Na adrese https://noprofitonpandemic.eu/cs/ se objevila možnost stát se signatářem (nebo signatářkou) výzvy k Evropské komisi, jejímž cílem je učinit ochranu (v tomto případě jsou míněny zejména vakcíny) proti stávající pandemii dostupnou co nejvíce lidem.
Než přejdu k obsahu výzvy, dodám něco málo „technických“ informací. Institur Evropské občanské iniciativy je prostředek, pomocí kterého se občané mohou obracet přímo na Evropskou komisi. K tomu, aby se EK podnětem zabývala, je získat aspoň milión podpisů od občanů €U (neboli například státní příslušník Aotearoy být signatářem nemůže; navíc jsou stanoveny limity pro jednotlivé členské země – v poměru podle počtu občanů – a je potřeba, aby byly splněny aspoň v sedmi ze členských zemí).
Zde je nutno též upozornit, že k tomu, aby byl podpis platný, je potřeba se identifikovat buď číslem pasu (tedy míněno cestovního pasu – kolik měříte kolem pasu, Evropskou komisi zas až tak moc nezajímá, i když by to mohlo být třeba docela zajímavé svědectví o naší obezitě) nebo občanského průkazu (což umožní zjistit, zda signatář(-ka) opravdu existuje). Takže nějaký ten Tomáš Marný s nějakým fiktivním číslem pasu neprojde.
V Mezisíti je možno podepsat petici, která žádá o informovanost o nedávné (tedy ne až tak úplně nedávné – došlo k ní 20. září 2020) otravě řeky Bečvy. Celý název petice je Petice za objasnění postupu úřadů: Co se skutečně stalo na Bečvě aneb 8 otázek, na které si veřejnost zaslouží znát odpověď.
Ty otázky znějí následovně:
Kdo a proč vyhlásil informační embargo?
Jaký byl přesný postup v neděli 20. září? Kdo řídil celý zásah? Podle jaké metodiky či plánu se postupovalo?
Kdy a na jakých místech byly odebrány vzorky vody?
Jak je možné, že ČIŽP nebyla schopna po celé 4 dny analyzovat odebraný vzorek a určit, jaká látka do Bečvy unikla?
Proč byly první odběry bentosu provedeny až 24. 9. a jen v místech, kudy otrava prokazatelně prošla a další, podrobnější vzorky byly odebrány až po tom, co řeku zasáhly povodně?
Jak je možné, že úřady nebyly schopny zajistit výlov uhynulých ryb a tuto práci za ně museli suplovat rybáři vybavení minimem pomůcek i informací?
Je na místě, aby ministr životního prostředí obhajoval soukromý subjekt a tvrdil o něm, že je vyloučen z vyšetřování, když tato skutečnost nebyla podložena nezpochybnitelnými důkazy?
Proč vedení města Valašské Meziříčí varovalo občany před vstupem do řeky Bečvy až ve čtvrtek 24. 9., když informaci o hromadném úhynu ryb mělo prokazatelně již v neděli 20. 9.?
První čtyři otázky jsou směřovány na ČIŽP, pátá na Povodí Moravy, šestá na vládu tzv. České republiky, sedmá na ministra životního prostředí Richarda Brabce a poslední, osmá, na vedení města Valašské Meziříčí.
Celý text petice je zde: https://www.peticebecva.cz/(a kliknutím na tlačítko „PODEPSAT“ a vyplněním potřebných údajů se lze k petici připojit – samozřejmě pokud s jejím zněním souhlasíte); dodávám, že můj podpis má číslo 10994 (a zatímco píšu tento článek, počet signatářů „přelezl“ 11 000.
Za cíl si klade sesbírat aspoň tolik podpisů jako pod papírovou verzi před třemi roky, tj. něco přes 70 000 podpisů (zatím jich je cca 23 000 – stav k 2020-08-10; aktualizace k 2020-09-23: je jich 36 000, tj. něco přes polovinu „cílového počtu“). Důvodem je to, že novela zákona, která by uvedená „manželství pro všechny“ umožňovala, již přes dva roky leží „zaparkovaná“ ve Sněmovně a ne a ne se hnout z místa. Tato petice by jí měla pomoci dát se do pohybu.
