Kalendář výročí a svátků na hippy.ru

 

Na webu hippy.ru (který je ovšem fyzicky umístěn v Holandsku a v Rusku je přístup na něj blokován Roskomnadzorem – dokonce byl nedávno v Rusku schválen zákon proti obcházení těch blokací, ale kdo chce a ví jak na to, nejspíš nějakou cestičku najde – jen bude oproti době před platností onoho zákona o něco složitější) se objevil docela kalendář některých někdy více, ale častěji méně známých svátků, z něhož by bylo záhodno aspoň něco ocitovat.

Nakonec jsem to přeložil celé (a respektoval i to, že ten kalendář začíná březnem a končí únorem) a necenzuroval, ačkoli vůči potratům mám určité výhrady (podle mě je to zlo, jen se lze ptát, zda jejich kriminalizace není zlem ještě větším; každopádně je lepší, pokud se potratům, či spíš jejich příčinám, předchází, třeba i kvalitní antikoncepcí, dostupností zzv. baby-boxů apod.). Možná je tam i trochu „přegenderováno“ 🙂 , jakkoliv proti rozmanitosti v této oblasti nic nemám (pokud jde o vzájemně odsouhlasené vztahy mezi dospělými partnery / partnerkami).

Ba Den Tibetu, který tam podle mě chyběl. jsem přidal. A k některým výročím přidal své poznámky

Pokračování textu

Reklamy
Rubriky: Politika a podobné jevy, Právo a spravedlnost (ne však stejnojmenná strana!), Výročí | Štítky: , , , | Napsat komentář

Zjednotení za mier / Společně za mír / United for Peace / Все за мир / Egységesen a békéért / Gemeinsam für den Frieden / Razem o Pokój

Následující výzva vznikla jako reakce na krajně nepříznivou mezinárodní situaci, která je jednou z nejhorších od skončení studené války v roce 1990. Originál vznikl v květnu 2015 převážně na Slovensku, jeho signatáři jsou však i některé české osobnosti, a to poměrně pestrého složení. Pokračování textu

Rubriky: Oznámení, Politika a podobné jevy | Štítky: , , , , , , | Komentáře: 1

Přidávám odkaz na duo Christoph & Lollo

Do odkazů na pravé straně tohoto blogu přidávám odkaz na písničkářské duo Christoph & Lollo (Christoph Drexler a Lollo (Lorenz) Pichler) z Vídně. Česká Wikipedie o nich cudně mlčí, německá se o nich zmiňuje – řekněme – středně obšírně, anglická stručně, norská rovněž. Jiné jazykové verze Wikipedie o nich zřejmě rovněž mlčí (nebo nejsou v pořádku odkazy přes interwiki – ale myslím, že spíš opravdu není na co odkazovat).

Přitom si myslím, že jejich písničky by mohly mít co říci. Pravda, je tu něco jako jazyková bariéra (meine Deutsche Sprache ist keine Deutsche Sprache), ale ta v domě mezisíťové není tak úplně nepřekonatelná. Stačí si najít někde v Mezisíti texty jejich písniček, ty rovnou prohnat nějakým tím mezisíťovým překladačem a to by v tom byl čert (ne-li přímo Lucifer), abychom neměli aspoň trochu ánung, o čem to ti dva pějí. Pravda, ty texty radši netahejte z jejich oficiálního webu – tam najdete skeny rukopisů, tedy přímo škrabopisů (odkaz na což se sice také dá do jazykového překladače zadat, ale troufám si tvrdit, že s nulovým výsledkem). Ale když trochu zabrousíte do nějakého vyhledávače (doporučuji duckduckgo.com, v případě, že budete hledat i na serverech v Matičce Rusi, též yandex.ru) a zadáte si „Christoph & Lollo – lyrics“ či tak nějak podobně, k textům v čitelné podobě se nějak dostanete. A pak hurá na strojový překlad (translate.google.com, translate.yandex.ru, možná ještě něco). Sice vám z toho vyleze něco jako – jak by řekl Karl May – „Massa Bobs’s češťyn“, ale k jakémus-takémus porozumění, o čem písnička je, to stačí. Pokračování textu

