Na webu hippy.ru(který je ovšem fyzicky umístěn v Holandsku a v Rusku je přístup na něj blokován Roskomnadzorem – dokonce byl nedávno v Rusku schválen zákon proti obcházení těch blokací, ale kdo chce a ví jak na to, nejspíš nějakou cestičku najde – jen bude oproti době před platností onoho zákona o něco složitější) se objevil docela kalendář některých někdy více, ale častěji méně známých svátků, z něhož by bylo záhodno aspoň něco ocitovat.
Následující výzva vznikla jako reakce na krajně nepříznivou mezinárodní situaci, která je jednou z nejhorších od skončení studené války v roce 1990. Originál vznikl v květnu 2015 převážně na Slovensku, jeho signatáři jsou však i některé české osobnosti, a to poměrně pestrého složení.Pokračování textu →
Zemřel písničkář Karel Diepold. Narodil se v roce 1961 (přesnější datum není známo, aspoň ne veřejně), zemřel letos, zřejmě někdy v posledních dnech – ve zprávách se to objevilo včera večer. Na koncertě volného sdružení Osamělých písničkářů, jehož konání v březnu zabránil nepatrný bratříček koroňáček, vystupovat ještě měl. Vlastně vystupoval ještě na jeho karanténní virtuální podobě. Zprávy nehovoří ani o příčině smrti.
Víme o něm, že patřil k výše zmíněným Osamělým písničkářům (kam patří například Jan Burian, Jiří Dědeček, Jiří Smrž, Petr Linhart, Petr Nikl, Žofie Kabelková a spousta dalších). Víme, že vystupoval od nějakých 80. let 20. století, v té době vystupoval s Ladislavem Vokatým, v této sestavě účinkoval i na Portě a tuším, že vyhrál i nějakou cenu. Měl „na svědomí“ i nějaká přebásnění – osobně si vzpomínám na jednu písničku od Bulata Okudžavy („А как первая любовь…“). Do svého repertoáru převzal i Traktoristku, agitační píseň z 50. let 20. století. Člověku se už ani v těch 80. letech (ještě před pádem minulého režimu) nechtělo moc věřit, že TOHLE mysleli autoři vážně. (Jakpak bude za pár let vnímána agitační tvorba dnešní?)
A samozřejmě zde byla i jeho tvorba. Jak ta vážnější tvorba (Metoději), tak ptákovinky (Žalozpěv předsedy JZD Zdar, Žalozpěv předsedy národního výboru)
„…Já ještě věřím, že máme svědomí…“ – Kéž by…
V posledních letech často vystupoval v kostele v Neratově (který se po roce 1989 začal zvedat z trosek), tam byl ve svých 33 letech pokřtěn. A samozřejmě spolu s výše zmíněnými Osamělými písničkáři. V době koronavirové karantény ještě stihl natočit vstup pro virtuální Festival osamělých písničkářů, který se uskutečnil po Mezisíti.
Na jeho koncertě jsem nikdy nebyl. Na toto světě to už nenapravím. Ale už před rokem 1989 bylo lze zaslechnout nějaké nahrávky v pořadu Radioporta, který se v letech 1985-září 1989 vysílal na Vltavě, pak přešel na tehdy nově zřízenou stanici EM a pak se různě stěhoval a postupně zanikl. (Vzpomíním si na písničku Náledí, ale zrovna tu jsem zatím nikde v Mezisíti neobjevil.)
Za celý jeho život mu nevyšla žádná deska. Ale třeba se tak stane aspoň in memoriam. Nahrávky z koncertů jistě aspoň nějaké existují.
Ať odpočívá v pokoji. Requiescat in pace.
Aktualizace 2020-06-29:
Na webu Sdružení Neratov se objevilo Karlovo parte, kde najdeme přesnější datum úmrtí – pondělí 22. června 2020. Ve Wikipedii se už nachází i datum narození 1. června 2020 a některé další údaje. Rozloučení se uskutečnilo v úzkém rodinném kruhu, vzpomínková (zádušní) mše se konala 28. června v 10.00 hodin v Neratově.
Když jsem napsal jeden ze svých předchozích příspěvků, ten týkající se úryvku z Modlitby žáby od pátera Anthonyho de Mella, jednu dobu jsem si pak myslel, že je tak trochu mimo mísu, že tentokrát přece máme u obětí pandemie choroby COVID-19 způsobované koronavirem SARS-CoV-2 k dispozici lékařské zprávy, které o příčinách úmrtí nelžou.