Zde je samozřejmě záhodno připomenout, že výraz „manželství pro všechny“ je tak trochu nadsázkou. A to v několika směrech:
Na webu hippy.ru(který je ovšem fyzicky umístěn v Holandsku a v Rusku je přístup na něj blokován Roskomnadzorem – dokonce byl nedávno v Rusku schválen zákon proti obcházení těch blokací, ale kdo chce a ví jak na to, nejspíš nějakou cestičku najde – jen bude oproti době před platností onoho zákona o něco složitější) se objevil docela kalendář některých někdy více, ale častěji méně známých svátků, z něhož by bylo záhodno aspoň něco ocitovat.
Všem čtenářkám i čtenářům tohoto blogu, jakož i jejich blízkým i dalekým přeji vše nejlepší (přičemž v posledních letech je přání zdraví ještě naléhavější než dříve) k velikonočním svátkům 2021, i když doba je taková, jaká je.
Dne 1. října 2020 vyšlo album Время будить королей (Čas budit krále; ti králové mají být v množném čísle, v češtině tvary 4. pádu jednotného a množného čísla bohužel splývají) ruské rockové skupiny Оргия Праведников (Orgie spravedlivých). Prostředky na vydání alba kapela shromažďovala pomocí sbírky na webu podobném „našemu“ webu hithit.com – a byla úspěšná. Asi i díky tomu na albu vedle „kmenových“ hudebníků skupiny vystupuje řada hostů, díky čemuž mají nahrané skladby plnější zvuk a bohatší aranžmá než na živých vystoupeních (ale i tam je kapela virtuózní a ty chybějící hosty nahrazuje pro změnu neopakovatelná atmosféra živého vystoupení jako takového).
Ti, kdo skupinu a jejího vedoucího Sergeje Kalugina znají, vědí, že jde o člověka se hluboce duchovním založením; konkrétně se hlásí k pravoslaví, ale i když pomineme, že má i spoustu písniček čistě světského charakteru, osobně si myslím, že jeho tvorba může být velmi inspirativní i pro stoupence jiných vyznání (jinak bych ho asi neposlouchal). Prostě v jeho tvorbě jde o něco jiného než o veršování dogmat a věroučných pouček (což myslím dobře známe z kostelních zpěvníků různých vyznání, od těch katolických až třeba po ty unitářské; těm, kdo se diví, jak je možné to poslední, když unitářství přece žádnou extra pevnou věrouku nemá, nabízím vysvětlení: prostě se zveršuje tvrzení, že jsme svobodomyslní, pevně přikázané věrouky nemajíce, což je krásné – a je vymalováno, protože tvrzení, že nemáme žádné pevně přikázané věroučné poučky, je vlastně také svým způsobem věroučnou poučkou, tedy jedním z tzv. unitářských principů). A často se tam – tak či onak – překračují hranice našeho pozemského bytí. Po tomto sdělení asi nebude žádným překvapením, pokud zde napíšu, že texty písniček na albu, ostatně stejně jako na těch předchozích, jsou – lidověji řečeno – „fakt hustá mystika“. Či aspoň „fakt hustej symbolismus“.
Z čehož plyne, že na někoho celé to album může působit trochu ponuře – ještě jsme se nestihli potěšit tímto světem – a už máme přemýšlet nad tím, co bude, až se z něj budeme poroučet? – ale přesto se vtírá myšlenka, že svým způsobem jde aspoň zčásti o poctu Friedrichu Schillerovi a jeho Ódě na radost. Protože odkaz na ni je rovnou ve třech skladbách alba – konkrétně v úvodním Čase budit krále (Время будить королей), kde je v úvodní sloka v originále obsažena podkresu refrénu za druhou slokou, dále v písni Nad mraky je další úryvek v originále součástí sborového partu poslední sloky a konečně text písně Slunce z neskutečna (Солнце из небытия) je celý přinejmenším parafrází části Ódy na radost, v tomto případě v ruštině.
Kromě Ody na radost se v Kaluginových písních objevují i úryvky z latinských katolických modliteb, indických manter a ve skladbě Om Tat Sat i maličký kousek ze dvou logií Tomášova evangelia. (Nebudu machrovat – to Tomášovo evangelium zase neznám natolik, abych podle pár úryvků bezpečně poznal, že to je odtamtud – prostě to bylo uvedeno v bookletu i v některých recenzích alba.)
