Zjednotení za mier / Společně za mír / United for Peace / Все за мир / Egységesen a békéért / Gemeinsam für den Frieden / Razem o Pokój

Následující výzva vznikla jako reakce na krajně nepříznivou mezinárodní situaci, která je jednou z nejhorších od skončení studené války v roce 1990. Originál vznikl v květnu 2015 převážně na Slovensku, jeho signatáři jsou však i některé české osobnosti, a to poměrně pestrého složení. Pokračování textu

Reklamy
Rubriky: Oznámení, Politika a podobné jevy | Štítky: , , , , , , | Napsat komentář

Další roztomilé volební materiály

Zatímco jsem se kochal materiálem  soudruha (pravda, ne mého soudruha) Klána a věnoval i věcem, jež s nadcházejícími volbami nesouvisí, přistály mi ve schránce další letáčky. Ten okamůří, který ostatně přišel už ve stejné době, ne-li dřív, než byl ten páně Klánův, snad nemá cenu komentovat. Ale asi přece jen. Pokud někdo chce „zakázat islám“ sakumprásk jako takový a není schopen odlišit od sebe jednotlivé jeho odrůdy, s jeho vzděláním v oblasti religionistiky to asi nebude nejlepší. Tím samozřejmě netvrdím, že všechny směry islámu jsou skvělé; nejsou – například nedávná atentát v Mogadišu je ukázkou právě těch temných sil v tomto náboženství (přičemž mezi jeho obětmi převládají, hádejte, kdo, no jasně že muslimové). A v Saúdské Arábii bych si náboženské svobody také jaksi moc neužíval, v Íránu také moc ne, ale přece jen by to tam bylo o malinko snesitelnější. Ale kvůli pár darebákům nebudu odsuzovat například Cata Stevense, že…
A dále: jak má člověk věřit straně, která se zaštiťuje přímou demokracií a přitom její stanovy asi moc demokratické nebudou. Píšu ASI – na webu samotné partaje jsem je nenašel. Buď tam vůbec nejsou, nebo jsou zašubelené v kdovíjak ukrytém koutku. V debatě na seznamu.cz (https://www.seznam.cz/zpravy/clanek/jde-vubec-v-cesku-zakazat-islam-duel-tomia-okamury-proti-sefovi-piratu-37865) cosi citoval ne právě demokratické citoval z údajných stanov Ivan Bartoš, jinou citací z týchž údajných stanov oponoval Tomio Okamura – ale kde to ověřit, když na webu partaje stanovy nenajdete – a nenašel jsem je ani v seznamu politických stran a hnutí, který je veden na webu Ministerstva vnitra – konkrétně zde: http://aplikace.mvcr.cz/seznam-politickych-stran/Vypis_Historie.aspx?id=468&typ=1. (Každopádně stanovy partaje Tomiova oponenta jsem našel na partajním webu prakticky okamžitě: https://www.pirati.cz/o-nas/stanovy.html – vše naprosto průhledné. Ale to, že partaj si dala do názvu jméno svého führera, také cosi naznačuje – takový kult osobnosti si nepěstovala ani NSDAP. 🙂

Dosti však již okamůr.

Pobavily mě modré straky. Tedy ODS. Ne, obsahem plátku či programem ne, to je jedna velká nuda, nic objevného jsem tam nenašel. Zábavná ovšem byla jejich „znalost zeměpisu“ – ve schránce u sebe doma jsem našel jejich plátek s přílohou s kandidáty za Plzeňský kraj. Tak oni nám přeřadili Nový Knín do Plzeňského kraje? A že nás o tom aspoň neinformovali… 🙂

A konečně můžeme prohlásit, že se nám docela „odkopal“ jistý pan Bureš – pardón, Babiš. Ve schránce jsem totiž našel obálku a v ní lejstro nadepsané SMLOUVA ANDREJE BABIŠE S OBČANY ČESKÉ REPUBLIKY. Ne hnutí ANO, ale ANDREJE BURE…, pardón, BABIŠE. Prostě tak definitivně dal najevo, že ta partaj není ničím jiným než filiálkou jeho soukromé firmy. 🙂 No nic, aspoň že to víme. Tedy pokud jsme to nevěděli už mnohem dřív. Bártovy Veverky, tedy Věci veřejné, se to, že jsou jednou z firem Víta Bárty, aspoň snažily tutlat a do funkce předsedy nastrčily Radka Johna, kdysi snad zajímavého žurnalistu a publicistu.

Neměli bychom zapomenout na TOP 09 – zatímco první strana jejich letáčků je dost fádní, druhá vypadá zajímavěji. Do €U se na mí valí hordy nikoli uprchlíků, ale zřejmě Rusů, z nichž ten první drží v pařátech akordeon, neboli hezky nikoli česky, nýbrž rusky, garmóšku. Proč ovšem ta partička za sebou má fangli s pěticípou hvězdou, mi není jasné – tu přece současné Rusko ve znaku dávno nemá.

