Proti vývozu zbraní do „rizikových“ zemí

Můj „podpis“ pod výzvou

Na webu české sekce Amnesty International visí výzva proti vývozu zbraní z Čehúnistánu do rizikových zemí.

Celý text výzvy je tento:

Tomáš Petříček
Ministr zahraničních věcí ČR
Ministerstvo zahraničních věcí
Loretánské nám. 101/5
118 00 Praha 1 – Hradčany

Vážený pane ministře,

vyjadřuji své znepokojení nad tím, že Česká republika vyváží zbraně do států, které hrubě porušují lidská práva, a kde chybí standardy kontroly pohybu zbraní. ČR patří v rámci EU k významným vývozcům. Nárůst objemu vývozu do míst, kde není jasné použití těchto zbraní, se v posledních čtyřech letech téměř ztrojnásobil.

Jen v roce 2017 byly vyvezeny z ČR zbraně a vojenský materiál za 21,1 mld. Kč a téměř polovina z toho mířila do států s represivními režimy, v nichž je riziko zneužití vojenského materiálu velmi vysoké.

Ptáme se Vás: Víme, koho vyzbrojujeme?

Váš rezort hraje při hodnocení lidskoprávních rizik klíčovou a zcela nezastupitelnou roli a jeho kladné stanovisko je nezbytnou podmínkou pro udělení každé vývozní licence.

Vyzýváme Vás proto, pane ministře, k důslednému a zodpovědnému hodnocení lidskoprávních rizik při vývozu zbraní. Domníváme se, že by česká diplomacie neměla posvěcovat případy, kdy obchod s vojenským materiálem na úkor lidskoprávních závazků a cílů ČR slouží politickým či ekonomickým zájmům.

S pozdravem …

…a tady může (nebo nemusí – nutit Vás nebudu) být i Váš podpis.

Výzva se odkazuje na počty zbraní vyvezených v roce 2017, ale zřejmě ještě platí, uvážíme-li, že je adresována ministrovi, který jím v roce 2017 ještě nebyl.

A má-li tento článek být něco blatný, pardón, arenberger, pardón, platný, asi by neškodilo ještě doplnit, kde lze svůj podpis připojit.
Takže zkuste tuto adresu: https://www.amnesty.cz/zbrane/. Nu a teď už jde jen o to, aby byl něco blatný, pardón, arenberger, pardón, platný i ten který podpis, protože, jak známo, chechtáky nezapáchají a podle některých klasiků čehúnistánské politiky jsou až na prvním místě, byť na nich ulpívá krev. Ale za pokus ten podpis stojí, ne?

Rubriky: Petice, Politika a podobné jevy, Právo a spravedlnost (ne však stejnojmenná strana!) | Štítky: , , , | Napsat komentář

Malontské memorandum

Přejímám z adresy https://www.kulturni-noviny.cz/nezavisle-vydavatelske-a-medialni-druzstvo/archiv/online/2021/7-2021/malontske-memorandum – myslím si, že rozpadající se malontská fara stojí za záchranu.

Malontské MEMORANDUM

FARA, únor 2021

„Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“

Václav Havel

Vážené dámy, vážení pánové, milí přátelé, zřejmě znáte tento výrok Václava Havla a budete s ním možná souhlasit, i kdybyste třeba patřili k Havlovým kritikům. O co jde? Stavbě, ve které a o které bylo toto memorandum v únoru 2021 napsáno jako jedné z mnoha historických staveb v našem regionu bohužel hrozí, že zmizí, že bude muset být i přes svou historickou hodnotu stržena, aby uvolnila prostor, výhled … ale na co vlastně? Na kostel v Malontech, německy Meinetschlag, jenž stojí za farou? Na ještě starší a historicky cennější budovu? Nebo na jisté kulturní barbarství dnešní doby?

Ano, bývalý farní dvůr v Malontech tvoří s za ním stojícím kostelem historický soubor, který by měl být nejen zachován pro obec, ale měl by se mu vtisknout nový život. Fara ale byla poškozena během bouře roku 2016 a po částečném zřícení na konci roku 2020 to s onou „téměř ruinou“ vypadá nyní dost špatně. Odborníci památkové péče se snažili popsat akutní opatření vedoucí k záchraně. Byly vyčísleny i první odhady nákladů, asi 2 miliony korun jako okamžitá pomoc a dalších asi 10 milionů k zajištění solidní stabilizace objektu. Kdo to může, či kdo to chce zaplatit?