Dodejme, že na album byla „zrecyklována“ jedna starší Kaluginova píseň: ve výrazně „tvrdší“ aranži byl do alba zařazen Tanec Casanovy (Танец Казановы), který poprvé vyšel na Kaluginově albu Nigredo z roku 1994.
Z vážné nálady většiny skladeb (Severní vítr – Северный ветер – má v podstatě apokalyptický charakter) vyčnívají vedle (navzdory ne zcela jásavému názvu) zmíněného Slunce z neskutečna zejména instrumentálky Advaíta (Адваита) a Mys Brana (Мыс Бран; ta vypadá skoro keltsky), dále pak skoroinstrumentálka (je tam krátký recitativ převážně v angličtině se závěrečným latinským veršem) In nomine Patris.
A konečně tu máme bonusové stopy: Stop, (Стоп,) napodobující zvukové pozadí nějakého opravdu rozjetého mejdanu, a navazující závěrečný rokenrol Žeňo, stop (Женя, стоп; Žeňa může být domáckou variantou jak mužského jména Jevgenij – Evžen, tak ženského jména Jevgenija – Evženie – v tomto případě jde o tu ženskou podobu tohoto jména), který s nějakou mystikou už nemá nic společného – tedy kromě zařazení na toto album. To asi proto, aby se téměř umeditovavší se posluchači aklimatizovali na okolní „normální svět“ (dá-li se normálním světem nazvat udržování si stálé hladiny ethanolu v krvi). Ale kousíček té apokalypsy máme i zde – jak jinak označit situaci, kdy na hlavního hrdinu písně vyrukuje jeho partnerka s motorovou pilou, že… 🙂
Původně jsem sem chtěl vložit přímo samotné zobrazení přes Googlovo TyTroubo.com (anglicky YouTube.com), ale pak jsem dospěl k závěru, že to není nejchytřejší nápad. Jednak se pak stránka déle načítá, jednak to znamená dát sem panu Googlovi více příležitostí k jeho čmuchání. Proto sem vkládám „pouhé“ odkazy – kdo si to bude chtít přes TyTroubo.com poslechnout, tak může učinit, kdo tu kterou písničku získá jinde, učiní tak jinde a vyhne se – aspoň částečně – páně Googlovu čmuchání.
Za nedokonalost překladů se omlouvám, prostě komu (v tomto případě mně) není shůry dáno, v apatyce nekoupí (a když snad koupí, zdravotní pojišťovna to nehradí – tak kde na to brát…). Možná to místy ještě trochu „učešu“, ale samozřejmě nic neslibuji.
Zpráva z tisku: Ne, obě delegace tentokrát nepoložily věnce u hrobu Neznámáho vojína. Tentokrát jen vláda – v pondělí 01. března 2021 večer zakázala stravování v závodních jídelnách jakože dělňasové si mohou žvanec v jídelně vyzvednout, ale zkonzumovat ho musí jinde, například u soustruhu, no a 02. března 2021 ten zákaz zmírnila. V jídelně se jíst může, jen je potřeba dodržovat nějaké rozestupy atd. Více je například zde: https://www.novinky.cz/domaci/clanek/jidelny-zavrely-zbytecne-vlada-vcerejsi-narizeni-zrusila-40352668
V této souvislosti bych ještě navrhoval upravit zákaz cestování mezi okresy (když se může upravovat zákaz závodních jídelen, tak proč ne toto…) zhruba takto:
„V rámci koronavirových opatření a zachování zdraví vesmíru je občanům planety Země v období 01. – 21. března 2021 podle gregoriánského kalendáře zakázáno vzdalovat se více než 20 světelných let od okraje Sluneční soustavy.“ 🙂
Pokud by astronomové nedokázali dostatečně přesně určit, co je to okraj Sluneční soustavy, šlo by nějakou definici do onoho nařízení přidat. Například:
„Okrajem Sluneční soustavy se pro účely tohoto nařízení rozumí vzdálenost 0,01 světelných let od středu Slunce.“
Výrazně by se ušetřilo na policistech, protože zatím nevím o nikom, kdo by během těch tří týdnů stihl takto upravené nařízení porušit, a tudíž by je všichni dodržovali. 🙂
P.S.: Já vím, že situace je vážná a že některá z omezení mohou mít smysl (v uplynulých měsících jsem netrajdal po všech čertech, i když výslovně to ještě nikdo nezakazoval, neboli mohl jsem si zajet například do Písku a podívat se na Velký Mehelník – výlety do přírody byly povoleny; přesto jsem to neudělal – možná ke své škodě, protože si netroufám odhadovat, zda zůstane jen u těch tří týdnů – a já bych se tak rád zase podíval trochu dál než jen za humna…), ale při pohledu na činnost našich vládníků mám určité ne zcela nulové pochybnosti o jejich kompetentnosti.