A na závěr přidávám jednu volební kalkulačku, kterou jsem našel v Britských listech, původem ovšem je z Ksichtoknihy, totiž z následující adresy: https://www.facebook.com/tovarnanavtipy/posts/962398910579319. Takže pokud nevíte, „komu to hodit“, a kalkulačka na adrese https://volebnikalkulacka.cz/ vám připadá příliš složitá, níže je velmi přehledný graficky vyvedený návod, jak se rozhodovat. A třeba vám při troše štěstí vyjde i něco rozumného… 🙂

Nevíte, koho volit? Zde je přehledný návod! Zdroj https://www.facebook.com/tovarnanavtipy/posts/962398910579319

Nevíte, koho volit? Zde je přehledný návod! Tím se dokáže řídit snad i absolvent dvou tříd pomocné školy. Zdroj: https://www.facebook.com/tovarnanavtipy/posts/962398910579319

P. S.

Ještě jsem zapomněl na jeden zajímavý web. Tedy přesněji na jeden bankovní účet. Možná se někdo může ptát, co může být zajímavého na bankovním účtu. Možná pohyby penízků, kterak na onen účet naskakují, z onoho účtu odtékají, tu a tam na něm i nějakou dobu zůstanou, avšak v tomto případě jsou zajímavé hlavně vzkazy dárců a dárkyň, kteří se dokopali k tomu, aby aspoň ten jeden haléř poslali (někteří i více, někteří mnohem více). Web outsidermedia.cz na onen bankovní účet upozornil již 3. září tohoto roku zde: http://outsidermedia.cz/om-doporucuje-nove-diskusni-forum/a pokud někomu stále není jasné, čím by mohl být takový bankovní účet zajímavý, možná se mu rozsvítí, když napíšu ještě jednu větu: jedná se o předvolební transparentní účet jednoho mého jmenovce, totiž Miloše nikoliv Jakeše, nýbrž Zemana. A snad bych měl sdělit i adresu onoho transparentního účtu, ať není nutné se skrz outsidermedia.cz proklikávat (a ne že by tam nebyly zajímavé věci): https://www.fio.cz/ib2/transparent?a=2501277007 . Z těch vzkazů za jeden haléř mě asi nejvíc pobavil tenhle: Každý správný anarchista bude volit prezidenta, který má potenciál udělat co největší ostudu. Miloši do toho! Tož neměli jsme si to, že ho opět zvolíme, tehdy na 1. máje na Střeláku v Praze svatosvatě slíbit??? 🙂 Já ho přesto moc volit nechci – no, holt asi nejsem ten správný anarchista… 🙂

Rubriky: Úšklebky, Politika a podobné jevy | Štítky: , , , , , , , | Napsat komentář

Psaníčko pro kandidáta do Poslanecké sněmovny Jana Klána

Že se blíží cosi jako volby do „dolní“ komory čehúnistánského parlamentu, snad netřeba nijak extra připomínat. S tím je spojena zatím spíše počínající záplava předvolebních letáčků, ba i rádoby novin, jimiž jednotlivé – ať více či méně seriózní, nebo více či méně pochybné – partaje humanitárně bombardují poštovní schránky a snaží se definitivně ulovit své možné (i nemožné – hlas od naprosto nemožného člověka se koneckonců také počítá) voliče, o voličkách nemluvě.

Není v silách člověka, který má i jiné starosti, podrobně rozebírat materiály jednotlivých stran. Některé jsou nepříliš záživné (ČSSD), jiné naopak až příliš „šťavnaté“, většinou ale takové, jaké jsem od toho kterého seskupení zhruba očekával. Překvapení, že by Okamůry (Všimli jste si, že strana, která má v názvu přímou demokracii, v něm má zároveň i jméno svého führera? To, prosím pěkně, neměla v názvu ani VKS(b), ba dokonce ani NSDAP 🙂 ) slíbily vybudování aspoň jedné mešity v každém okrese, se prostě nekoná. Piráti (Že by jediná partaj, která má opravdu upřímný název? 🙂 ) také nehlásají posílení pravomocí OSY NOSTRY (ale to vím zatím jen z Mezisítě, papírový pirátský plátek mi ve schránce dosud nezakotvil, byť tato partaj má v našem městě poměrně silné pozice – nebo aspoň v minulých krajských volbách měla). Jistý pan Bureš také ani slůvkem nezavadil o možnost znárodnění Agrofetu, pardón, Agrofertu a jeho dceřiných společností – byť by to byl dar repfujblice přímo ukázkový a rozpočtově velmi odpovědný. A nepředpokládám ani to, že by se Strana zelených na poslední chvíli zavázala k vybudování dalších osmi jaderných bloků v Dukovanech a čtyř v Temelíně. Zkrátka nic, co by mě v nějaké nečekané nadšení uvedlo, případně nebetyčně vytočilo.

Pokračování textu

Rubriky: Dokumenty, Pamflety, Politika a podobné jevy | Štítky: , , , , , | Napsat komentář

Dobří lidé žijí. Ne „ještě“ – vždycky žili. A žít budou

Dobří lidé žijí. Jako žili i v minulosti a jako budou žít (takže prosím žádné „dobrý člověk ještě žije“, jako by už měl být na světě jen jeden a i on už měl na kahánku), co lidstvo lidstvem bude.