Ano, je tomu tak. Jenže ten Strach i tak kosí. Jen tedy není v těch statistikách obětí onoho korunovaného – či koronovaného? – viru SARS-CoV-2. A někdy žel zasáhne lidi, kterých jsem si vážil. Zrovna v den, kdy i já měl poměrně vážné zdravotní problémy, takže jsem nesledoval zpravodajství (a pak nějakou dobu pobýval ve špitále), odešel z tohoto světa Dušan Vančura, dlouholetý kontrabasista skupiny Spirituál kvintet. Člověk, který se stal nepřímou obětí pandemie koronaviru. Chytil ho zánět zubu a on měl strach jít k lékaři. Důsledkem čehož byla sepse, která pro tohoto muzikanta, sbormistra a textaře znamenala konečnou stanici jeho pozemského putování.
Všem čtenářům a čtenářkám tohoto blogu, všem jejich blízkým i dalekým, jakož i celému světu, přeji co nejšťastnější prožití velikonočních svátků a aspoň hrst naděje do budoucna navzdory současné pandemii COVID-19 způsobované koronavirem SARS-nCOV-2 i navzdory všemu ostatnímu zlu, které se kde na světě děje.
Jako podkladová fotka byl použit snímek katolického kostela v obci Telecí mezi Borovou u Poličky a Jimramovem pořízený během loňských Velikonoc.
V přání byl použit úryvek z textu písně Это всё, что останется после меня (To je vše, co po mně zůstane) od Jurije Ševčuka, vedoucího rockové skupiny DDT (ДДТ).
Побледневшие листья окна Зарастают прозрачной водой. У воды нет ни смерти, ни дна. Я прощаюсь с тобой. Горсть тепла после долгой зимы Донесем. Пять минут до утра Доживем. Наше море вины Поглощает время-дыра.
Это все, что останется после меня, Это все, что возьму я с собой.
С нами память сидит у стола, А в руке ее пламя свечи. Ты такою хорошей была. Посмотри на меня, не молчи. Крики чайки на белой стене Окольцованны черной луной. Нарисуй что-нибудь на окне И шепни на прощанье рекой.
Это все, что останется после меня, Это все, что возьму я с собой.
Две мечты да печали стакан Мы, воскреснув, допили до дна. Я не знаю, зачем тебе дан. Правит мною дорога-луна. Ты не плачь, если можешь, прости. Жизнь – не сахар, а смерть нам – не чай. Мне свою дорогу нести. До свидания, друг, и прощай.
Это все, что останется после меня, Это все, что возьму я с собой.
Это всё…
Pokus o překlad do češtiny:
To je vše, co po mně zůstane
Pobledlé listy okna zarůstají čistou vodou. Voda nemá smrt ani dno. Loučím se s tebou. Hrst tepla po dlouhé zimě doneseme. Pět minut do rána dožijeme. Naše moře viny Pohlcuje čas-díra.
To je vše, co po mně zůstane, to je vše, co si vezmu s sebou.
Paměť s námi sedí u stolu a v její ruce plamen svíčky. Tys byla tak dobrá. Podívej se na mě, nemlč. Křik racků na bílé stěně jsou obklopeny černou lunou. Namaluj něco na okno a zašeptej na rozloučenou jak řeka.
To je vše, co po mně zůstane, to je vše, co si vezmu s sebou.
Dva sny a pohár smutku jsme po vzkříšení dopili do dna. Nevím, nač jsem ti byl dán. Vládne mi cesta-luna. Neplač, jestli můžeš, promiň. Život není cukr a smrt pro nás není čaj. Je mi dáno svůj osud nést. Na shledanou, příteli, a sbohem.
To je vše, co po mně zůstane, To je vše, co si vezmu s sebou.
To je všechno…
Pokus o překlad do italštiny:
È tutto che rimanerà dopo di me
Finestra di foglie sbiancate crescono con acqua trasparente. L’acqua non ha né la morte né il fondo. Dico l’addio a te. Un pugno di calore dopo lungo inverno porteremo. Cinque minuti al mattino trascorreremo. Il nostro mare di colpa sarà assorbita dal tempo-buco.