P.P.S.: Mimochodem zrovna včera večer (2021-03-01 cca 21.20 hodin) jsem si telefonoval s jedním známým, jehož žena má cosi společného s bojem proti pandemii, myslím, že ve špitále dělá. Řeč šla mj. o tom, nakolik realistické je chtít uzavřít ony montovny (jak by si přál např. pan Středula a nejen on), zda by se ti lidé, nejsouce shlukováni v těch montovnách, nezačali samovolně shlukovat někde jinde, apod. A řeč přišla i na ty závodní jídelny. A dotyčný známý navrhoval rozložit čas oběda v rámci fabriky na delší dobu tak, aby v té jídelně bylo najednou méně lidí. Což myslím není nápad úplně k zahození. A je možné, že v některých firmách k němu přistoupili i bez našeho rozhovoru – natolik odposlouchávaní, aby o nás „nahoře“ věděli a našimi řečmi se řídili, asi fakt nejsme. A pokud snad ano, tajné služby si to nechávají pro sebe a na vládu s tím nejdou. 🙂
Ne zcela milí vládníci, pokud neuzavřete montovny (ty tři neděle by přežily, pokud ještě delší dobu musí přežít např. hospody), můžete omezit pohyb osob v jejich ve volném čase třeba na 100 metrů od baráku a ten virus se i tak bude „vesele“ šířit dál. A nejsem ani zdaleka první, kdo na to upozorňuje.
Dále Vás upozorňuji, že různé obce mají různou rozlohu, takže zatímco Pražák si může cestovat desítky kilometrů, jiní jsou v podstatě uvězněni v nejbližším okolí baráku. Nejmenší rozlohu v Čehúnistánu má obec Závist v okrese Blansko, která má rozlohu jen 0.42 km2. Čím si tamní obyvatelé (kolem 140) vysloužili tuto diskriminaci? No a ve Valdicích teď také budou uvězněni i ti, kdo nepobývají v tamním známém ústavu – obec má rozlohu 0,92 km2. (Rozlohu pod 1 km2 má v Čehúnistánu celkem 11 – slovy jedenáct – obcí.) Předstíráte, že vládnete zemi, o které ale lautr nic nevíte.
Pokud teď odletíte na Mars na dobu neurčitou, za toto porušení tohoto Vašeho vlastního opatření se na Vás zlobit nebudu. Vlastně už včera bylo pozdě.
P.S.
Je možné, že to „uzavření montoven“ opravdu nejde tak jednoduše – vizme například tento článek: https://denikreferendum.cz/clanek/32386-pratele-maji-fabriku – na druhé straně pandemie v Čehúnistánu trvá už rok, neboli nad tím, jak do průmyslu „říznout“, aby to v boji proti pandemii pomohlo a přitom to nezpůsobilo škody na citlivých místech, se dalo přemýšlet když už ne celou tuto dobu, tak aspoň od nějakého konce května 2020, kdy první vlna zeslábla, takže nebylo nutno řešit vše „za pochodu“. No jo, já vím, že po bitvě je každý generálem, ale opravdu se nedalo čekat, že se virus vrátí?
Jinak cosi o potřebě ochrany hranic měla ve svém volebním programu okamůří SPD už v krajských volbách 2016. Já se jich tehdy na to, kde se zabezpečením krajských hranic začnou, tehdy ptal e-mailem, žel neobdržel jsem tehdy – a vlastně dodnes – odpověď. A že se toho tak tvůrčím způsobem – že bude chránit i hranice okresů – chopí nynější anovláda, jsem samozřejmě netušil (ale pochopitelně jsem netušil ani to, že k nám dorazí takový viřík…).