Naprostá samozřejmost, kterou by nebylo zapotřebí připomínat, kdyby… Kdyby skoro ze všech zpravodajských zdrojů necákala krev horem dolem… Protože mimořádnosti, utrpení a smrt jsou dobře prodejné. Jeden vykolejený vlak vzbudí více pozornosti než tisíc dalších, které dojely do cíle bez nehody (a některé z nich dokonce i včas podle jízdního řádu! 🙂 ), jeden terorista, který převálcoval ukradeným náklaďákem tržiště, vzbudí víc zájmu než deset tisíc náklaďáků, které řádně odvezly své zboží do obchodů, jeden zloděj, který zneužil příležitosti, je větším zdrojem zájmu žurnalistů než ti, kdo měli příležitost něco štípnout, ale bylo jim žinantní tak učinit, přestože fízla v širokém okolí vidno nebylo ani s lucernou za bílého dne. Prostě kdyby svět byl takový, přesněji kdyby byl jen takový, jak jej sdělovací prostředky líčí, už dávno tu nejsme, vyvraždivše se navzájem. Už dávno tu tudíž nejsem ani já, byv zavražděn jakýmsi džihádistou, sotva jsem čáru do Rakouska, oněmi džihádisty právě brutálně obsazovaného, překročil…

Jenže já tu jsem – a řekl bych, že se dokonce i těším jakémus takémus zdraví. Párkrát jsem byl v životě ošizen, možná jsem párkrát ošidil někoho jiného, třeba i nevědomky, párkrát mi bylo ublíženo, párkrát jsem někomu jinému ublížil já, prostě nikdo nejsme úplně bez viny na tom horším z tohoto světa, ale jinak se mi zdá, že navzdory všemu nedobrému, co se kolem děje, (nezaslouženě!) žiji v tom momentálně šťastnějším koutě této planety. A že potkávám dobré lidi.

A tak jen pár příkladů…

I. Nečekané pohoštění v Cáhlově

Bylo 2. července 2016. Já vím, budu se opakovat, ale prostě to sem patří.

Bylo 2. července 2016, kolem 19. hodiny večerní a já zrovna dlel v rakouském Cáhlově. Když tu se spustil déšť. Zalezl jsem do průjezdu, chvíli tam seděl, když tu se na konci schodiště do patra otevřely dveře, vykoukla z nich mužská postava a zvala mě dál. Nebudu to dále rozmazávat, ten pán, který tam žil a dodnes žije se svou rodinou, mě nakonec pohostil a málem mi i nocleh nabídl. Tedy ne málem, on mi ho opravdu nabídl, jen já tuto nabídku již s díky odmítl, přestože již byla tma (neb na jídlo bylo nutno si počkati, anžto byl ramadán a mí hostitelé víry muslimské a národnosti turecké). Takže potud jen stručně, podrobněji je to v mém loňském cestopisu. Ti lidé mohli zůstat zalezlí ve svém kutlochu a nechat mě tam čekat, než se déšť přežene – nestalo se tak, pozvali mě k sobě. Přestože jsem byl kýmsi, koho spatřili poprvé v životě.

Nevzbuzujme však  dojem, že dobré lidi nalezneme toliko mezi Turky muslimské víry žijícími v Rakousku. Bylo by to krajně nepoctivé. (Podobně jako je nepoctivé například hledat naopak teroristy výhradě mezi muslimy, jako by mezi lidmi jiní teroristé ani neexistovali. V duchu si představuji jednoho nejmenovaného představitele jednoho nejmenovaného státu, kterak posílá svého rovněž nejmenovaného tiskového mluvčího do Norska, aby vedle jednoho stále ještě nezvěstného Peroutkova článku o tom, že jakýsi Áda jest gentleman, našel i mešitu, do níž chodil Anders Behring Breivik alias Fjotolf Hansen. Neb je potřeba řádně doložit platnost zajisté geniálního tvrzení onoho nejmenovaného státního představitele, totiž že sice „ne každý muslim je terorista, ale každý terorista je muslim“.) A tak se přesuňme do končin českých.

II. O jednom svezení z Kozího mejdanu

Byl rok 2015. A já jsem se vracel z Kozího mejdanu. Protože od okamžiku, kdy skončil pravidelný provoz na trati z Dolního Bousova přes Dětenice (odkud to je na místo konání Kozích mejdanů nejblíž) a Libáň do Kopidlna, již nějaký ten pátek uplynul, bylo mi souzeno vyrazit na to kopidlnské nádraží hezky po svých. Když tu kousek ode mě zastavilo jedno auto. A zda nechci kousek svézt. Vše jsem měl řádně spočítáno, abych na vlak dorazil včas, ale proč pár kroků neušetřit, že… Ostatně byl jsem svezen už když jsem v pátek mířil na akci. A týmiž lidmi. A tak jsem nabídku s povděkem přijal.

To se mi ostatně stalo zdaleka ne poprvé v životě. Jenže tenhle příběh má pokračování. Byť zpočátku ne právě radostné. Kopidlno. Vystupuji z vozu beru batoh, kytaru a… A hrome, kde mám foťák? Auto mezitím mizí za zatáčkou. Ano, kde mám foťák? Nenechal jsem ho v to autě? Nebo snad ještě dříve, když jsem si sundaval bundu, neb chůze mě zahřála a začínalo mi být horko? Naposledy jsem fotil… Kde vlastně? Kousek za Zliví. Tedy za Zliví u Libáně, krátce před tím, než mi to auto zastavilo. A řekl bych, že až poté, co jsem si tu bundu sundal a do batohu naládoval. Takže je docela dobře možné, že jsem ten fotoaparát nechal tam. Tedy v tom autě.

