybky. O různých napájecích soustavách trolejí nemluvě. Další neméně spletité splítky se pak nacházely ještě dál vlevo.
A pak se odkudsi zezadu ozvaly povědomé zvuky. Ohlédl jsem se. Rychlostí, jež byla sotva dvakrát vyšší než moje, si to po tom podivném kolejišti hasil vláček jako vypadlý z historických filmů. Nablýskaná lokomotiva snad ze začátku dvacátého století táhla několik stejně obstarožních vagónků.
„Tak si nastoupěj, vašnosto!“ vyklonil se z okénka mašinfíra, když mě ta muzeální souprava dohonila: „Přece nepudou na druhej břeh času pěšky!“
Nasednout nebylo nic složitého. Tenhle vlak si to šinul krok sun krok a teď ještě dokonce přibrzdil – v mžiku jsem byl uvnitř.
A tu se, přestože nikde nebyly žádné reproduktory, odkudsi ozvalo:
„Vítejte na palubě mrtvého vlaku 037-901-1966 do stanice Nebe – Evropské nádraží. O vaše řádné odbavení se postará průvodčí Petr Svatý. Naše souprava je vedena parní lokomotivou U 37.901, která za svého pozemského provozu vedla vlaky z Králova Dvora do Koněprus a zpět. Dva ze tří vagónů během pozemského života do vyřazení v roce 1966 jezdívaly z Hradce do Bystřice a zpět, třetí na Osoblažce. Přejeme vám příjemnou cestu.“
Ten pán, co vstoupil do vagónu, se obvykle zobrazuje s klíči. Ty však byly v tomto případě zastoupeny kleštičkami a spoustou lístků v brašně. Starých dobrých Edmondsonových jízdenek.
„Tak kampak to bude, pane? Ale co se ptám – tenhle vlak má přece jasnej cíl.“
„No kam by… Však víte. Ale hlavně: kolik platim?“
„Jestli myslíte peníze, tak nic. Ale jinak to nejcennější, co člověk na zemi má. Jen si to někdy neuvědomuje a nepochopitelně s tim hazarduje…“
Zalovil v brašně, vytáhl kartičku a vyznačil na ní datum: „Tak tady máte ten lupen a dobře si ho hlídejte.“
Po sousední koleji začala dunět sice také obstarožní, ale trochu cizokrajně působící a hlavně nápadně rychlejší souprava. Proč jsme my Češi s těmi vysokorychlostními železnicemi tak na štíru?
„Předjedou nás,“ povídám.
„Nepředjedou. Ten vlak veze hinduisty a buddhisty. Jo, abych nezapomněl, taky pár džinistů. Jedou se reinkarnovat.“
Než to dořekl, zarachotily výhybky a vlak, který nás už už předjížděl, uhnul někam doleva.
A teď nás čekalo další překvapení. Cesta přes most v tunelu. Přes řeku, která tekla také tunelem. Či spíš jeskyní. Akorát že skoro kolmou na náš tunel. Kousek vpravo se kolébal prám a na něm převozník s několika cestujícími.
„Kolega Cháron,“ řekl mi Petr Svatý, když si všiml, kam se dívám: „Vozí na druhej břeh pohany. V jednu dobu se už chystal do penze. Jenže už zase přibejvaj. I u vás v Čechách.“
Na přilehlé zastávce nazvané Břeh Věčnosti přistoupilo ještě několik cestujících a znovu jsme se dali do pohybu. Vlakový rozhlas znovu představil soupravu a navíc vychrlil cosi o tom, že tento vlak je zařazen do Nebeské integrované dopravy, a tudíž lístky z Cháronova přívozu platí i zde.
Jenže to už naše cesta mířila do finále. Ještě jedno zahoukání a vlak se vynořil z tunelu do vlídného dne. Jakoby prosluněného, přestože tady na nebesích svítí asi něco jiného než slunce.
Vyběhl jsem z nádraží a rozhlédl se kolem. Krajina byla fantastická. Jaká taky jiná, když jsme na druhém břehu bytí. Vlevo a vpravo se zvedaly kopce, většinou osázené vinicemi. Ty dále přecházely v hory. A uprostřed, přímo přede mnou se prostíralo město, jehož plocha se svažovala k rozsáhlému přístavu, snad na velkém jezeře, ale spíš v dlouhém úzkém mořském zálivu. K němu právě mířilo několik lodí. Mezi nimi povědomý velký luxusní parník.