Rubriky: Kultura | Štítky: , , , , , , , , | Napsat komentář

Pár básniček od Boleslava Jablonského

Dne 10. října 2018 si připomínáme 105 let od narození někdejšího staroknínského faráře pátera Josefa Malinského. A 14. října téhož roku uplyne už dlouhých 30 let, co nás tento noblesní farář navšdy opustil. Několik vzpomínkových článků jsem napsal do Novoknínského zpravodaje, případně do svého „novoknínskáho“ blogu. Konkrétně zde a zde

Při psaní jednoho z oněch výše zmíněných článků jsem citoval čtyřverší od Boleslava Jablonského, jež páter Malinský v hodinách náboženství rád používal:

Udělíš-li dobrodiní,
vpiš to v listy květinové.
Tobě-li kdo dobře činí,
vryj to v desky mramorové.

A byl tam uveden i odkaz na celou báseň, z níž toto čtyřverší pochází. Web pana Vepřeka, kam odkaz směřoval, už neexistuje, a tak jsem se pokusil nalézt jiný odkaz. Zkoušel jsem proto prohledat digitalizované dílo básníkovo na webu Národní knihovny, dotyčnou báseň jsem tam zatím nenalezl.

Nicméně našel jsem tam několik krátkých básniček, které, myslím si, mohou něco říci i současníkům. Pocházejí z knihy nadepsané prostě Básně, kterou lze ve zdigitalizované podobě najít zde: http://kramerius4.nkp.cz/search/i.jsp?pid=uuid:63f66940-702a-11e7-aab4-005056827e52&q=Boleslav%20Jablonsk%C3%BD, a to ze stran 388 a 389

A tak je zde ocituji.

Díla umělecká.

Umělců plody ušlechtilé
jsou jako krásy děvičí,
z nichž ta se zdá vždy nejsličnější,
jíž patříš právě do očí.

 

Poklona za poklonu.

„Vy patříte za pluh!“ pravil
hrdý pánek sedlákovi.
„A vy před pluh!“ odpověděl
hrdému ten hlupákovi.

Pozn. MH: To se panu Tupému alias Jablonskému opravdu podařilo.

 

Kdo má pravdu?

„Já jsem sic rodem ryzý Cech,
však především jsem katolík!“
Tak otec Koniáš prohodil,
když se s ním hašteřili.
„Já jsem sic také rodem Čech“
— řek’ Filip — „a těž katolík ;
však dříve jsem se narodil
a pak mě teprv křtili.“

Pozn. MH: v originále je slovo „ryzý“ opravdu psáno takto, s „ý“

 

Dva hrobaři.

Dva hrobaři nestejné víry,
chtíc tělo lidské zmařiti,
uznali ve svém mudrování,
že nejlépe — je spáliti ;
jeden je pálil po skonání
a druhý — pálil za žití.

 

Pozn. MH: Na to, že autor byl katolickým knězem, žujícím v 19. století, je poslední ocitovaná báseň docela odvážná…

Rubriky: Uncategorized | Napsat komentář

Jak mě ani nejteplejší den v roce nespálil

Není nad včasné varování... Jestlipak však tento pán nosí toto triko i v "běžném pouličním provozu", tj. mimo duhové pochody?

Není nad včasné varování (pro holky, ale vlastně i pro kluky)… Jestlipak však tento pán nosí toto triko i v „běžném pouličním provozu“, tj. mimo duhové pochody?

Jak již proběhlo tiskem, mezisíťovými servery a dalšími sdělovátky, 11. srpna 2018 zažila Praha po dlouhých přípravách a mnohých doprovodných akcích nejteplejší den v roce. Zapojila se do něj řada organizací, a to jak těch, které to teplo mají v popisu práce, tak i spousta dalších, pro něž je to jen jedno z mnoha témat. A jedna z těchto organizací mi v mailu poslala pozvánku. Že bych mohl také přijít a projít se z Václaváku na Letnou.