Jenže co teď s tím? Vlak mi jede za hodinku – tou dobou tak přijedou domů a zjistí, že mají ve voze něco, co tam neměli. Kdyby mi ho chtěli vrátit, co udělají? Kontakt na mě také nemají. Možná by mohli přijet zpět k nádraží. Jenže taky ne, musí počítat s tím, že můj vlak jede dřív. Jistě, mohl bych si nechat tento vlak ujet a počkat na další. Ale co kdyby si vzpomněli, že mám přestupovat v Nymburce, přijeli za mnou tam a čekali marně, protože já bych čekal na ně zrovna v tom Kopidlně? Nezbude než tentokrát nechat věci běžet svou cestou a jet podle původního plánu – akorát ten aparát musím pro tuto chvíli oželet.

Ale co potom? Číslo vozu jsem si nezapamatoval, kontakt na lidi z jeho posádky nemám. Znám jen jméno města (pokud mi řekli pravdu – ale proč by mi lhali?), do kterého měli namířeno. Dost málo na pátrání. Představte si, že přijdete do cizího města a začnete se lidí vyptávat na potkání zhruba takto: „Nevíte prosím vás, kde tady bydlí aspoň některý z těch dvou pánů, co mě letos vezli z Kozího mejdanu do Kopidlna na nádraží? Ne, nevím, jak se jmenují, ale říkali, že bydlí v tomhle městě.“ Výsledek si lze představit předem. Celé město „samozřejmě ví“, kdo od nich kdy jel na Kozí mejdan, a samozřejmě nejlépe to, kdo z nich tam jel letos. Ale ano, místní drbny (Nevíte někdo, jak zní název mužského protějšku ke slovu „drbna“? „Drboun“? Já jen abych byl dostatečně „genderově korektní“… 🙂 ) možná budou vědět ledacos, ale pokud někdo zamíří autem někam směrem ke Kopidlnu a Libáni, jak hádat, že tím směrem jedou zrovna kvůli jakémusi Kozímu mejdanu? Zvlášť pokud nevědí ani to, že nějaký Kozí mejdan vůbec existuje?

No nic, poslal jsem dotazy na městské úřady v Libáni a Kopidlně, pro jistotu, že bych ten foťák přece jen vytrousil někde na silnici a někdo jej tam našel. Z jednoho z těch úřadů mi přišlo zdvořiliostní, že kdyby něco, tak se ozvou, z druhého ani to ne.

Nezbylo mi než si koupit jiný aparát – s lepším zoomem, ale bez GPS modulu (podívejte se sami na současné nabídky kompaktních digitálních aparátů – z toho, co je nyní – na konci srpna2017 – dostupné, má jak GPS, tak možnost focení do RAWu pouze Olympus TG-4 a Olympus TG-5 – a pak už jen zrcadlovky, s výjimkou jednoho typu většinou vyšší cenové třídy). Byl to těžší a větší přístroj, ale časem jsem si zvykl. Byť to GPS jsem občas postrádal, přece jen to pomáhalo připomenout, kde jsem snímek pořídil, takhle jsem si to musel hlídat lépe a například na takovém Ledru, třeba na cestě z Pieve do Puru, si člověk nezapamatuje přesně zda to bylo dvě stě metrů od začátku cesty nebo o jednu zatáčku dál…

Jenže, jak tvrdí nápis tohoto článku, dobří lidé žijí. Takže od letošního srpna mám ten zapomenutý foťák nazpět. A kde jsem k němu přišel? Pořád by to bylo na trošku delší vyprávění, které by nebylo zcela přímočaré, ale podrobnostmi už nechci zatěžovat. A tak jen sděluji, že ti, u nichž jsem ten aparát zapomněl, tehdy nebyli na Kozím mejdanu naposledy.

No fajn, řeknete si, Kozí mejdany jsou akcí s dost specifickými účastníky a účastnicemi, ale jinak…?

III. Původní plán cesty zachráněn

Tak tedy ještě do třetice. 13. srpna 2017. Drápu se z Třebenic (z těch v okrese Litoměřice) na Košťálov. Je to jeden z těch dní, kdy se občas na zem snese deštík. A tak jsem tam, kde se z červené značky z Třebenic na Milešovku a dál na Ústí nad Labem odpojuje odbočka na vrchol kopce se zříceninou hradu, zastavil u zastřešeného odpočívadla a posadil se tam, než se ten zrovna poměrně prudký slejvák přežene. A protože byla neděle odpoledne a tohle byla cesta kousek od města, nenacházel jsem se tam zdaleka sám. Tu někdo přišel, tu někdo odešel. A když už se tak setkáváme, tu a tam prohodíme pár slov. Odkud jsme, odkud a kam kdo z nás jde. To já… No, radši se podívám na mapu. Jenže… Kde ji mám? Prohrabávám se žracákem. Tedy méně slangově chlebníkem. Mapa České středohoří – západ nikde. Asi jsem ji někde vytrousil. Udělám pár kroků zpátky, ale pak to vzdávám. Kdy jsem tu mapu měl v rukou naposled? Dobrá, jde o ztrátu v hodnotě asi tak stokoruny (nová mapa bude asi o něco dražší, jenže tahle byla už dost opotřebovaná), finančně to přežiji mnohem lépe než ztrátu toho foťáku, ale kudy budu pokračovat dál?

