Kalendář výročí a svátků na hippy.ru

 

Na webu hippy.ru (který je ovšem fyzicky umístěn v Holandsku a v Rusku je přístup na něj blokován Roskomnadzorem – dokonce byl nedávno v Rusku schválen zákon proti obcházení těch blokací, ale kdo chce a ví jak na to, nejspíš nějakou cestičku najde – jen bude oproti době před platností onoho zákona o něco složitější) se objevil docela kalendář některých někdy více, ale častěji méně známých svátků, z něhož by bylo záhodno aspoň něco ocitovat.

Nakonec jsem to přeložil celé (a respektoval i to, že ten kalendář začíná březnem a končí únorem) a necenzuroval, ačkoli vůči potratům mám určité výhrady (podle mě je to zlo, jen se lze ptát, zda jejich kriminalizace není zlem ještě větším; každopádně je lepší, pokud se potratům, či spíš jejich příčinám, předchází, třeba i kvalitní antikoncepcí, dostupností zzv. baby-boxů apod.). Možná je tam i trochu „přegenderováno“ 🙂 , jakkoliv proti rozmanitosti v této oblasti nic nemám (pokud jde o vzájemně odsouhlasené vztahy mezi dospělými partnery / partnerkami).

Ba Den Tibetu, který tam podle mě chyběl. jsem přidal. A k některým výročím přidal své poznámky

Pokračování textu

Reklamy
Rubriky: Politika a podobné jevy, Právo a spravedlnost (ne však stejnojmenná strana!), Výročí | Štítky: , , , | Napsat komentář

Zjednotení za mier / Společně za mír / United for Peace / Все за мир / Egységesen a békéért / Gemeinsam für den Frieden / Razem o Pokój

Následující výzva vznikla jako reakce na krajně nepříznivou mezinárodní situaci, která je jednou z nejhorších od skončení studené války v roce 1990. Originál vznikl v květnu 2015 převážně na Slovensku, jeho signatáři jsou však i některé české osobnosti, a to poměrně pestrého složení. Pokračování textu

Rubriky: Oznámení, Politika a podobné jevy | Štítky: , , , , , , | Komentáře: 1

Klinika dodýchala, ale…

Především se omlouvám všem, kdo zde čekali nějakou reportáž z udatné, leč nakonec marné, obrany Kliniky před exekutorem a jím najatou policií jednajícími v zájmu neméně udatných správců kolejnic (Správy železniční dopravní cesty), kteří ten barák získali i přesto, že k němu žádné koleje nevedou. Dokonce ani tramvajové (které mají v Práglu stejný rozchod jako většina železniční sítě, tj- 1435 mm). Ačkoliv jinak železnice patří k mým oblíbeným způsobům dopravy, zrovna toto (nejen toto) budu „soudruhům“ ze SŽDC vyčítat. Nicméně Kliniku jsem nebránil, z Práglu nejsa a v rachotě se tou dobou nacházeje.

Takže čekejte pokec nudný, neakční a víceméně teoretický. Pokračování textu

Rubriky: Kultura, Politika a podobné jevy, Právo a spravedlnost (ne však stejnojmenná strana!) | Napsat komentář

Aspoň v tomto smyslu má pravdu

Duhová (LGBT) vlajka před Starou radnicí

Duhová (LGBT) vlajka před Starou radnicí v Linci (2018-07-01, tj. den po tamním nejteplejším dni v roce)

Kdo? A v jakém smyslu?

Inu, současný papež Jorge Bergoglio alias František. A k tomu, v čem má aspoň v nějakém (a v jakém) smyslu pravdu (podle mě například i v současné sžíravé kritice současné podoby kapitalismu), je potřeba nejprve uvést, o který výrok se jedná. Nechoďme tedy dlouho okolo horké kaše a sem s ním:

„Otázka homosexuality je velmi vážná, vyžaduje adekvátní rozlišování od samého počátku spolu s kandidáty, jedná-li se o tento případ. Musíme být nároční. Zdá se, že v našich společnostech je homosexualita téměř módní a tato mentalita jistým způsobem ovlivňuje také život církve.“ (citováno odtud: https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/homosexualita-papez-frantisek-katolicka-cirkev-gayove-lesby-manzelstvi_1812021247_ado)

Pokračování textu

Rubriky: Náboženství, Politika a podobné jevy, Právo a spravedlnost (ne však stejnojmenná strana!) | Štítky: , , , , , , , , , | Napsat komentář

PF 2019

Všem čtenářkám i čtenářům tohoto blogu, jakož i všem jejich blízkým i dalekým, přeji vše nejlepší do nového roku 2019.