Po váhání, které trvalo takřka do poslední chvíle, jsem se nakonec rozhodl vyrazit. Po třech čtvrtích na deset mi měl jet z Hraštice vlak do Práglu, kde se podle jízdního neřáda měl ocitnout v 11.05 hodin. Takže do půl dvanácté, kdy se měl naproti Petschkovu paláci konat sraz naší skupinky z české sekce Amnesty International, bych měl docela dost času. jenže člověk míní a Pánbu, či v tomto případě spíš právě onen nejteplejší den v roce, mění. Ony z té přemíry tepla zřejmě poněkud měkly koleje či co, a tak, přestože z Malé Hraštice jsme vyjeli včas, už v Čisovicích jsme kvůli čekání na opožděný protijedoucí vlak nabrali snad čtvrt hodiny sekeru za dva zlatý a topůrko za tolar. Nebo za dolar? No a další zdržení se přidala v Braníku a Krči. Zkrátka na Wilsoňáku jsme byli asi tak o půl hodinky později, než jsme měli být. Což je na trasu o délce tarifních 47 kilometrů docela slušný „výkon“. Pokračování textu

Rubriky: Politika a podobné jevy, Právo a spravedlnost (ne však stejnojmenná strana!), Reportáže | Štítky: , , , | Napsat komentář

Další velmi stručné postřehy z cest – tentokrát z rakousko-českého pomezí 2018

Plakátek s tímto heslem - ČLOVĚK ZŮSTÁVÁ ČLOVĚKEM - jsem spatřil na jednom stavení na okraji městyse Neumarkt im Mühlkreis. Jenže ono to během tohoto putování platilo nejen tam.

Plakátek s tímto heslem – ČLOVĚK ZŮSTÁVÁ ČLOVĚKEM – jsem spatřil na jednom stavení na okraji městyse Neumarkt im Mühlkreis. Jenže ono to během tohoto putování platilo nejen tam.

Ve dnech 1. až 5. července 2018 jsem podnikl menší procházku po rakousko-českém pomezí. Vyrazil jsem vlastně už 30. června 2018 – zastavil jsem se v Budějicích u svých dlouholetých známých – a přespal u nich. A ráno v šest už seděl ve vlaku Vltava-Dunaj, který mě vezl vstříc – chtělo by se říci vstříc novým dobrodružstvím, jenže cestování Střední Evropou je jakékoli, jen ne dobrodružné. Chválabohu. Zatím. Protože nevíme, co nám život přinese. Bude-li to ještě život… Doufejme, že bude. A něco pro to dělejme. Pokračování textu

Rubriky: Postřehy z cest | Štítky: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , | Komentáře: 1

Vystoupení v roce 2018

Moje nejbližší vystoupení by se měla uskutečnit v srpnu.

Logo festivalu Zázračná planeta Země

Logo festivalu Zázračná planeta Země

Nejprve bych měl zapět na festiválku Zázračná planeta Země v botanické zahradě v Bečově nad Teplou, a to 4. srpna 2018 někdy odpolredne (více zde: http://zazracnaplanetazeme.unas.cz/ – z dalších vystupujících bych připomněl hlavně Jiřího Poutníka, kterého pamatuji z předloňska, a tuším i skupinu Antareya – zajímavě samozřejmě vypadají i ti ostatní). Jen upozorňuji, že letos – ač je můj žánr uváděn jako biblický folk – bych rád zahrál jen část svých zhudebněných biblických příběhů (někdy ve značně „neortodoxním“ zpracování), aby se dostalo i na skladby jiné – například bych nerad opomněl Karla Hlaváčka, jehož jsem již připomněl v předchozím článku a jehož několik básní jsem zhudebnil. Ale jak všechno nakonec dopadne, ukáže čas – každé mé vystoupení je tak trochu improvizací.