Zvolna přestává pršet. Takže co teď? Zatím se podívám se na ten Košťálov a mezitím budu přemýšlet, co dál. A tak se zvedám a pomaloučku mířím k vrcholu. Když tu za sebou slyším kroky. A hlas…

„Pane! Nepovídal jste, že jste ztratil mapu?“
„Jo, ztratil…“
„… A není to tahle?“

Byla to ona. A kde ji našli? Už dole na kraji města. U podchodu u železniční zastávky. Jasně – už si vzpomínám. Nějak se mi zachtělo na velkou, a tak jsem honem hledal nějaké to křovíčko, kde bych tak mohl učinit nenápadně a pak za sebou zahladit stopy, abych neznečišťoval krajinu. No a přitom mi ta mapa asi vypadla nepozorovaně z kapsy…

Takže nálezcům moc a moc děkuji. Možná zachránili původní plán mé cesty. Do Ústí by se dalo dojít po té červené značce asi i bez mapy, ale muset se spoléhat jen na ni by nebylo nic příjemného. Ona třeba zrovna na tu Milešovku vede, jak tak koukám, dost oklikou. Tady ale zapracovala nejen dobrá vůle. Ale také… Jak to nazvat? Boží řízení? Velmi šťastná shoda náhod? Možná jsou to dvě různá označení pro totéž. Každopádně dobrá vůle by nebyla nic platná, pokud by dotyční tu mapu sice našli, ale pak šli jiným směrem než já. Jak mohli vědět, kam jdu, že ano… Nebo kdyby ji tam nechali, protože by počítali s tím, že jsem někde nablízku, ztráty si co nevidět všimnu a pro mapu se vzápětí vrátím. Naštěstí se zachovali tak, jak se zachovali. Tak, jak to shodou okolností bylo nejvýhodnější zrovna pro mě. A prokázali mi službu, která mi v daný okamžik velmi prospěla

Takže…

Jak on to kdysi napsal Boleslav Jablonský?

„Udělíš-li dobrodiní,
vpiš to v listy květinové;
tobě-li kdo dobře činí,
vryj to v desky mramorové.“

Takže…

Mramorové desky nemám. Ba lze říci, že tento blog je po hmotné stránce vlastně čímsi ještě „éteričtějším“ než ony „listy květinové“. Stačí, aby kdesi byla přerušena dodávka proudu a kde je dostupnost tohoto textu… A přitom, když vše funguje, jak má, není naopak tento text dostupnější než ony „desky mramorové“. Ano, je pomíjivější, ale v okamžiku, než pominul, lze se na něj dívat z celého světa. Zatímco ty „desky mramorové“ vidíme jen tam, kde jsou umístěny.

Tak jak je to? Učinil jsem pro sdělení, že dobří lidé žijí, žili a budou žít, a někteří z nich svá dobrodiní prokázali v míře vrchovaté, dost? Nevím.

Jedno ovšem je mi jasné: tohle byly jen tři případy z mnoha. Tři případy z posledních let, tři případy, jež mi byly tak nápadné, že jsem je prostě nedokázal přehlédnout. Kolik lidí mi prokazuje drobné laskavosti, které třeba už pomalu začínám vnímat jako samozřejmost? Přestože bych neměl? Možná, že i někteří z těch ostatních by si zasloužili být zde připomenuti. Možná.

Ale ať je to, jak je to, jedno považuji za potřebné zopakovat. A pak si třeba i jiní všimnou toho, že se k nim někdo druhý zachoval hezky. A že by za to mohli být vděčni. Že je za co být vděčný (nebo vděčná).

Takže ještě jednou:

Dobří lidé žijí.
Ne „ještě“. Ne „zatím“.
Prostě žijí, stejně samozřejmě a nenuceně, jako jiní dobří lidé žili v minulosti.
A jako spousta dobrých lidí bude žít i v budoucnosti.
Spousta lidí s laskavýma rukama a zářícími dušemi.
Spousta lidí, kteří se vždy budou snažit vzdorovat vlnám zla a prozařovat temné chvíle.
Po celou dobu svých životů.
A po nich další a další.
Co lidstvo lidstvem bude.

Rubriky: Postřehy z cest, Právo a spravedlnost (ne však stejnojmenná strana!) | Štítky: , , , , , , , | Napsat komentář

Krátké postřehy z cest

Ach není, tu není času na páchání delšího cestopisu. Ostatně byl by poněkud rozvláčný jako cestopisy předchozí.
Pročež se věnujme jen útržkům, které snad vypíchnou aspoň některé skutečnosti. A nechají stranou slovní omáčku, kterou si každá může doplnit sám. Nebo každá sama – ať jsme genderově korektní.
No vida – měly to být krátké postřehy, a hned se mi do toho vloudí nějaká ta vsuvka. A to zrovna o té správné genderové korektnosti…
Inu, doba si to žádá. Má to cosi do sebe. Proč nemít úctu k dámám a proč ji nedávat najevo i ve svých jazykových projevech, že… Jenže někdy se to zdá být poněkud přeháněno. Genderová korektnost za každou cenu.
Jestli to ovšem není tak trochu kouřová clona – rozdíly ve mzdách mužů a žen za tutéž práci mohou být třeba astronomické, ale pokud budeme soustavně naléhat na to, aby se všude důsledně přechylovalo a uváděly se všechny myslitelné rody (třeba časem vzniknou i zvláštní přechylovací koncovky pro různé odrůdy transgenderů – a to teprve bude ta správná bžunda), psalo se o učitelkách a učitelích, malířích a malířkách, havířkách a havířích (vzpomínáte si, kterak Karel Kryl zpíval, že měl dívku havířku, jež stála mu co model???), prostitutech a prostitutkách, spisovatelkách a spisovatelích, jakož i hostech a hostkách (pamatuji si, že výraz hostka, tedy slovensky hosťka, používala už Eva Gergelyová v – nyní žel již nevysílaném – pořadu Večerná revue pre mladých ve Slovenském rozhlasu někdy kolem roku 1999), všichni se začnou – vcelku logicky – obouvat do té genderově ultrakorektní jazykové buzerace a těch třeba i donebevolajících rodově podmíněných mzdových rozdílů si opravdu, ale opravdu nevšimnou. A my můžeme vykořisťovat do Hallelujah. Či do Alláhu akbar – ať jsme tedy nejen genderově, ale i nábožensky korektní – že ano…
Ale: mám snad navíc rozvinout úvahu i o té náboženské korektnosti???
 