Obrázek je zde zmenšen; v plné velikosti jej lze najít v mraku (neboli anglicky v cloudu) ve složce https://cloud.mail.ru/public/6qe5/PaUy9fKRq (spolu s letošními velikonočními a vánočními přáníčky, a to včetně zdrojových kódů v xcf. které jsou editovatelné GIMPem).

Úryvek textu pochází z písně Поколение Дворников и Сторожей (Pokolení domovníků a hlídačů) od Borise Grebenščikova, která vyšla na albu Равноденствие (Rovnodennost) v roce 1987.

Píseň ve formátu mp3 lze stáhnout například zde: http://aquarium.lipetsk.ru/MESTA/mp3/1988_Ravnodenstvie/Track10.mp3

Text písně a jeho český překlad jsou níže (stejně jako odkazy na adresy, kde si lze píseň poslechnout)

Pokračování textu
Rubriky: Kultura, Přání | Štítky: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , | Komentáře: 1

Vánoční přání 2018

Všem čtenářkám i čtenářům tohoto blogu, jakož i jejich blízkým i dalekým, přeji vše nejlepší k letošním vánočním svátkům. Zoroastristům přeji vše nejlepší ke Dni Mithry, který připadá na 20. prosince, a všem samozřejmě i šťastné prožití zimního slunovratu. A konečně stoupencům víry Bahá’í vše nejlepší ke svátku Devatenáctého dne měsíce Šaraf (http://www.calend.ru/holidays/0/0/931/ kalendář Bahá’í se skládá z devatenácti měsíců po devatenácti dnech + 4 až 5 mezikalendářních dnů –https://cs.wikipedia.org/wiki/Bah%C3%A1%E2%80%99%C3%AD_kalend%C3%A1%C5%99).


Soubor v příloze je  zmenšen z důvodu úspory místa (není mi známo, jakou kapacitu schránky kdo z adresátů má). Protože Yandex svůj hosting fotek „poněkud vylepšil“ (kdo zažil, jak seznam.cz „vylepšil“ portál lide.cz, a představuje si to podle této změny, není příliš daleko od pravdy), přáníčko v nezmenšené podobě jsem tentokrát umístil do „mraku“ služby mail.ru, lze je najít v adresáři https://cloud.mail.ru/public/6qe5/PaUy9fKRq – a umístil jsem tam i „zdrojový“ soubor ve formátu xcf, který je editovatelný v GIMPu (takže pokud si někdo bude chtít stvořit přáníčko svoje vlastní, s pomocí GIMPu může, řekněme podle licence CC-BY; neboli prosím uvést původ díla, z něhož to bylo obšlehnuto – týká se to zejména té básničky).
Pokračování textu
Rubriky: Přání | Štítky: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , | Napsat komentář

Přidávám odkaz na duo Christoph & Lollo

Do odkazů na pravé straně tohoto blogu přidávám odkaz na písničkářské duo Christoph & Lollo (Christoph Drexler a Lollo (Lorenz) Pichler) z Vídně. Česká Wikipedie o nich cudně mlčí, německá se o nich zmiňuje – řekněme – středně obšírně, anglická stručně, norská rovněž. Jiné jazykové verze Wikipedie o nich zřejmě rovněž mlčí (nebo nejsou v pořádku odkazy přes interwiki – ale myslím, že spíš opravdu není na co odkazovat).