È tutto che rimanerà dopo di me, è tutto quello che porterò con me.
Con noi, la memoria sede al tavolo e nella sua mano c’è una fiamma di candela. Tu sei stata così brava. Guardami e non tacere. Grida di gabbiano sul muro bianco circondata dalla luna nera. Disegna qualcosa sulla finestra e sussurra all’addio come il fiume.
È tutto che rimanerà dopo di me, è tutto quello che porterò con me.
Due sogni e bicchiere di dolore noi, risorgendo, abbiamo bevuto fino in fondo. Non so perché ti sia dato. Mi governa la strada – luna. Non piangere se puoi, mi scusa. La vita non è zucchero, e la morte non è tè per noi. Devo portare la mia strada. Arrivederci, amico, e addio.
È tutto che rimanerà dopo di me, è tutto quello che porterò con me.
È tutto…
…a pokus o anglický překlad:
That’s all that will remain after me
Pale leaves the window overgrown with clear water. The water has no death, no bottom. I say goodbye to you. We will carry a handful of warmth after a long winter. We will pass five minutes to morning. Our sea of guilt will be absorbed by the time-hole.
That’s all that will remain after me, that’s all I’ll take with me.
The memory is sitting at the table with us, And in her hand is the flame of a candle. You were so good. Look at me, don’t be silent. The cries of a seagull on a white wall are ringed by a black moon. Draw something on the window and whisper goodbye as the river.
That’s all that will remain after me, that’s all I’ll take with me.
Two dreams and a glass of sadness we, having revived, have drunk to the bottom. I don’t know why I have given to you. The moon-road rules me. Don’t cry if you can, excuse me. Life is not sugar, and death is not tea for us. I have my own way to carry, so long, friend, and good-bye.
That’s all that will remain after me, That’s all I’ll take with me.
Následující úryvek textu je z Knihy Modlitba žáby od pátera Anthonyho de Mella (2. díl, strana 114, vydalo nakladatelství Cesta v roce 1966, ISBN 80-85319-55-1), překlad Augustin Hebelka a Marcela Foltová:
Morová rána pospíchala k Damašku a proletěla kolem karavany v poušti.
„Kam tak kvaltuješ?“ ptá se jí muž v čele.
„Do Damašku. Mám zálusk na asi tak tisíc lidských životů.“
Na zpáteční cestě z Damašku Morová rána opět míjela karavanu. Muž ji oslovil znovu: „Jak to, že sis vzala padesát tisíc životů?! Chtěla jsi jen tisíc.“
„Ano,“ odpověděla Morová rána, „a právě tolik jsem si jich vzala. Zbytek zkosil Strach.“
Pozn. MH: Za kolik z oznámených obětí koronaviru tento viřík asi může doopravdy?
P.S. (2020-03-19): V tomto případě asi víceméně za všechny – ti zemřelí jsou asi přece jen na přítomnost viru testováni – na rozdíl od obětí moru v Damašku před mnoha staletími. Ale něco zkresleno asi i tak bude – mnohde bude poměr mezi evidovanými nakaženými a zemřelými na následky nákazy i tak zkreslen – prostě z toho důvodu, že zatímco některé případy nákazy mají těžký a v posledku až tragický průběh, jiné naopak mohou proběhnout bez viditelných příznaků, takže pokud někdo takový nebyl testován, do statistiky nekažených se nedostane.
P.P.S. (2020-03-26): Ale co když je to i tak, že strach oslabuje imunitu? Že ti, kdo se příliš bojí (výrazně víc, než kolik je nutno k rozumné dávce opatrnosti) prostě toho vira snáze chytí, případně zemřou, přestože s menší dávkou strachu by jej dokázali překonat? Skolil je opravdu ten Virus (jehož přítomnost byla prokázána) nebo ten Strach? Nebo to bylo půl na půl? Toť otázka.
Úderem půlnoci středoevropského času z 29. února na 01. března 2020 skončí možnost poslat svůj příspěvek do 46. ročníku trampské literární soutěže Trapsavec.
Soutěž je, jak název napovídá, tématicky zaměřena na tramping, pobyt v přírodě a podobná témata. Pravdou je, že u „dostatečně abstraktních“ básniček se ta „trampskost“ až tak snadno nepohlídá. Ostatně on to trampství je v mnoha ohledech spíš stav duše než ten správný vandrovní mundůr; například maskáče mě nikdy moc nelákaly (i proto, že armády nepatří k mým oblíbeným institucím).