Mé druhé srpnové vystoupení by se mělo uskutečnit na Kozím mejdanu u Standy Pence o tři neděle později, tj. 25. srpna 2018. V tomto druhém případě je hodina začátku vystoupení značně nejistá, akce se vyznačuje značnou neorganizovaností (http://www.milkovice.cz, http://www.kozy.cz). Takže kdo mě chce zastihnout, nechť přijde radši někdy po ránu. Ostatně nejen kvůli mně – ono i tak je tam co poslouchat. Jinak Standa Penc (doufám, že se tím příliš neproviňuji proti GDPR, ale když o tom píše i na svém webu, tak snad ne…) trpí určitými zdravotními problémy (Zmínka je i v pozvánce na letošní Kozí mejdan zde: http://www.milkovice.cz/prijedte-na-kozi-mejdan-2018/) a na udržení provozu své usedlosti bude vděčný za každou pomoc, jak finanční, tak v podobě rukou přiložených k dílu (více zde: http://www.milkovice.cz/prosim-pomozte-milkovicim/).

Uvažuje se i o vystoupení v pražské Unitarii, snad letos na podzim, ale to ještě není dojednáno.

O co jste letos už přišli:

  • O večer ke 120. výročí smrti Karla Hlaváčka (15. června)
  • O moje vystoupení na hudebním festivalu v Bezzecce (21. června)
Rubriky: Kultura, Oznámení | Štítky: , , , , , , | Napsat komentář

Výročí novoknínského Sokola a Karla Hlaváčka

V roce 2018 si připomínáme dvě výročí. To jedno je místní – jedná se o 120 let novoknínského Sokola. A druhé, rovněž sto dvacáté, je výročíém úmrtí básníka, který byl Sokolem tělem i duší – Karla Hlaváčka, jednoho z nejvýraznějších básníků období dekadence a symbolismu v české poezii.

Zde uvádím nejprve článek, který jsem napsal pro Novoknínský zpravodaj 4/2018:

K výročí novoknínského Sokola

Karel Hlaváček - autoportrét (1897)

Karel Hlaváček – autoportrét (1897)

Jak je asi již všeobecně známo, novoknínský Sokol si letos připomíná 120 let od svého založení. Pevně doufám, že o okolnostech jeho vzniku a o jeho dějinách napíšou jiní, a to mnohem zasvěceněji, než bych to svedl já. Přesto bych si dovolil jedním skromným příspěvkem ono výročí aspoň nepřímo připomenout – a to ukázkou „agitační poezie“ oné doby, totiž 90. let 19. století.

Následující báseň tedy není moje. Pochází ze sbírky Sokolské sonety, která vyšla v roce 1895. Je z ní (stejně jako z dalších básní uvedené sbírky) patrné, a jak už tomu u básní agitačních bývá, až příliš patrné, pro jakou ideu byl její autor zapálen. Ano, šlo o zakládajícího člena jedné z četných sokolských tělocvičných jednot, totiž té, která sídlila v Libni, tehdy ještě samostatném městě za okrajem Prahy. Později se stal jejím náčelníkem a zůstal jím až do své smrti. Příliš brzké smrti, dodejme; kmotřička vybavená kosou si jej totiž odvedla z tohoto světa v jeho necelých 24 letech, a to shodou okolností právě v roce, kdy se zrodil novoknínský Sokol, konkrétně 15. června 1898.