Přitom si myslím, že jejich písničky by mohly mít co říci. Pravda, je tu něco jako jazyková bariéra (meine Deutsche Sprache ist keine Deutsche Sprache), ale ta v domě mezisíťové není tak úplně nepřekonatelná. Stačí si najít někde v Mezisíti texty jejich písniček, ty rovnou prohnat nějakým tím mezisíťovým překladačem a to by v tom byl čert (ne-li přímo Lucifer), abychom neměli aspoň trochu ánung, o čem to ti dva pějí. Pravda, ty texty radši netahejte z jejich oficiálního webu – tam najdete skeny rukopisů, tedy přímo škrabopisů (odkaz na což se sice také dá do jazykového překladače zadat, ale troufám si tvrdit, že s nulovým výsledkem). Ale když trochu zabrousíte do nějakého vyhledávače (doporučuji duckduckgo.com, v případě, že budete hledat i na serverech v Matičce Rusi, též yandex.ru) a zadáte si „Christoph & Lollo – lyrics“ či tak nějak podobně, k textům v čitelné podobě se nějak dostanete. A pak hurá na strojový překlad (translate.google.com, translate.yandex.ru, možná ještě něco). Sice vám z toho vyleze něco jako – jak by řekl Karl May – „Massa Bobs’s češťyn“, ale k jakémus-takémus porozumění, o čem písnička je, to stačí. Pokračování textu

Rubriky: Kultura | Štítky: , , , , , , , , | Napsat komentář

Pár básniček od Boleslava Jablonského

Dne 10. října 2018 si připomínáme 105 let od narození někdejšího staroknínského faráře pátera Josefa Malinského. A 14. října téhož roku uplyne už dlouhých 30 let, co nás tento noblesní farář navšdy opustil. Několik vzpomínkových článků jsem napsal do Novoknínského zpravodaje, případně do svého „novoknínskáho“ blogu. Konkrétně zde a zde

Při psaní jednoho z oněch výše zmíněných článků jsem citoval čtyřverší od Boleslava Jablonského, jež páter Malinský v hodinách náboženství rád používal:

Udělíš-li dobrodiní,
vpiš to v listy květinové.
Tobě-li kdo dobře činí,
vryj to v desky mramorové.

A byl tam uveden i odkaz na celou báseň, z níž toto čtyřverší pochází. Web pana Vepřeka, kam odkaz směřoval, už neexistuje, a tak jsem se pokusil nalézt jiný odkaz. Zkoušel jsem proto prohledat digitalizované dílo básníkovo na webu Národní knihovny, dotyčnou báseň jsem tam zatím nenalezl.

Nicméně našel jsem tam několik krátkých básniček, které, myslím si, mohou něco říci i současníkům. Pocházejí z knihy nadepsané prostě Básně, kterou lze ve zdigitalizované podobě najít zde: http://kramerius4.nkp.cz/search/i.jsp?pid=uuid:63f66940-702a-11e7-aab4-005056827e52&q=Boleslav%20Jablonsk%C3%BD, a to ze stran 388 a 389

A tak je zde ocituji.

Díla umělecká.

Umělců plody ušlechtilé
jsou jako krásy děvičí,
z nichž ta se zdá vždy nejsličnější,
jíž patříš právě do očí.

 

Poklona za poklonu.

„Vy patříte za pluh!“ pravil
hrdý pánek sedlákovi.
„A vy před pluh!“ odpověděl
hrdému ten hlupákovi.

Pozn. MH: To se panu Tupému alias Jablonskému opravdu podařilo.

 

Kdo má pravdu?

„Já jsem sic rodem ryzý Cech,
však především jsem katolík!“
Tak otec Koniáš prohodil,
když se s ním hašteřili.
„Já jsem sic také rodem Čech“
— řek’ Filip — „a těž katolík ;
však dříve jsem se narodil
a pak mě teprv křtili.“

Pozn. MH: v originále je slovo „ryzý“ opravdu psáno takto, s „ý“

 

Dva hrobaři.

Dva hrobaři nestejné víry,
chtíc tělo lidské zmařiti,
uznali ve svém mudrování,
že nejlépe — je spáliti ;
jeden je pálil po skonání
a druhý — pálil za žití.

 

Pozn. MH: Na to, že autor byl katolickým knězem, žujícím v 19. století, je poslední ocitovaná báseň docela odvážná…

Rubriky: Uncategorized | Napsat komentář

Jak mě ani nejteplejší den v roce nespálil

Není nad včasné varování... Jestlipak však tento pán nosí toto triko i v "běžném pouličním provozu", tj. mimo duhové pochody?

Není nad včasné varování (pro holky, ale vlastně i pro kluky)… Jestlipak však tento pán nosí toto triko i v „běžném pouličním provozu“, tj. mimo duhové pochody?