Soutěží se v kategoriích próza a poezie a podle věku. Tj. v ideálním případě celkem šesti kategoriích:
Próza Oldpsavců
Poezie Oldpsavců
Próza nad 23 let
Poezie nad 23 let
Próza do 23 let
Poezie do 23 let
Kategorie nad a do 23 let jsou jasné, Oldpsavci jsou ti, kdo získali v Trapsavci aspoň tři ceny, a z nich aspoň dvě v kategorii nad 23 let. V případě, že se nesejde dost prací od autorů/-ek do 23 let, budou obě kategorie soutěžit společně a nejlepší dílo autora(-rky) získá Malého Trapsavce (ještě začátkem 90. let 20. století se tato udělovala za nejlepší dílo autora/autorky ne do 23, ale do 18 let).
Příspěvky se posílají na e-mailovou adresu soutez.Trapsavec(z@vináč)seznam.cz (čím nahradit výraz „(z@vináč)“ je snad jasné – doufám, že spamovým robotům zatím ne). Kompletní propozice jsou na webu soutěže (https://www.trapsavec.cz/propozice/).
Dodatečně zveřejňuji reportáž z demonstrace, na které jsem byl, reportáž, kterou jsem rozepsal krátce po jejím konání, ale pak mi prostě – kvůli návalu jiných záležitostí – vypadla z hlavy. No a teď – 2020-01-18 – jsem si toho rozepsaného článku všiml. Co s ním? Když jej teď uveřejním, bude to poněkud vyčpělá zpráva, když jej neuveřejním, přijde několik odstavců nazmar. A tak jsem nakonec dospěl k názoru, že menším zlem bude tu zprávu či reportáž přece jen uveřejnit. Možná i proto, že ono se v tom syrském Kurdistánu asi i teď něco děje, jen to jaksi neproniká do zpráv. A děje se i jinde v Sýrii. Cosu znepokojivého. A nejen tam. Přitom ještě před deseti lety se Sýrie zdála být klidnou a přívětivou zemí…
V sobotu dne 02. listopadu (tj. na Dušičky) roku 2019 (dle gregoriánského kalendáře) se v Praze konala demonstrace proti turecké invazi do Rojavy. Nebyla první celkově, ale první, na kterou jsem přišel.
Na železnici byla výluka (přes den vlaky od malé Hraštice končily většinou na Kačerově), a tak jsem jel do Prahy autobusem. Když jsem přijel (kolem 13.00 hodin), do začátku ještě nějaký ten čas zbýval, tedy poměrně dlouhý čas zbýval, a tak jsem se šel projít po okolí. Řekl jsem si, že už jsem dlouho nebyl na Vyšehradě (tedy na tom pražském), a zamířil tím směrem. Přešel jsem železniční most, prošel jsem kolem Výtoně (kde jsem minul tramvaj mající na nárazníku nápis THAJSKO, ale obávám se, že až tam nejela a šlo o pouhou reklamu Čedoku) a Vratislavovou ulicí zamířil k Cihelné bráně vyšehradské pevnosti. Před ní jsem si řádně přečetl, co všechno tam nesmím dělat, načež jsem vstoupil dovnitř. Těm, kdo to tam znají, asi netřeba příliš připomínat, že tímto areálem se dějiny proháněly vskutku divoce a podle toho to tam taky vypadá. Z hradu gotické éry toho moc nezbylo, z opevnění té doby jakbysmet. Ze středověku se jakž takž v úplnosti zachovala rotunda svatého Martina – a to je asi tak všechno. Zbytek byl pobořen a zachoval se jen torzálně (bazilika svatého Vavřince), případně byl zmršen četnými pozdějšími přestavbami. Což je například kostel svatých Petra a Pavla, na němž se naposledy vyřádil Pepa Mocker na přelomu 19. a 20. století. Po roce 2000 (tuším 2003) bylo toto stavení poctěno titulem basilica minor, byť stavebně jde o pouhou nepravou baziliku – totiž kostel se střední lodí převýšenou nad těmi postranními, ale ne tolik, aby se nad střechy oněch postranních lodí vešla ještě okna hlavní lodi. Ani jsem nešel dovnitř. Od 17.00 hodin se tam měla sloužit dušičková mše, ale bylo jasné, že tou dobou už budu někde jinde. I kdyby mě náhle napadlo na tu „kurdskou“ demošku nejít, jméno hlavního celebranta, jakéhosi kardinála Duky, by bylo jasným důvodem, proč – slovy Karla Kryla – „…pryč odtud jít s tou karavanou mraků…“
A pak jsem vylezl ven nejprve Leopoldovou a pak Táborskou bránou a zahnul doleva. A vzpomínal a vzpomínal. Neb již více než 19 let již uplynulo od památné bitvy o Lidojem v Lumírově ulici (a také na Nuseláku – ale co naplat, já se tenkrát dostal na dohled těch bojů o Lumírovku).