A tak jsem seběhl k pobřeží. Z lodi s nápisem Wilhelm Gustloff na přídi mezitím vystupovali poslední cestující a další se chystali nastoupit. A těžko hádat, zda mezi nimi byli i někteří z těch, které sem tato loď v lednu 1945 vzala s sebou. Nebo někteří z těch, kdo se tehdy zachránili a dorazili sem až mnohem později.
„A támhleta plachetnice, neni to náhodou Fram?“ zeptal jsem se nedaleko stojícího chlápka v námořnickém tričku, když jsem spatřil další připlouvající loď.
„Těsně vedle,“ pravil ten chlápek: „Fram tady asi hned tak nebude. Tu lodičku si Norové zatraceně dobře hlídaj, aby nepřišla k úhoně a vydržela jim na zemi co nejdýl. Navíc Fram je škuner, kdežto tahle skořápka barkentina. Jestli tady potkáte pana Shackletona nebo někoho z jeho posádky, třeba budou vyprávět.“
Mě to však přece jen táhlo spíš do hor. A tak jsem opustil přístav i centrum města a zamířil na předměstí, které pokrývalo nejbližší svahy. Až jsem se ocitl na poměrně prudce stoupající ulici.
Skoro na jejím konci – před předposledním stavením po pravé straně – stála dívčina. Tak dvacítka. Možná pětadvacítka.
Fantastická. Skoro se chtělo říci, že jako všechno tady. Ale tahle se povedla snad ještě víc. Jenže mě na ní lákalo i cosi jiného – vlastně hlavně cosi jiného – než fyzická přitažlivost. A nějak jsem nemohl přijít na to, co. Jak se jí na to zeptat, aby to nevyznělo trapně?
Jenže to už na mě promluvila ona:
„Ahoj, Bobíku! Už dlouho tu na tebe čekám.“
„Ahoj! My se vodněkaď známe?“
„Ty mě asi moc ne, ale já tebe dobře.“
„Mluvíš v hádankách,“ řekl jsem jí. A přemýšlel, jak přišla na oslovení, které naši používali, když mi byly tak dva tři roky.
„Sem Anna Dostálková, tvoje prababička. Matka tvý babičky z tátový strany.“
Nehrálo mi to. Pokud si dobře pamatuji, dožila se skoro pětadevadesátky. A to už musela vypadat malinko jinak.
„Přijel si vlakem, že jo?“
„Jo, přijel.“
„Ukaž mi ten svůj lístek. Snad ho eště máš, ne?“
Zalovil jsem v kapse a vytáhl tu malou lepenkovou kartičku.
„Podívej,“ řekla mi, když se na ni podívala: „je zpáteční. Měl by ses vrátit.“
„Jenže mně se tady tak zalíbilo…“
„To si dovedu představit,“ odpověděla: „Jenže tyhle hory ti neutečou. Jednou sem přece dorazíš tak jako tak. A kdo ví, třeba tam na zemi na tebe eště někdo čeká. A ty bys mu moc chyběl.“
„Já vim. Policajti. Že sem nesprávně přebíhal koleje. Ale že bych jim ňák chyběl? Viník je mrtvej, případ se vodloží. Tečka.“
„Jenže co ty víš, možná i někdo jinej než policajti. Někdo, komu bys fakt moc chyběl. – – – A abych nezapomněla, támhle je zkratka.“
A tak jsem vyrazil.
Pěšina se vinula mezi loukami a vinicemi a mně se pořád honila hlavou ta mladá prababička.
A pak mi to docvaklo.
Vzpomněl jsem si na tetu Hermínu. Ta prožila poslední tři měsíce života téměř neschopná pohybu. Viděla jen nemocniční pokoj a malý kousek krajiny za jeho oknem.
A představil jsem si, že by ji v podobném stavu přivezli sem.
Nebo že bych se sem v podobném stavu dostal já.
Šoupli by mě do luxusního sanatoria v některém z těch noblesních domů na protější straně údolí s veškerou péčí a nádhernou vyhlídkou. Díval bych se z postele na ty krásné hory naproti a věděl bych, že už nikdy nebudu mít sílu se tam vypravit. Jen koukat z pokoje.