Jak již proběhlo tiskem, mezisíťovými servery a dalšími sdělovátky, 11. srpna 2018 zažila Praha po dlouhých přípravách a mnohých doprovodných akcích nejteplejší den v roce. Zapojila se do něj řada organizací, a to jak těch, které to teplo mají v popisu práce, tak i spousta dalších, pro něž je to jen jedno z mnoha témat. A jedna z těchto organizací mi v mailu poslala pozvánku. Že bych mohl také přijít a projít se z Václaváku na Letnou.

Po váhání, které trvalo takřka do poslední chvíle, jsem se nakonec rozhodl vyrazit. Po třech čtvrtích na deset mi měl jet z Hraštice vlak do Práglu, kde se podle jízdního neřáda měl ocitnout v 11.05 hodin. Takže do půl dvanácté, kdy se měl naproti Petschkovu paláci konat sraz naší skupinky z české sekce Amnesty International, bych měl docela dost času. jenže člověk míní a Pánbu, či v tomto případě spíš právě onen nejteplejší den v roce, mění. Ony z té přemíry tepla zřejmě poněkud měkly koleje či co, a tak, přestože z Malé Hraštice jsme vyjeli včas, už v Čisovicích jsme kvůli čekání na opožděný protijedoucí vlak nabrali snad čtvrt hodiny sekeru za dva zlatý a topůrko za tolar. Nebo za dolar? No a další zdržení se přidala v Braníku a Krči. Zkrátka na Wilsoňáku jsme byli asi tak o půl hodinky později, než jsme měli být. Což je na trasu o délce tarifních 47 kilometrů docela slušný „výkon“. Pokračování textu

Rubriky: Politika a podobné jevy, Právo a spravedlnost (ne však stejnojmenná strana!), Reportáže | Štítky: , , , | Napsat komentář

Další velmi stručné postřehy z cest – tentokrát z rakousko-českého pomezí 2018

Plakátek s tímto heslem - ČLOVĚK ZŮSTÁVÁ ČLOVĚKEM - jsem spatřil na jednom stavení na okraji městyse Neumarkt im Mühlkreis. Jenže ono to během tohoto putování platilo nejen tam.

Plakátek s tímto heslem – ČLOVĚK ZŮSTÁVÁ ČLOVĚKEM – jsem spatřil na jednom stavení na okraji městyse Neumarkt im Mühlkreis. Jenže ono to během tohoto putování platilo nejen tam.

Ve dnech 1. až 5. července 2018 jsem podnikl menší procházku po rakousko-českém pomezí. Vyrazil jsem vlastně už 30. června 2018 – zastavil jsem se v Budějicích u svých dlouholetých známých – a přespal u nich. A ráno v šest už seděl ve vlaku Vltava-Dunaj, který mě vezl vstříc – chtělo by se říci vstříc novým dobrodružstvím, jenže cestování Střední Evropou je jakékoli, jen ne dobrodružné. Chválabohu. Zatím. Protože nevíme, co nám život přinese. Bude-li to ještě život… Doufejme, že bude. A něco pro to dělejme. Pokračování textu

Rubriky: Postřehy z cest | Štítky: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , | 2 komentáře

Vystoupení v roce 2018

Moje nejbližší vystoupení by se měla uskutečnit v srpnu.

Logo festivalu Zázračná planeta Země

Logo festivalu Zázračná planeta Země

Nejprve bych měl zapět na festiválku Zázračná planeta Země v botanické zahradě v Bečově nad Teplou, a to 4. srpna 2018 někdy odpolredne (více zde: http://zazracnaplanetazeme.unas.cz/ – z dalších vystupujících bych připomněl hlavně Jiřího Poutníka, kterého pamatuji z předloňska, a tuším i skupinu Antareya – zajímavě samozřejmě vypadají i ti ostatní). Jen upozorňuji, že letos – ač je můj žánr uváděn jako biblický folk – bych rád zahrál jen část svých zhudebněných biblických příběhů (někdy ve značně „neortodoxním“ zpracování), aby se dostalo i na skladby jiné – například bych nerad opomněl Karla Hlaváčka, jehož jsem již připomněl v předchozím článku a jehož několik básní jsem zhudebnil. Ale jak všechno nakonec dopadne, ukáže čas – každé mé vystoupení je tak trochu improvizací.