A pak už dolů do ulice Slavojovy, dále ke kostelu Matky Boží Na Trávníčku (nyní pravoslavnému) a dále na Palackého náměstí, kde měla začít ta demonstrace na podporu Kurdů.
Ještě jsem si to mohl rozmyslet a důvody by k tomu byly. Pokud mohu parafrázovat jednoho ztřeštěného kačera Donalda z jedné Bílé chalupy, musíme si přiznat, že ti Kurdové nás taky nechali ve štychu, a to jak u Lipan, tak i později na Bílé hoře. A to, prosím pěkně, u těch Lipan měli dokonce na vybranou – tam jsme totiž statečně bojovali na obou stranách. Jenže když už jsem v tom Práglu byl, a to zrovna kvůli téhle demošce, všechny – i další – oprávněné výhrady vůči nedostatečné kurdské pomoci šly stranou (nevím kterou).
A tak jsem se (kolem 14.45) ocitl na demonstraci. Jen jsem na první pohled měl trošku pocit, že na jiné, než jsem měl v úmyslu – podle poměru sil to vypadalo spíše na demonstraci policejních odborů. Na druhý pohled byl naštěstí vidět Mája – tedy Honza Májíček ze SocSolu a další pořadatelé a pořadatelky. A pak začali přicházet další lidé: po chvíli se odkudsi vynořil Sláča, totiž politolog Ondřej Slačálek (pokud jsem se dobře koukal, i s částí své rodiny), na place se zjevila i část posádky pirátského škuneru v čele s jeho udatným dredatým kapitánem Ivanem Bartošem. To, že na onom škuneru zrovna probíhala menší strkanice (která ovšem pod lupou Novinek.cz a dalších sdělovadel vypadala, jako by se onen škuner měl každou chvíli vedví roztrhnout) kvůli postu Jakuba Michálka, bylo v tom okamžiku vcelku vedlejší. Zkrátka kolem 15.20 už složení demonstrace aspoň jakž takž odpovídalo jejímu účelu.
Zde nutno odkázat na reportáž, kterou už před nějakou dobou zveřejnila Anarchistická federace a dodat, že v některých ohledech se budu opakovat.
Napočítáme-li úvodní slovo pořadatelů, prvním řečníkem byl právě již zmíněný kapitán pirátského škuneru. Neopomněl pochválit svou partaj, že se ve věci angažuje a že to byli právě oni, kdo pomohli dotlačit český kecament, aby schválil rezoluci, která není vůči oné turecké invazi právě dvakrát vstřícná. Ba i nějaký ten vývoz zbraní do té – podle členství v NATO spojenecké – země byl tak nějak pozastaven. Ano, chlubil se postojem své strany, na druhé straně uznejme, že se chlubil aspoň vlastním peřím, protože ty kroky proti turecké invazi ona partaj skutečně podniká.
Pak se krátce představili lidé z výboru na obranu Rojavy, kteří tu demonstraci pořádali (jako svolavatel byl uveden Honza Májíček ze SocSolu, dotyčný výbor zřejmě nemá právní subjektivitu). A následně došlo i na proslov, kde bylo zmíněno, že jedna armáda NATO zradila a druhá toho zneužila a snaží se zlikvidovat nynější uspořádání v Rojavě.
Následovalo tlumočení vzkazu z ženské vesnice (fakt z ženské vesnice a ne věznice) Jinwar. I zde samozřejmě byl zdůrazněn přínos kurdské samosprávy – v tomto případě pro boj proti patriarchátu (byť si myslím, že zakládat kvůli tomu vesnici, kde žijí jen ženy, zase až tak úplně nutné nebylo – ale proti gustu žádný dišputát…) – ale tohle si jistě podrobněji přečtete v oné reportáži z dílny Anarchistické federace.