I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž uprostřed pandemie učinil svadbu synu svému.
I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, výjimka z COVIDových opatření vyjednána a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
Ale oni nedbavše na to, odešli, jeden do karantény své, jiný do vsi své a jiný do služby na COVIDové oddělení.
Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, koronavirem nakazili.
A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich vydezifikoval.
Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky, zoufajícími si nad jídlem, které se stihlo zkaziti za tu dlouhou dobu, kdy král posílal vojska, aby zhubil vražedníky služebníků svých.
Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouškou či respirátorem svadebním.
I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje nanoroušky či respirátoru svadebního třídy alespoň FFP2? A on oněměl.
Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude COVID-19, pláč a škřipení zubů.
O dosud neznámých kapelách se člověk dozví různými způsoby. Informace o některých mu kdysi předali rodiče (těm nejmladším třeba právě předávají), něco zaslechl v rádiu, viděl v televizi, něco najde na Mezisíti. A tam třeba na místech, kde to moc nečekal. A tak jsem se o seskupení zvaném VNV Nation (a jeho skladbě All Our Sins – všechny naše hříchy) dočetl od jednoho účastníka diskusního fóra sukničkářů skirtcafe.org. Konkrétně zde: https://www.skirtcafe.org/forums/viewtopic.php?p=221842#p221842 – prostě nošení kiltů a podobného ohozu a zapojení se do příslušného tématického fóra někdy může mít zajímavé vedlejší výsledky.
VNV Nation sám sebe na svém webu představuje jako evropský alternativní elektronický projekt vedený Ronanem (nejde o překlep, je to opravdu Ronan, nikoli Roman) Harrisem v rolích zpěváka, skladatele a producenta. Zmíněný frontman kapely se narodil v Dublinu a nyní žije v Hamburku.
Ještě zbývá sdělit, co znamenají písmena VNV v názvu: „Victory Not Vengeance“ – „Vítězství, ne pomsta“.
Ale nyní konečně slíbená skladba:
VNV Nation – All Our Sins (Všechny naše hříchy)
I speak from a place where some talk of signs Tired superstitions to drown out the wise Dark clouds have gathered to block out the sun All of our sins to judge us in turn
Mothers and daughters, fathers and sons Would any be counted to take up the cause? If we can’t imagine that the hour is near Then all of our sins won’t fade with the tears
Do you hear the drums of the warmonger’s charge Who feeds on the blood of our youngest and brave Throw oil on the fires, turn friend against friend All of our sins consume us in flame
I hope you know, I hope you can see The march is beginning all over again Will we ever learn? Will we ever know peace, Before all of our sins drag us to the deep?
Can you not see them? There’s blood on their hands They rape and they murder for pleasure and gain The harbinger comes in blazes of gold With fear and destruction a haven for none
What would it take to force us to act? Before visions have faded and hope is worn out Would we strive to be better? Could we learn from the past? For all of our sins – atonement at last
For the sake of our conscience, for the sake of our souls To never more suffer peace without end Or will be pass silent into the great night? When all of our sins will lie with the dust
Tell me their names, tell me their names Look into their eyes and what do you see? Do you see their pain and look blindly away? Do you hear their voices? Do you hear their screams?
And do you not suffer? Do you know no shame? All those around you would banish you away I hope that their cries haunt you till the end All of your sins, you can’t wash away
For the sake of our conscience, for the sake of our souls To never more suffer peace without end Or will be pass silent into the great night? When all of our sins will lie with the dust
For the sake of our conscience, for the sake of our souls To never more suffer peace without end
Pokus o překlad – jde o strojový překlad, mnou ale ručně upravený tam, kde to působilo zmateně. No, ono to možná působí zmateně i teď, ale není to jednoduchý text a moje angličtina není nic moc.