Stovky let.
Miliardy let.
Věčnost.
Odpověď na otázku, zda se nacházím v nebi či v pekle, by tím pro mě byla jasná. Přestože by mi pleny neměnili nevrlí čertíci, nýbrž sestřičky s andělskými tvářemi a jejich křídla by mě při sebemenším pomyšlení jemně ovívala.
Ledaže…
Ledaže by mě tu na rozdíl od pozemských hospiců dokázali vyléčit a já po nějakém čase mohl z tohoto – katolicky řečeno – očistce odejít v plné síle.
A třeba by mě i trochu omladili.
Zabrán do myšlenek jsem se, ani nevím jak, ocitl na nástupišti, od něhož měl odjíždět můj vlak.
U perónu stál motorový vagónek. Obyčejný orchestrion. Případně šlo použít expresívnější označení. A tak jsem nastoupil.
„Vítejte na palubě mrtvého vlaku 810.061-2-1995. O vaše řádné odbavení se postará průvodčí Petr Svatý. Přejeme vám šťastnou a ničím nerušenou cestu.“
To hlášení nestihlo ani doznít a už stál u mě.
„Tak ukažte mi ten svůj lístek. Ano, koukám, že máte zpáteční. To tady není moc častý. – – – Tak šťastnou cestu zpátky na svět!“
„Koukám, že tu máte pěkně různorodej vozovej park. Sem mě vez takovej fantastickej muzeální kousek. A zpátky tuctovej motoráček, jakejch jezdí po světě pořád eště dost.“
„Víte, i vlaky maj svý nebe. Ta lokomotiva, která vás táhla sem, prožila celej život na vlečce. Tahala do cementáren vozy s vápencem. Jo, dostat se tak někdy do čela osobního vlaku… Jenže svět jí to nedopřál. Tak aspoň tady.
Zatimco tahle mašinka při svý poslední pozemský jízdě pohřbila u Krouny devatenáct lidí. A řadu z nich zatraceně předčasně. Ani si nedovedete představit, jak teď musí bejt šťastná, že taky může vzít někoho zpátky.“
Motor jako by souhlasně zamručel a pak si dál tiše předl jako spokojená kočka na sluníčku.
Bylo by toho ještě dost k povídání, ale to už ten vláček zastavil.
„Stanice Meziprostor. Konečná. Vystupovat. Zpátky do světa vede támhleta pěšinka uprostřed.“
Bylo mi to jasné. Ten motoráček, který mě sem přivezl, se na svět vrátit nemohl – ta srážka ho tenkrát odrovnala definitivně. A kromě toho ten, kdo chce žít v tomhle světě, pro to musí aspoň něco udělat – a je to tak správně. A tak jsem vykročil na těch posledních pár kroků, co mi ještě zbývaly. A pak seběhl na jednu loučku a šťastně se natáhl do trávy. Protože ono i tady na světě je někdy neskutečně krásně. Slastně jsem přimhouřil oči.
Když jsem je opět otevřel, nacházel jsem se v nemocničním pokoji. Nade mnou se skláněla doktorka tak středního věku.
„Vítejte zpátky na světě. To byl taky nápad přebíhat koleje a ani se nerozhlídnout, jestli něco nejede. Příště by to tak dobře dopadnout nemuselo.“
„Potkal sem naší babču,“ zareagoval jsem asi trochu zmateně: „Ve dvaceti to musela bejt fantastická kočka!“
„My ho tady horkotěžko křísíme – a von vo kočkách… Panáček se rychle votřepal. Poslouchejte, pane, eště si tu pár dní poležíte. Na kočky můžete myslet pak, jo?“
Nevymlouval jsem jí to. Na to, abych vyprávěl, co všechno jsem tam na druhém břehu prožil, jsem ještě neměl dost sil. A ona by mi to možná stejně nevěřila. Na čtenářku knih Raymonda Moodyho moc nevypadala. To spíš na členku spolku Sisyfos, který dotyčného pána svého času ocenil ukázkovým Bludným balvanem.
Takže to asi budu muset vyprávět někdy jindy někomu jinému.
Kdo ví, třeba tu někde na mě doopravdy ještě někdo čeká.
Třeba na každého z nás v tomhle světě ještě někde někdo čeká.