Karel Hlaváček - Dívka se spuštěnými vlasy - kresba tuší 1897

Karel Hlaváček – Dívka se spuštěnými vlasy – kresba tuší 1897

Kdyby bylo bývalo zůstalo jen u této sbírky, její autor by asi skončil v zapomnění – přece jen šlo o jeho prvotinu a, jak už by zmíněno, o poezii „agitační“. Naštěstí u jediné sbírky nezůstalo – Karel Hlaváček, neboť tak se autor jmenoval, stihl za svého kratičkého života vydat ještě další dvě sbírky Pozdě k ránu a Mstivá kantiléna. Posmrtně vyšly jeho Žalmy a v pozůstalosti se našly i další básně, do sbírek nezařazené. Uvedené verše patří k nejkrásnějším květům české básnické dekadence. Asi neznámější je jeho báseň Hrál kdosi na hoboj, která se dočkala i řady zhudebnění, a to muzikanty z velmi odlišných žánrových „přihrádek“: namátkou jmenujme Ivu Bittovou, plzeňskou skupinu Fregata, Svatopluka Kůrku, Minnesengry, ale třeba i skupinu Visací zámek.

Dodejme, že Karel Hlaváček byl nejen vynikajícím básníkem (i v těch „agitačních“ Sokolských sonetech mě jedna báseň docela příjemně překvapila – ale o tom snad někdy příště), ale též pozoruhodným výtvarníkem a grafikem – vedle svých sbírek „měl na svědomí“ například výtvarné zpracování sbírky Větry od pólů od Otokara Březiny (Václava Jebavého).

A na konec si připomeňme ještě jednu skutečnost, která je zajímavá pro nás, kdo jezdíme na Ledro: Karel Hlaváček, než ho ze zdravotních důvodů propustili do civilu, strávil začátek roku 1896 v kasárnách v Tridentu (italsky Trento, německy Trient) a vliv tohoto pobytu se projevil v některých z jeho pozdějších básní.

Nyní se však konečně začtěme do veršů, jimiž se Karel Hlaváček tak hrdě hlásil ke svému sokolství:

Sokolská myšlénka.

Detail obálky Moderní revue 9/1898-1899

Detail obálky Moderní revue 9/1898-1899

Ty, jež jsi dlouho doutnala a vřela
až na dně duší vůdců našich, smělá,
ty trpká v začátku však v konci sladká,
ty vždycky rozhodná a nikdy vratká,

Ty, jež jsi Atlant bleskem přeletěla,
co vítěz, jež jsi přes Vogesy hřměla,
ty přísná a zas vlídná jako matka,
kéž hostí tebe palác, každá chatka!

Ty svižná v našich zápasech, ty hbitá,
když Tebou čepel jiskří se a kmitá,
jen tebou srdce naše bouří, jásá;

Tys naše credo, ty jsi naše spása,
tys v rtech nám modlitbou a žulou v svale
bdi při nás dnem i nocí neustále.

S použitím básně Karla Hlaváčka (1874 – 1898) zpracoval
Miloš Hlávka

A přidejme ještě jeden ze Sokolských sonetů – má název Sonet politický – a kdybych jej v Sokolských sonetech nenalezl, někdo by mi jej předložil a dal mi hádat, od koho to asi tak je, pravděpodobně bych neuhádl, tipuje spíše na Viktora Dyka nebo možná Frantu Gellnera, básníky, v jejichž dílech se ironie a sarkasmus vyskytují určitě mnohem častěji než u jemnocitného Hlaváčka.

Politický sonet.

Karel Hlaváček: Můj Kristus

Karel Hlaváček: Můj Kristus

Karel Hlaváček (1874-1898)

Jde vítr od Voges — a plášť náš spěchem
se po něm kroutí, třepotá a kotí,
a celý národ jedním kvapným dechem
si notí Marseille, — ba, že jenom notí!

V tom vítr obrátí se, zrovna proti;
(náš čich v něm zvětří ruskou juchtu) — spěchem
plášť po něm zas, a Marseille nepovolná
v »Ó, bože, cára chraň…« se mění zvolna.

Co sympathií sklem tu dvojí slávu
tak zříme — ký div, vlastní impotenci
že snažíme se moudře zatušovat,

by nemohla po světě vytrubovat
tu naši zbídačelou existenci,
pro číhavý smích zlomyslných davů !