Tak tedy postřehy z cest…

Uprchlíci plavící se přes Ledrenské jezero

Plakát vlaSStenecké strany Forza Nuova (Nová síla) v Bezzecce

Plakát vlaSStenecké strany Forza Nuova (Nová síla) v Bezzecce

…jsou pro mnohé asi pěknou noční okamůrou. Představte si takový poměrně velký člun, přetížený několika desítkami osob, kterak si to šine od Puru k Mezzolagu. Či k Molině di Ledro. Toto bylo mi dáno spatřit na vlastní oči. O ten zážitek se nelze nepodělit (ale o tom média mlčí! – tedy s výjimkou Aeronetu.cz, ParlamentníchListů.cz atd.). Nutno ovšem dodat, že onen výjev se mi nenaskytl fyzicky, nýbrž toliko na plakátu poněkud fašizující (a i z tohoto titulu protiimigrační strany) Forza Nuova, který se objevil na jedné z plakátovacích ploch v Bezzecce.

A nutno dodat, že takové množství čerstvých uprchlíků jsem v Ledrenském údolí „naživo“ nezaznamenal. Což je jedním z důvodů, proč ten výjev považovat za fotomontáž.
Druhým důvodem je zjevná nelogičnost takového chování. Je sice možné, že provinční vedení vskutku plánuje umístit v Ledrenském údolí nějaké ty (falešné? – jak je psáno na plakátu) uprchlíky, ale proč by se tam měli pohybovat na člunu? Notabene od Puru? Právě ze strany Puru je Ledrenské jezero poměrně obtížně přístupné, už vidím ty davy, jak se s tím člunem táhnou těmi průsmyky v okolí Monte Tremalza. Práce poněkud nadlidská. No a pak tu kocábku statečně spustí na hladinu Ledrenského jezera, aby se přeplavili do Mezzolaga. Pravda, dostat ten člun do údolí od Rivy del Garda (tedy ze směru, kterým do Ledrenského údolí přijíždíme my) by bylo rovněž drobet mimo lidské možnosti – skrz silniční tunel mezi Rivou a Biacesou by fakt propasírovat nešel – a tahat ho starou Ponalskou cestou…? Rovněž fantasmagorie. Ještě tak vrtulníkem. Asi nejschůdněji by bylo možno dotyčné plavidlo do údolí dostat od západu či spíš jihozápadu, od obce Storo kolem Ampolského jezera (nabo rovnou přes ně přeplout – má ale cenu kvůli té trochu větší louži to plavidlo vůbec spouštět na vodu???).

Pokračování textu

Rubriky: Úšklebky, Kultura, Postřehy z cest, Reportáže | Štítky: , , , , , , , , , | Napsat komentář

Festival Kasumama poblíž Nových Hradů

Ti, kdo se právě nacházejí v okolí jihočeských Nových Hradů, a mají nějaká ta éčka navíc, mohou navštívit 17. ročník festivalu Kasumama v nedaleké rakouské obci Moorbad Harbach. Začíná právě dnes, tj. 12. července 2017. Vystoupí umělci a umělkyně z několika převážně afrických zemí (ale některé soubory jsou národnostně smíšené). Více informací (v němčině) najdete na jeho webu http://www.kasumama.at/. Nějaké informace lze najít i na webu cáhlovského rádia – http://www.frf.at/2017/07/17-kasumama-afrika-festival/. Akce trvá do neděle 18. července 2017. Mohlo by to být zajímavé (žel tam nebudu – nemohu být prostě všude) – jen nevím, zda ještě budou nějaké ty lístky – na místě snad ještě ano.

Rubriky: Kultura, Oznámení | Štítky: , , , | Napsat komentář

SVOU RODNOU ZEMI…

Na pouť se vydat. Navečer či k ránu,
ať počasí se, jak chce, zachová,
bez nóbl hávu. Ba i beze stanu…
Do Krušnejch hor? Či města Krumlova?
Ať si je doba třeba taková,
jaká je, ať si v lecčems nezná míru,
po vzorů skautů – či snad pionýrů –
vyrážet ven a myslet na návrat.
A jako jeden z vzácnejch elixírů
svou rodnou zemi vášnivě mít rád.

Na pouť se vydat.
Zkoušet zbrousit hranu,
co dělí svět a pocit domova.
Tak po setmění v čase ramadánu
nechat se hostit Turkem z Cáhlova
a – güle güle – nashle… Doslova
s vděčností v duši rozloučit se v míru.
Zas pokračovat nocí ve špacíru,
potom si v lese nocleh přichystat
a ve snu látat v jedný větě díru:
svou rodnou zemi vášnivě mít rád.