Následovalo vystoupení zástupce turecké „prokurdské“ (to slovo dávám do uvozovek úmyslně – jde o stranu obecně antinacionalistickou) strany HDP. Jelikož pojmenovat partaj výrazem „hrubý domácí produkt“ by bylo poněkud divné a ne právě turecké, je jasné, že ta zkratka znamená něco jiného. Konkrétně Halkların Demokratik Partisi, tedy Lidově demokratickou stranu. (Kurdsky se jmenuje Partiya Demokratîk a Gelan – více zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Peoples%27_Democratic_Party_(Turkey), případně česky výrazně stručněji zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Lidov%C4%9B_demokratick%C3%A1_strana). A rovnou si řekněme, že ta poslanecká imunita, byť na její rozsah v českých poměrech někdy oprávněně nadáváme, může mít něco do sebe. Pokud 15 – slovy patnáct – poslanců bručí v base pod záminkou údajného terorismu (a za podporu terorismu se v Turecku schová ledacos – ostatně vzpomeňme si i u nás na „slavnou“ causu Fénix, kde po infiltraci policejních agentů-provokatérů došlo k pokusu udělat teroristy z několika členů skupiny, která si říká Voice of anarchopacifism, jo, není nad tyhlety pacifistické teroristy…), je jasné, nakolik účinně může takto postižená partaj v tom kecamentu působit. Obsah vystoupení odpovídal zařazení partaje – bylo jím mj. přání, aby všechny národnosti žily v míru.
No a pak se vyrazilo na pochod. Šlo se chvíli po nábřeží, pak se uhnulo do Myslíkovy ulice, pak na Perštýn, Mafiánské náměstí, na Palachovo náměstí a na Klárov.
Myslím, že původně měla trasa vést po nábřeží až na Palachovo náměstí, ale mám pocit, že policie dohodla změnu se svolavatelem (aspoň jsem viděl, jak se kdosi od policie s Májou o něčem dohaduje). Nejspíš kvůli automobilovému provozu. A možná to bylo i svým způsobem pro dobro věci, protože si demonstrace takhle mohlo všimnout víc lidí. Tedy těch pěších, kteří si mohli (snáze než automobilisté, které bychom převážně potkávali na tom nábřeží) všimnout, proti čemu či za co tahle demonstrace je. Tedy naplnit smysl toho označení – demonstrovat, neboli hezky česky předvést, dalším občanům svůj postoj k nějakému jevu, v tomto případě k turecké invazi do kurdských oblastí v Sýrii.
Na Klárově byla demonstrace završena závěrečnou sérií projevů. Jako první v tomto bloku vystoupil Ondra Slačálek. Neopomněl připomenout, že v roce 1999, když jsme byli vstupováni do NATO, to byli právě anarchisté, kdo na ne zcela demokratické standardy tureckého režimu – aspoň ve vztahu ke Kurdům – upozorňoval (například v tehdy vycházejícím časopise novinového formátu Konfrontace). (Myslím, že od té doby stihlo dojít nejprve k uzavření jakési mírové dohody či aspoň dohody o příměří s Kurdy a nějaký ten pátek poté zase k jejímu zrušení ze strany báťušky Recepa Tayyipa Erdoğana – zkrátka je to Recep(t) za všechny prachy.) I on vyjádřil potřebu solidarity, načež jej završil myšlenkou, že bychom přitom neměli do kurdské autonomie mechanicky promítat své vlastní evropské představy. Neboli měli bychom nechat Kurdy jít svou vlastní cestou. (Či – jinak řečeno – evropská radikální levice – včetně té anarchistické – by si neměla kompenzovat svoje prohry tím, že své evropské představy bude vnucovat někomu ve výrazně jiném koutě Zeměkoule.) (Pozn. MH: vizte ostatně mou poznámku výše, že nepovažuji za nutné kvůli boji proti patriarchátu zakládat vesnici, kde by žily jen ženy – možná i toto je moje „eurocentristická“ představa… 🙂 )
Následovalo zapalování svíček za oběti tamních bojů. Konkrétně z mnoha padlých byly vybrány tři osobnosti, jejichž portréty byly vyvěšeny, životopisy přečteny a minutka ticha (pravda, neměřil jsem to, ale snad to aspoň trochu minutu připomínalo) držena.