Mé druhé srpnové vystoupení by se mělo uskutečnit na Kozím mejdanu u Standy Pence o tři neděle později, tj. 25. srpna 2018. V tomto druhém případě je hodina začátku vystoupení značně nejistá, akce se vyznačuje značnou neorganizovaností (http://www.milkovice.cz, http://www.kozy.cz). Takže kdo mě chce zastihnout, nechť přijde radši někdy po ránu. Ostatně nejen kvůli mně – ono i tak je tam co poslouchat. Jinak Standa Penc (doufám, že se tím příliš neproviňuji proti GDPR, ale když o tom píše i na svém webu, tak snad ne…) trpí určitými zdravotními problémy (Zmínka je i v pozvánce na letošní Kozí mejdan zde: http://www.milkovice.cz/prijedte-na-kozi-mejdan-2018/) a na udržení provozu své usedlosti bude vděčný za každou pomoc, jak finanční, tak v podobě rukou přiložených k dílu (více zde: http://www.milkovice.cz/prosim-pomozte-milkovicim/).

Uvažuje se i o vystoupení v pražské Unitarii, snad letos na podzim, ale to ještě není dojednáno.

O co jste letos už přišli:

  • O večer ke 120. výročí smrti Karla Hlaváčka (15. června)
  • O moje vystoupení na hudebním festivalu v Bezzecce (21. června)
Rubriky: Kultura, Oznámení | Štítky: , , , , , , | Napsat komentář

Výročí novoknínského Sokola a Karla Hlaváčka

V roce 2018 si připomínáme dvě výročí. To jedno je místní – jedná se o 120 let novoknínského Sokola. A druhé, rovněž sto dvacáté, je výročíém úmrtí básníka, který byl Sokolem tělem i duší – Karla Hlaváčka, jednoho z nejvýraznějších básníků období dekadence a symbolismu v české poezii.

Zde uvádím nejprve článek, který jsem napsal pro Novoknínský zpravodaj 4/2018:

K výročí novoknínského Sokola

Karel Hlaváček - autoportrét (1897)

Karel Hlaváček – autoportrét (1897)

Jak je asi již všeobecně známo, novoknínský Sokol si letos připomíná 120 let od svého založení. Pevně doufám, že o okolnostech jeho vzniku a o jeho dějinách napíšou jiní, a to mnohem zasvěceněji, než bych to svedl já. Přesto bych si dovolil jedním skromným příspěvkem ono výročí aspoň nepřímo připomenout – a to ukázkou „agitační poezie“ oné doby, totiž 90. let 19. století.

Následující báseň tedy není moje. Pochází ze sbírky Sokolské sonety, která vyšla v roce 1895. Je z ní (stejně jako z dalších básní uvedené sbírky) patrné, a jak už tomu u básní agitačních bývá, až příliš patrné, pro jakou ideu byl její autor zapálen. Ano, šlo o zakládajícího člena jedné z četných sokolských tělocvičných jednot, totiž té, která sídlila v Libni, tehdy ještě samostatném městě za okrajem Prahy. Později se stal jejím náčelníkem a zůstal jím až do své smrti. Příliš brzké smrti, dodejme; kmotřička vybavená kosou si jej totiž odvedla z tohoto světa v jeho necelých 24 letech, a to shodou okolností právě v roce, kdy se zrodil novoknínský Sokol, konkrétně 15. června 1898.

Karel Hlaváček - Dívka se spuštěnými vlasy - kresba tuší 1897

Karel Hlaváček – Dívka se spuštěnými vlasy – kresba tuší 1897

Kdyby bylo bývalo zůstalo jen u této sbírky, její autor by asi skončil v zapomnění – přece jen šlo o jeho prvotinu a, jak už by zmíněno, o poezii „agitační“. Naštěstí u jediné sbírky nezůstalo – Karel Hlaváček, neboť tak se autor jmenoval, stihl za svého kratičkého života vydat ještě další dvě sbírky Pozdě k ránu a Mstivá kantiléna. Posmrtně vyšly jeho Žalmy a v pozůstalosti se našly i další básně, do sbírek nezařazené. Uvedené verše patří k nejkrásnějším květům české básnické dekadence. Asi neznámější je jeho báseň Hrál kdosi na hoboj, která se dočkala i řady zhudebnění, a to muzikanty z velmi odlišných žánrových „přihrádek“: namátkou jmenujme Ivu Bittovou, plzeňskou skupinu Fregata, Svatopluka Kůrku, Minnesengry, ale třeba i skupinu Visací zámek.