Všechny naše hříchy
Mluvím z místa, kde se mluví o znameních unavených pověrách, jež mají přehlušit moudré. Temné mraky se shromáždily, aby zablokovaly slunce, Všechny naše hříchy, aby nás zase soudily
Matky a dcery, otcové a synové Počítal by se někdo s tím, že se toho ujme? Pokud si nedokážeme představit, že hodina je blízko Pak všechny naše hříchy nezmizí se slzami
Slyšíte výzvu bubnů válečných štváčů Kteří se živí krví našich nejmladších a statečných Přilévají olej do ohně, obracejí přítele proti příteli Všechny naše hříchy nás konzumují v plamenech
Doufám, že víte, doufám, že můžete vidět Pochod začíná stále znovu Naučíme se to někdy? Poznáme někdy mír, Než nás všechny naše hříchy zatáhnou do hlubin?
Nevidíš je? Na rukou mají krev Znásilňují a vraždí pro potěšení a zisk Posel přichází v lesku zlata Se strachem a ničením, nebem pro nikoho
Co by nás donutilo jednat? Předtím, než vize vybledly a naděje se opotřebovala Snažili bychom se být lepší? Můžeme se poučit z minulosti? Za všechny naše hříchy – konečně odčinění
Kvůli našemu svědomí, kvůli našim duším Nikdy více trpět (*) mír bez konce Nebo mlčíce půjdeme (dojdeme?) (*) do velké noci? Když všechny naše hříchy budou ležet s prachem
Řekni mi jejich jména, řekni mi jejich jména Podívej se jim do očí a co vidíš? Vidíš jejich bolest a díváš se slepě pryč? Slyšíš jejich hlasy? Slyšíš jejich křik?
A netrpíš? Neznáš žádnou hanbu? Všichni kolem vás by vás vyhnali Doufám, že jejich výkřiky vás pronásledují až do konce Všechny vaše hříchy, nemůžete smýt
Kvůli našemu svědomí, kvůli našim duším Nikdy více trpět (*) mír bez konce Nebo mlčíce půjdeme do velké noci? Když všechny naše hříchy budou ležet s prachem
Kvůli našemu svědomí, kvůli našim duším Nikdy více trpět (*) mír bez konce
Zajímavé na něm je to, že tam má skladba – oproti verzi ze sukničkářského fóra – dvojnásobek veršů. Protože všechny jsou oproti verzi výše všechny rozděleny vejpůl (koneckonců to odpovídá frázování ve zpěvu). To ovšem poněkud posouvá smysl veršů výše označených (*):
Nikdy víc trpět Mír bez konce
vypadá trochu jinak, než když je to vše slepeno bez interpunkce na jednom řádku. A je to tak asi smysluplnější – proč bychom měli jakýsi mír bez konce jen trpět, že? (Či dokonce jím trpět?) Podobně má smysl rozřádkování ono
22. prosinec je již nějaký ten pátek (i když zrovna letos, tj v roce 2020, připadá na úterý) Mezinárodním dnem autorské písně. Jak vyplyne z dalších odstavců, svátek je rozšířen hlavně v Rusku (ale ani tam není svátkem oficiálním) a v „postsovětském prostoru“, ale myslím si, že je z těch, které za připomenutí stojí i zde, neb i v našich končinách máme nějaké ty písničkáře.
Pro mnoho fanoušků umění písně kromě festivalů, které se věnují tomuto kulturnímu fenoménu, z nichž v Rusku nejznámější jsou Grušinský (http://grushinka.ru/ koná se poblíž Samary, koná se od roku 1968, v době největší slávy tam jezdilo kolem stovky tisíc lidí; v roce 1980 byl zakázán a přežíval v „polopodzemí“, další oficiální ročník se konal až v roce 1986; nyní tam jezdí kolem 20 000 návštěvníků), a Ilmenský (http://ilmeny.org/ u města Miass v Čeljabinské oblasti na jihu Uralu, koná se od roku 1973 s výjimkou let 1983-1986, kdy byl zakázán), ještě existuje svátek slavený každý rok 22 prosince. Nese název den autorské písně (nebo též bardské písně – i z tohoto výrazu je patrný ruský původ).
Svátek je neoficiální, avšak existuje již téměř 20 let. Má se za to, že poprvé byl oslavován v roce 2000 z iniciativy Konstantina Šlamova – archeologa a skladatele. Poprvé se však nápad zrodil už v roce 1985, po němž uplynula téměř desetiletá cesta až do okamžiku, kdy se na koncert bardské písně sešli autoři a interpreti. Pak přišel den autorské písně, pravda, nosil jen regionální charakter.