(ze sbírky Sokolské sonety, 1895)

No – nebýt té trochu „obrozenecké“ češtiny a zejména pravopisu – nezní ta báseň až příliš současně?

Každopádně – nedojde-li k něčemu neočekávanému – Karla Hlaváčka bychom si měli ve výroční den jeho úmrtí (tj. v pátek 15. června 2018) připomenout v Oranžovém Čápovi na náměstí Jiřího z Poděbrad v Novém Kníně od 19.00 hodin.

Výtvarné práce Karla Hlaváčka jsou (s výjimkou obrázku Můj Kristus, který pochází z německojazyčné Wikipedie) převzaty z knihy Krví svého těla, dechem své duše, kterou uspořádal a vlastnoručně (Manibus propriis) vydal Václav Tomek v roce 1998, tj. při příležitosti stého výročí úmrtí uvedeného básníka. ISBN jsem v knize neobjevil.

Rubriky: Kultura, Výročí | Štítky: , , , , | Komentáře: 1

Ramadán 2018

Pro ty, kdo se chystají někam, kde je nezanedbatelný podíl muslimské populace (a nemusí to být zrovna Saúdská Arábie, kde je islám vyloženě povinným náboženstvím, solidní muslimská menšina se vyskytuje například i v sousedním Rakousku): postní měsíc ramadán připadá letos, tj. v roce 2018, na dny 16. května až 14. června. Pokud se někomu ze čtenářů či čtenářek stane, že budou za nějakých okolností pozváni do muslimské rodiny, může se jim znalost této skutečnosti hodit – jako se předloni hodila mně.

Poznámka | Posted on by | Štítky: , | Napsat komentář

Velmi stručné poznámky z cesty po Šumavě

Detail rozcestníku v Sedlici u Přídolí

Detail rozcestníku v Sedlici u Přídolí

Ve dnech 4. až 7. května jsem spáchal menší procházku po Šumavě, z větší části po místech, která jsem už v minulosti navštívil.

Nejprve k dopravě: od prosince 2017 na šumavských lokálkách jezdí místo Českých drah GW Train Regio. Což znamená trochu komplikaci s nákupem jízdenek – člověk musí kupovat lístek dvakrát: nejprve na úsek provozovaný Českými drahami, pak na úsek provozovaný onou druhou firmou. Ne že by byla špatná. Znám ji už z jejího působení na trati Karlsbad (Karlovy Vary) – Petschau (Bečov nad Teplou) – Marienbad (Mariánské Lázně). Zajímavé je to, že na šumavských lokálkách platí jiný – o něco (byť jen nepatrně) vyšší tarif než na výše zmíněné „lázeňské“ trati. Pokračování textu

Rubriky: Postřehy z cest | Štítky: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , | Napsat komentář

Velikonoční přání 2018

Přeji touto cestou všem čtenářům, jakož i čtenářkám tohoto blogu co nejlepší prožití letošních velikonočních svátků (a nám všem mimo jiné snad i příchod konečně jarního počasí).

Obrázek je  zmenšen z důvodu úspory místa – prostor pro tento blog není zcela neomezený. V plném rozlišení je obrázek s přáním dostupný zde: https://fotki.yandex.ru/next/users/milos-hlavka/album/169159/view/804108?page=0 , případně již otevřený originál zde: https://img-fotki.yandex.ru/get/369718/11694511.9d/0_c450c_c2766425_orig

Jako podkladový obrázek byla použita fotografie kaple Poslední večeře na křížové cestě v Římově.

Pokračování textu

Rubriky: Přání | Štítky: , , , , , | Napsat komentář

Veřejná sbírka na opravu kostela v osadě Zwetbau (Svatobor)

V osadě Zwetbau (Svatobor), která je od 1. ledna 2016 součástí obce Doupovské Hradiště (předtím byla součástí vojenského újezdu Hradiště (Doupov)), se nachází značně zdevastovaná ruina kostela Nanebevzetí Panny Marie. Chrám byl vybudován z prostředků hraběte Františka Josefa Černína podle projektu Františka Maxmiliána Kaňky v letech 1731 – 1736 na místě starší svatyně. Postupně byl vybaven bohatým mobiliářem.