Na pouť se vydat. Na kterou že stranu?
Dilema těžký – bída hotová…
Kde domov můj? Kde usínám? Kde vstanu?
V ledrenskejch horách? U Čavisova?
Ať se snad zdá ta snaha bláhová,
ňák takhle ladit uvnitř v sobě lyru.
V tyjátru světa překonávat šmíru
a se svou rolí novej význam dát
i frázi, která šustí po papíru:
svou rodnou zemi vášnivě mít rád.

Na pouť se vydat. V každym světa víru
sveřepě lepit rozklíženou víru,
i v době němý za život se rvát
a křehkej modrej míček ve vesmíru
– svou rodnou Zemi – vášnivě mít rád.

Rubriky: Poezie a veršotepctví, Tvorba | Štítky: , , , , | Napsat komentář

Moje účast na Trapsavci 2017: báseň bez ceny

Dne 27. května 2017 se na tábořišti poblíž Kadova (v okrese Strakonice – upřesnění je nutné, neb v Čehúnistánu máme Kadovy tři – ty další dva se nacházejí v okresech Znojmo a Žďár nad Sázavou) uskutečnilo vyhlášení výsledků již 43. ročníku trampské literární soutěže zvané Trapsavec.

Kaple v Poli

Má účast byla tentokrát víceméně povinná, neb jsem musel vrátit jednoho pajduláka, který je putovní cenou soutěže a téměř rok zdobil prostory mého bytu. A proto jsem vyrazil tak, abych se na tábořišti objevil dokonce již v pátek 26. května večer a dotyčnou dřevěnou sošku řádně předal a pořadatelé netrnuli hrůzou, zda budou mít letošnímu vítězi co předat. Tak jsem tedy vyrazil autobusem na Příbram, tam přestoupil na vlak do Březnice, v Březnici na vlak do Blatné a v Blatné na vlak do Lnář. A pak pěšky přes Pole (s pěkným renesančním zámečkem) do Kadova, kde se vedle slovutného Kadovského viklanu (k němu jsem letos nešel – byli jsme se tam podívat před pár lety s Obcí širšího společenství českých unitářů a čekal mě ještě nějaký kousek cesty) nachází například sýpka vzniklá přestavbou starší tvrze, barokní kostel, rovněž barokní fara či klasicistní chudobinec. A novogotická kaple s hrobkou majitelů panství. A pak kousek za ves, abych loni získaného putovního pajduláka odevzdal pořadatelům soutěže.

Pokračování textu

Rubriky: Kultura, Poezie a veršotepctví, Postřehy z cest, Reportáže | Štítky: , , , , , , , , , | Napsat komentář

Mám a budu – 9. 5. 1998

Následující vzpomínkový článek byl napsán pro Novoknínský zpravodaj a otištěn v jeho čísle 4/2017. Do „soukromého“ blogu jej dávám jednak proto, že s Novým Knínem souvisí spíše okrajově (jak bude z textu patrné), jednak proto, aby se zde aspoň občas něco objevilo. Když už jsem nestihl napsat třeba reportáž z 1. máje 2017 v Praze na Palackého náměstí (s následným pochodem na Střelák), kde jsem prostě nechtěl chybět. Takže odreagujme se na chvíli od žhavé současnosti (i když počasí v posledních dnech moc žhavé nebylo) a ponořme se do dob minulých, jež mnozí z duše proklínají, jiní zase s nábožnou úctou vzývají (přičemž namístě jaksi není ani jedna z těchto krajností). Ale dosti již otravných úvodů a předmluv a podívejme se konečně na samotný článek.

Mám a budu – 9. 5. 1998

Když mí rodiče koupili svůj první televizor, psal se rok 1968. Na československém území se zvolna zabydlovaly sovětské tanky, které přijely bratrsky internacionálně pomoci Vasilu Biľakovi a jemu podobným udržet se u koryt, já začínal chodit do školy a NASA se chystala vyslat první pilotovanou výpravu na povrch Měsíce. Československá televize vysílala černobíle a zatím jen na jednom programu. Pokračování textu

Rubriky: Kultura, Výročí, Vzpomínky | Štítky: , , , , , , , | Napsat komentář

První máj v Praze – start tentokrát na Palackého náměstí

I letos se bude po světě konat spousta prvomájových oslav, různě zaměřených. V relativní blízkosti mého bydliště jich asi nejvíc bude v Praze. Nemám k dispozici úplný soupis, ale podle zkušeností z předchozích let lze očekávat, že udatný kmen Komančů si uspořádá svůj oblíbený potlach v pronajatém wigwamu na pražském Výstavišti. Jaký tam bude jeho program, nevím, jisté je jen to, že důchodcům tam už zámecký pán o tom, jak je těžké být nezaměstnaným, případně o tom, že my jsme ti nadšení blázni, žel už nezazpívá.

To soudruzi z ODS si svůj dýchánek zřejmě zase uspořádají někde na svazích Petřína – jen si asi budou muset dát pozor, aby se nelíbali pod rozkvetlými třešněmi, neb by to nemuselo být správně pochopeno a hrozily by z toho kádrové důsledky. Kde bude slavit holohlavý premiér Bohouš, nevím, ale oni si také něco najdou.

Já ovšem mám v úmyslu jít trochu jinam – konkrétně na Palackého náměstí, kde se má konat společná akce Anarchistické federace, Mladých zelených a Socialistické solidarity pod názvem Konec špatné práce.