V roce 1999 se myšlenka proměny dne autorské písně na celoruský svátek dostala do dalšího pohybu. Příští rok organizátoři a první účastníci festivalu (mezi nimiž byli i zástupci různých zemí) uspořádali setkání přes internet. Komunita bardů podpořila myšlenku, oslava se stala každoroční a časem získala vlastní tradice.
Neexistence hranic pro hudbu a poezii, stejně jako hluboké společné kulturní tradice učinily den autorské písně mezinárodní. K oslavě se připojili písničkáři ze zemí blízkého i vzdáleného zahraničí.
O ruském původu svátku svědčí to, že ti, kdo se cítí být jeho účastníky, každoročně 22 prosince v 16 hodin moskevského času (což pro naše zeměpisné délky není nejvhodnější doba, protože to znamená 14 hodin středoevropského (zimního) času, naopak na Kamčatce jde o dobu hodně pozdní, či možná naopak příliš časnou), snaží se zahrát Okudžavovu píseň „Modlitba“. Již mnoho let se Dne autorské písně účastní mnoho písničkářů, stejně jako hudební skupiny, kluby a komunity fanoušků umění písně z ruských regionů a ze zahraničí.
Autorská píseň se nachází na playlistech různých rozhlasových stanic a především na Bard Radiu (ruská internetová rozhlasová stanice – https://www.bard-radio.net/). V jednotlivých regionech jsou k oslavám dne autorské písně načasovány koncerty nebo tvůrčí večery. V Rusku se oslavy Dne autorské písně konají ve více než 30 městech.
Sami organizátoři zdůrazňují, že 22 prosince – nejkratší den v roce a dlouhé zimní noci – to je možná nejlepší možnost a čas, aby sbírat přátele a poslouchat své oblíbené skladby, si vzpomenout na jména dávných bardů, zapamatovat si nová jména. „Dobré písně-dobří lidé“ – to je jedno z neoficiálních motto svátku, co nejlépe podtrhuje jeho základní myšlenku.
Všem čtenářům a čtenářkám tohoto blogu, jakož i jejich blízkým i dalekým přeji vše nejlepší do roku 2021; vedle přání z obrázku samozřejmě zdraví (v této době snadno se ztrácející položka 😦 ), štěstí, soulad s okolím a vědomí sounáležitosti s celým vesmírem. Atd.
Rovnou dodávám, že lunární (či přesněji lunisolární) Nový rok podle tradičního vietnamského (Tết Nguyên Đán) či čínského (农历新年 , 農曆新年) kalendáře, který v roce 2021 připadá na pátek 12. února. Tudíž rovnou blahopřeji i k tomuto svátku (protože až to datum nadejde, třeba na to zapomenu).
Soubor s přáním je zmenšen z důvodu úspory místa (prostor vyhrazený pro tento blog není zcela neomezený). Přáníčko v nezmenšené podobě jsem opět umístil do „mraku“ služby mail.ru, lze je najít v adresáři https://cloud.mail.ru/public/BLhR/ziH1Qk8Cm – a umístil jsem tam i „zdrojový“ soubor ve formátu xcf, který je editovatelný v GIMPu (Lze jej tedy použít k výrobě pfka vlastního, nejlépe podle licence CC BY 4.0). V tom adresáři / složce je i vánoční a velikonoční přáníčko z letošního roku a také pfko a vánoční přáníčko loňské.
(mezi oběma verzemi jsou v textu menší rozdíly, písnička se zatím ještě „usazuje“ – uvidíme, jak ta písnička bude vypadat, až na nějakém albu vyjde..).
Nebo jiný záznam lze vidět zde:
…a ještě existuje řada dalších nahrávek.
Pro překlady přání šťastného nového roku do jazyků, které neovládám (tedy pro jejich drtivou většinu), jsem použil internetový slovník http://glosbe.com (přesněji: učinil jsem tak učinil už v předchozích letech, takže teď už opisuji z předchozích přání), zčásti jsem využil (hlavně pro kontrolu) překladač Yandexu (translate.yandex.com (anglické rozhraní), translate.yandex.ru (ruské) či translate.yandex.ua (ukrajinské)).