Velmi emotivní byl hlasový vzkaz od českého dobrovolníka, který pracuje na severu Sýrie jako zdravotník. Poměry, které tam panují, si v našich končinách lze opravdu jen stěží představit. Aspoň zatím.
Pozn. MH:Lidstvo ovšem dělá, když už ne vše, tak aspoň mnoho pro to, aby tato planeta byla pokud možno neobyvatelná. To si pak jeden říká, zda jeden vtip, který budu citovat, je opravdu pouhým vtipem:
Když Bůh stvořil šimpanze, nebyl příliš spokojen. Rozhodl se tedy stvořit člověka. Pak již raději dalších pokusů zanechal.
Na předchozí vtípek ovšem docela dobře navazuje to, že jako poslední na té demonstraci vystoupil za seskupení Extinction Rebellion – tedy hezky česky něčeho jako Rebelie proti vyhynutí – básník a aktivista běloruského původu, avšak řadu let žijící na území tzv. „ČEZké republiky“, totiž Max Š. – zdůraznil, že klimatická spravedlnost má s tou sociální – a s mezilidskou solidaritou – hodně společného. Prostě těžko oddělovat jedno od druhého.
Pozn. MH: Ostatně jednou z příčin začátku občanské války v Sýrii byly také klimatické změny. Demonstrace, jejichž krvavé potlačení roznítilo požár války, byly, pokud si vzpomínám, namířeny proti neúrodě (počet obyvatel někde stoupl natolik, že vyčerpal zásoby spodních vod a neštěstí bylo na světě). Teprve potom si na válečném ohýnku začal přihřívat svou polívčičku kdekdo od Saúdů po Putina.
No a pak bylo shromáždění ukončeno a já letěl na tramvaj, abych stihl autobus domů, protože další by mi jel zase až o dvě hodiny později a s vlaky to nebylo o moc lepší. A nezbývá než si pomyslet: kéž by lidé na severu Sýrie (a zdaleka nejen tam), měli jen takové starosti…
Všem čtenářům a čtenářkám tohoto blogu, jakož i jejich blízkým i dalekým přeji vše nejlepší do roku 2020; vedle přání z obrázku samozřejmě zdraví, štěstí, soulad s okolím a vědomí sounáležitosti s celým vesmírem. Atd.
Rovnou dodávám, že lunární (či přesněji lunisolární) Nový rok podle tradičního vietnamského (Tết Nguyên Đán) či čínského (农历新年 , 農曆新年) kalendáře, který v roce 2020 připadá na sobotu 25. ledna. Tudíž rovnou blahopřeji i k tomuto svátku.
Soubor s přáním je zmenšen z důvodu úspory místa (prostor vyhrazený pro tento blog není zcela neomezený). Přáníčko v nezmenšené podobě jsem opět umístil do „mraku“ služby mail.ru, lze je najít v adresáři https://cloud.mail.ru/public/BLhR/ziH1Qk8Cm – a umístil jsem tam i „zdrojový“ soubor ve formátu xcf, který je editovatelný v GIMPu (Lze jej tedy použít k výrobě pfka vlastního, nejlépe podle licence CC BY 4.0). V tom adresáři / složce je i vánoční a velikonoční přáníčko z letošního roku a také pfko a vánoční přáníčko loňské. Kdo by chtěl jen podkladovou fotku, může ji nalézt zde: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Zuggers-2013-07-14-Obr03-RuinaFary.JPG – čímž jsem prozradil, kdy a kde byla fotka pořízena. Více o místě v němčině lze nalézt zde: http://lainsitz.prinzeps.com/lainsitz/luznice2/zuggers.htm .
Raritka: tatáž píseň ve vietnamštině (akorát že je výrazně, téměř k nepoznání, pomalejší než originál):
Cojovo Mraveniště ve vietnamštině
Pro překlady přání šťastného nového roku do jazyků, které neovládám (tedy pro jejich drtivou většinu), jsem použil internetový slovník http://glosbe.com (přesněji: učinil jsem tak učinil už v předchozích letech, takže teď už opisuji z předchozích přání), zčásti jsem využil (hlavně pro kontrolu) překladač Yandexu (translate.yandex.com (anglické rozhraní), translate.yandex.ru (ruské) či translate.yandex.ua (ukrajinské)).