Špatné časy pro kostel – a vlastně nejen pro něj – nastaly po nuceném vysídlení dosavadních německy mluvících obyvatel (pro ně to ostatně byly špatné časy také) a ještě horší po únoru roku 1953. kdy byla osada začleněna do nově zřízeného vojenského újezdu Hradiště. Kostel se stal majetkem armády, přestal sloužit svému účelu a jeho vybavení bylo rozvezeno do jiných kostelů. V únoru 1964 byl kostel sice zapsán do seznamu kulturních památek, avšak armáda jej nadále využívala ne zcela důstojně – jako skladiště řepky. Poté, co byl v roce 1966 kostel poničen (zřejmě úmyslně založeným) požárem (podle VLS prý v důsledku samovznícení semen řepky), péče o něj ustala zcela. Postupně se mj. propadla klenba presbytáře a část zdiva jeho závěru se zřítila. V nezastřešenou zříceninu se změnila rovněž barokní fara, která byla vybudována jako součást barokního kostelního areálu.

Teprve v roce 2003 začala armáda pracovat na aspoň základním zabezpečení dosud naprosto neudržované ruiny. Zřícený závěr presbytáře byl dozděn a kostel provizorně zastřešen.

Počátkem roku 2016 se pak armáda kostela „elegantně“ zbavila tím, že byl spolu s přilehlou osadou Zwetbau (Svatobor) z vojenského újezdu vyčleněn a převeden do majetku nově zřízené obce Doupovské Hradiště.

Kostel se nadále nachází ve značně nedobrém stavu – nutnou obnovu potřebuje zejména triumfální oblouk a přilehlý úsek klenby lodi. Cena základní opravy se odhaduje na 4.5 miliónu korun, úplná obnova by měla vyjít 40 miliónů korun.

Stav kostela nebyl lhostejný některým místním patriotům, z nichž asi nejvýraznější osobností je Jaroslav Vyčichlo, zakladatel (a nejspíš nadále většinový autor) webu http://pamatkyaprirodakarlovarska.cz a v poslední době též předseda Spolku pro dokumentaci a obnovu památek Karlovarska

Z iniciativy uvedeného spolku byla 1. listopadu 2017 vyhlášena veřejná sbírka na obnovu onoho kostela. Peněžní prostředka je možno vkládat do kasičky na obecním úřadu v Lučinách (obecní úřad pro obec Doupovské Hradiště), případně posílat na transparentní účet 2501304829/2010 . V době psaní tohoto článku na něm bylo celkem 64 945,00 Kč, tj. pořád ještě je na co vybírat – a zdá se, že ještě dlouho bude – snad ten kostel do té doby nespadne. (Ale zázraky se někdy dějí – vzpomeňme na Neratov. Pozoruhodné je to, že i tamní kostel je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie)

Více informací o sbírce na webu spolku je zde: http://dokumentacepamatek.cz/verejna-sbirka-na-opravu-kostela-ve-svatoboru/

Případně lze informaci o sbírce najít výše uvedeném webu věnovaném Karlovarsku: http://www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz/aktuality/verejna-sbirka-na-opravu-kostela-nanebevzeti-panny-marie-s-farou-a-hrbitovem-ve-svatoboru

Více informací o kostele je zde: http://www.pamatkyaprirodakarlovarska.cz/svatobor-kostel-nanebevzeti-panny-marie

Menší fotoalbum Milana Sýkory je zde: http://milansykora.net/2009/svatobor.html

Rubriky: Kultura, Náboženství, Oznámení | Štítky: , , , , , , , | Napsat komentář