Pokračování textu

Rubriky: Oznámení, Politika a podobné jevy, Právo a spravedlnost (ne však stejnojmenná strana!) | Štítky: , , , , , , | Napsat komentář

Velikonoční přání 2017

Velikonoční přáníčko 2017

Velikonoční přáníčko 2017

Přeji všem čtenářkám, jakož i čtenářům tohoto blogu vše nejlepší k Velikonocům. Vedle v přáníčku zmíněného života bez spoluviny na utrpení jiných (vzhledem k propojenosti celého světa velmi obtížná věc; ostatně Velikonoce, aspoň v jejich křesťanské podobě, jsou neseny příběhem mimo jiné o jednom lidském utrpení a o mnohém z naší lidské podstaty) i takové „obyčejné“, mnohamiliónkrát omílané, leč stejně důležité věci, jako je zdraví, štěstí, či životní pohoda.

Žel pro mnoho lidí na této planetě to stále není ani tak relativně dostupné (a jako že máme důvody na mnohé nadávat) jako pro nás tady (jenže to se zase dostáváme k otázce té spoluviny…).

V podrobnějším rozlišení je obrázek dostupný zde: https://fotki.yandex.ru/next/users/milos-hlavka/album/167009/view/788173 – přímo na originální velikost se lze dostat zadáním adresy https://img-fotki.yandex.ru/get/54787/11694511.9a/0_c06cd_8390062d_orig

Písničku, jejíž úryvek je v přání ocitován, si lze v podání autora (žil v letech 1889 až 1957, píseň napsal tuším ve druhé polovině roku 1917) poslechnout například zde: http://mnogopesen.ru/cd/Swe04/Vertinsk/v02lp11.mp3, případně zde: https://www.youtube.com/watch?v=1SuBwCqoB5g,

Takhle ji zpívá Boris Grebenščikov: https://www.youtube.com/watch?v=fyWLACLcLs4 – případně zde: https://www.youtube.com/watch?v=YpVpU7GjW10 – proti originálu jsou tam drobné změny v melodii i textu, smysl písně ovšem zůstává stejný.

Následující zajímavá podoba písně je od skupiny Помни Имя Своё (=Pomni imja svojo = Pamatuj si své jméno): https://www.youtube.com/watch?v=A9RRKoxtspw (zajímavá je i vizuální stránka klipu)

Takto tuto píseň zpívá skupina Najada: https://www.youtube.com/watch?v=xOH-fIXdG-M – původního Vertinského textu se drží věrně, melodie je ale výrazně jiná.

A takto ji zpívá Valerij Obodzinskij (žil v letech 1942-1997): https://www.youtube.com/watch?v=XTZBnCdftG8 – zde s fotkami z pohřbu a protestů po nějakém důlním neštěstí (nejen ve válkách umírají kvůli něčí chamtivosti nevinní lidé)

A takhle Pavel Kašin: https://www.youtube.com/watch?v=gTp5Am14luc (lehce popové provedení).

A na závěr ještě drobet kostrbaté přebásnění do (hovorové) češtiny (vzniklo krátce po vypuknutí první čečenské války, tuším v roce 1992):

To, co musim říct

Těžko pochopim proč, jakej smysl to dává
a kdo na smrt je hnal, aniž hanbou se třás,
čípak zbytečný vášně, čí čest a čí sláva
směly životy loupit a krást.

Lidi v kožichách lhostejný k těm, co nadarmo padli,
a jen strhaná postava, jedna z přítomnejch vdov,
ztuhlou mrtvolu líbala na rty zešedlý zchladlý,
snubnim prstenem po knězi švihla bez dalších slov.

Už je přikryli věncema, už je pohřbili v blátě,
pak šlo po domech říct – slovo do vřavy dát –
že je na čase vale dát zmatkům v tomhle státě,
že i tak brzo příde k nám jenom bída a hlad.

Stěží někoho napadlo prostě kleknout si na zem
a těm mladíkům povědět, že je nezdárnej stát,
kde i největší statečnost je jen šplhání srázem
z hloubky největší propasti k jaru, než začne tát.

Těžko pochopim proč, jakej smysl to dává
a kdo na smrt je hnal, aniž hanbou se třás,
čípak zbytečný vášně, čí čest a čí sláva
směly životy loupit a krást.

(Alexandr Vertinskij / MH)

A Vertinského originál:

То, что я должен сказать

Я не знаю, зачем и кому это нужно,
Кто послал их на смерть недрожавшей рукой,
Только так беспощадно, так зло и ненужно
Опустили их в Вечный Покой!

Осторожные зрители молча кутались в шубы,
И какая-то женщина с искажённым лицом
Целовала покойника в посиневшие губы
И швырнула в священника обручальным кольцом.

Закидали их ёлками, замесили их грязью
И пошли по домам – под шумок толковать,
Что пора положить бы уж конец безобразью,
Что и так уже скоро, мол, мы начнём голодать.

И никто не додумался просто стать на колени
И сказать этим мальчикам, что в бездарной стране
Даже светлые подвиги – это только ступени
В бесконечные пропасти – к недоступной Весне!

Я не знаю, зачем и кому это нужно,
Кто послал их на смерть недрожавшей рукой,
Только так беспощадно, так зло и ненужно
Опустили их в Вечный Покой!

Октябрь 1917, Москва

Rubriky: Kultura, Přání, Překlady | Štítky: , , , , , | Napsat komentář