Dne 25. prosince 2019 zemřela Táňa Fischerová, spisovatelka, politička, herečka a občanská aktivistka. V roce 2013 kandidátka na prezidentku. Tenkrát jsem ji volil, byť jako druhého nejpřijatelnějšího kandidáta jsem viděl Jiřího Dienstbiera ml. (ten starší tehdy už dva roky nebyl na tomto světě). Poté, co vypadla a do druhého kola prošli – uvádím v abecedním pořadí – Karel Schwarzenberg a Miloš Zeman, neměl jsem už v druhém kole koho volit.
A tak mi nezbylo než do urny umístit úmyslně neplatný hlas (byl to tenkráte „samizdatový“ kandidátní lístek Járy Cimrmana; jako o druhé možnosti jsem uvažoval o tom, že lístky obou finalistů přestříhnu vejpůl a z jednoho z kandidátů si „vypůjčím“ křestní jméno a z druhého příjmení – takový Karel Zeman by přece také nebyl k zahození, ne?). Pravda, také jsem mohl volební proces bojkotovat úplně a jednoduše nepřijít, na výsledek voleb by to mělo stejný vliv jako lístek s tím Cimrmanem, ale to, co jsem tehdy provedl, jsem považoval za gesto, že mi ty volby až tak úplně ukradené nejsou, ale když voliči do druhého kola protlačili ty, které tam protlačili, prostě mně nedali šanci vybrat si.
Všem čtenářkám i čtenářům tohoto blogu, jakož i jejich blízkým i dalekým, přeji vše nejlepší k letošním vánočním svátkům. Zoroastristům přeji vše nejlepší ke Dni Mithry, který připadá na 20. prosince, a všem samozřejmě i šťastné prožití zimního slunovratu. A konečně stoupencům víry Bahá’í vše nejlepší ke svátku Devatenáctého dne měsíce Šaraf (http://www.calend.ru/holidays/0/0/931/ kalendář Bahá’í se skládá z devatenácti měsíců po devatenácti dnech + 4 až 5 mezikalendářních dnů –https://cs.wikipedia.org/wiki/Bah%C3%A1%E2%80%99%C3%AD_kalend%C3%A1%C5%99).
Těm, kdo se zabývají – byť třeba amatérsky pro okruh nejbližších známých – skládáním svých vlastních písniček (což je, vedle zpěvu písní autorů zemřelých před více než 70 lety, asi nejlepší způsob, jak se vyhnout buzeraci OSY NOSTRY), případně těm, kdo takovou muziku rádi poslouchají, pak přeji vše nejlepší ke Dni autorské písně, která připadá na 22. prosince (více informací je zde: https://www.calend.ru/holidays/0/0/3601/ a zde http://www.bardland.net/eventitems/?id=274 – v obou případech rusky). Svátek má původ v sibiřské Čitě, tudíž je rozšířen především v postsovětském prostoru.
Soubor s přáníčkem je zmenšen z důvodu úspory místa. Přáníčko v nezmenšené podobě jsem umístil do „mraku“ služby mail.ru, lze je najít v adresáři https://cloud.mail.ru/public/BLhR/ziH1Qk8Cm – a umístil jsem tam i „zdrojový“ soubor ve formátu xcf, který je editovatelný v GIMPu. Takže pokud si někdo bude chtít stvořit přáníčko svoje vlastní, s pomocí GIMPu tak může učinit, nejlépe podle licence CC-BY 4.0; neboli stručně řečeno: prosím uvést původ díla, z něhož to bylo obšlehnuto (týká se to zejména té básničky). Celé právnicky řádně vysoustružené znění licence je uvedeno zde: https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/legalcode.cs.
Následující text byl napsán pro Novoknínský zpravodaj. Původně byl zamýšlen k uveřejnění ve dvou číslech (jednotlivé části jsou odděleny mezititulky), ale redakce rozhodla, že se tam vejde celý článek najednou, byť i původně zamýšlené jednotlivé díly přesahovaly obvyklou délku mých příspěvků. A tak jej i zde zveřejňuji pohromadě. A případně přidám nějaké ty poznámky navíc,