Dodejme, že Karel Hlaváček byl nejen vynikajícím básníkem (i v těch „agitačních“ Sokolských sonetech mě jedna báseň docela příjemně překvapila – ale o tom snad někdy příště), ale též pozoruhodným výtvarníkem a grafikem – vedle svých sbírek „měl na svědomí“ například výtvarné zpracování sbírky Větry od pólů od Otokara Březiny (Václava Jebavého).

A na konec si připomeňme ještě jednu skutečnost, která je zajímavá pro nás, kdo jezdíme na Ledro: Karel Hlaváček, než ho ze zdravotních důvodů propustili do civilu, strávil začátek roku 1896 v kasárnách v Tridentu (italsky Trento, německy Trient) a vliv tohoto pobytu se projevil v některých z jeho pozdějších básní.

Nyní se však konečně začtěme do veršů, jimiž se Karel Hlaváček tak hrdě hlásil ke svému sokolství:

Sokolská myšlénka.

Detail obálky Moderní revue 9/1898-1899

Detail obálky Moderní revue 9/1898-1899

Ty, jež jsi dlouho doutnala a vřela
až na dně duší vůdců našich, smělá,
ty trpká v začátku však v konci sladká,
ty vždycky rozhodná a nikdy vratká,

Ty, jež jsi Atlant bleskem přeletěla,
co vítěz, jež jsi přes Vogesy hřměla,
ty přísná a zas vlídná jako matka,
kéž hostí tebe palác, každá chatka!

Ty svižná v našich zápasech, ty hbitá,
když Tebou čepel jiskří se a kmitá,
jen tebou srdce naše bouří, jásá;

Tys naše credo, ty jsi naše spása,
tys v rtech nám modlitbou a žulou v svale
bdi při nás dnem i nocí neustále.

S použitím básně Karla Hlaváčka (1874 – 1898) zpracoval
Miloš Hlávka

A přidejme ještě jeden ze Sokolských sonetů – má název Sonet politický – a kdybych jej v Sokolských sonetech nenalezl, někdo by mi jej předložil a dal mi hádat, od koho to asi tak je, pravděpodobně bych neuhádl, tipuje spíše na Viktora Dyka nebo možná Frantu Gellnera, básníky, v jejichž dílech se ironie a sarkasmus vyskytují určitě mnohem častěji než u jemnocitného Hlaváčka.

Politický sonet.

Karel Hlaváček: Můj Kristus

Karel Hlaváček: Můj Kristus

Karel Hlaváček (1874-1898)

Jde vítr od Voges — a plášť náš spěchem
se po něm kroutí, třepotá a kotí,
a celý národ jedním kvapným dechem
si notí Marseille, — ba, že jenom notí!

V tom vítr obrátí se, zrovna proti;
(náš čich v něm zvětří ruskou juchtu) — spěchem
plášť po něm zas, a Marseille nepovolná
v »Ó, bože, cára chraň…« se mění zvolna.

Co sympathií sklem tu dvojí slávu
tak zříme — ký div, vlastní impotenci
že snažíme se moudře zatušovat,

by nemohla po světě vytrubovat
tu naši zbídačelou existenci,
pro číhavý smích zlomyslných davů !

(ze sbírky Sokolské sonety, 1895)

No – nebýt té trochu „obrozenecké“ češtiny a zejména pravopisu – nezní ta báseň až příliš současně?

Každopádně – nedojde-li k něčemu neočekávanému – Karla Hlaváčka bychom si měli ve výroční den jeho úmrtí (tj. v pátek 15. června 2018) připomenout v Oranžovém Čápovi na náměstí Jiřího z Poděbrad v Novém Kníně od 19.00 hodin.

Výtvarné práce Karla Hlaváčka jsou (s výjimkou obrázku Můj Kristus, který pochází z německojazyčné Wikipedie) převzaty z knihy Krví svého těla, dechem své duše, kterou uspořádal a vlastnoručně (Manibus propriis) vydal Václav Tomek v roce 1998, tj. při příležitosti stého výročí úmrtí uvedeného básníka. ISBN jsem v knize neobjevil.

Rubriky: Kultura, Výročí | Štítky: , , , , | Komentáře: 1