Českobudějovické biskupství jako vlastník si s tou situací neví rady a pochopitelně ani obec Malonty na řešení tohoto problému sama nemusí stačit. Stálo by jistě za pokus podnítit aktivitu té části veřejnosti v regionu, které na kultuře záleží a která by měla chuť a možnost pomoci. Zkusme ještě otočit kormidlem a faru zachránit! Nemusí se to zdařit, ale přinejmenším bychom se měli o to pokusit, a to zcela v duchu výroku Václava Havla v úvodu tohoto textu. Vždyť v Malontech byla už v roce 1360 podepsána smlouva mezi rody Michalovců a Rožmberků, podle které se měla společně rozvíjet území obou panství. Tento krok byl něco jako zrod společné jihočeské identity. Tímto tématem se zevrubně zabývá text Johanna Matthiase Klimesche z Rozpoutí (Rossboden). Jedná se vlastně o jeho závěrečnou studijní práci na univerzitě ve Štýrském Hradci (1885). Pokud je nám známo, tato práce dodnes nebyla ještě do češtiny přeložena. (I s tím by se mohlo nebo i mělo v každém případě začít, nezávisle na tom, zda se farní dvůr v Malontech podaří zachránit. Pozdě, ale přece.)

Jiné zajímavé a částečně také již úspěšné projekty byly na příklad renovace kostelů a kaple v Klení, Mýtinách, Rychnově u Nových Hradů, Pohoří, Cetvinách, Svatém Kamení, Zátoni a Zvonkové nebo na severu České republiky také www.neratov.cz. I v Malontech by se muselo počítat nejenom s poměrně vysokými částkami peněz, ale také s velkým objemem práce, než by bylo možno začít budovu využívat účelným způsobem (prostor pro volnočasové aktivity nebo například keramické dílny, řezbářství, kurzy starých řemesel, …), a to třeba v kombinaci s penzionem a regionálním muzeem. Dát budově náplň, která by odpovídala jejímu historickému významu.
V přeshraničních kontaktech směrem k Rakousku hrály Malonty velkou roli. I lidé žijící až v lesích kolem Pohoří (Buchers) měli původně svůj farní kostel v Malontech. Když byla za Josefa II. zřízena nová biskupství jednak v Budějovicích, jednak v Linci, nebyly Jižní Čechy na Praze ani Horní Rakousy na Pasově již tak závislé. Nastala vhodná doba právě pro naši oblast, aby tu za podpory panství hraběte Buquoye vznikla laboratoř mnohých pokrokových reforem. Věhlasný pedagog Ferdinand Kindermann poslal svého nejlepšího učitele Antona Holla z Kaplice do Malont. Bydlel během své pedagogické činnosti na začátku 70. let 18. století pravděpodobně v budově fary, které dnes hrozí zbourání. Stejně tak tu působil kněz P. Josef Singer (1903–1959), který by si zasloužil zvláštní uznání za svůj aktivní protifašistický postoj. Kromě jiných tu sloužil i p. Jan Ťoupalík, autor česky psané kroniky Malont. Zemřel teprve nedávno, v roce 2008.

Nemělo by být v zvláštním zájmu nás žijících v pohraničním regionu mezi Českými Budějovicemi, Českým Krumlovem a Freistadtem, mezi Vitorazí, Novými Hrady a Trhovými Sviny, ujmout se péče o tento historický odkaz a společně hledat řešení, jak najít civilizovaný vztah k tomuto dědictví a předat ho dál budoucím? Nemohly by být Malonty to ideální místo, kde by se dalo pracovat v malém na nutných reformách pro dnešní Evropu? Jako model pro něco většího? Jako symbol a místo, na kterém by se mohla rozvíjet část další práce na projektu, jako je http://www.kohoutikriz.org, který jedinečným způsobem již od roku 1990 mapuje šumavskou německou literaturu? Či také jako nabídka služeb (čtení a překlady starých textů) pro ty, kteří by se rádi seznámili s příslušnými prameny, aby mohli prohloubit svá rodová bádání. Nemohla by se stát bývalá fara v Malontech např. Domem sv. Františka z Assisi, jehož živým pokračovatelem je dnešní papež v Římě? Nemohla by fara být domem, který by podporovali i lidé, kteří pravidelně do kostela nechodí, a možná se ani nepovažují za křesťany? Inspirací pro evropskou mládež, která chce řešit problémy v demokratickém duchu a nechce se smířit s tím, že bude nečinně hledět vstříc nejisté budoucnosti?

Václav Havel by nám asi svůj výrok o naději rád připomněl právě v takových situacích. Víc nemůžeme momentálně nabídnout, natož pak slíbit. Když se ale spojí jednotliví lidé, tak v mnoha dílčích krocích zdolají mnoho dílčích cílů. Pak by z toho mohlo být něco víc! Měli bychom se k tomuto kroku odhodlat! Kdo se chce společně s námi do obnovy fary pustit, popřípadě i konkrétně pomoci, toho žádáme, aby jako první krok připojil svůj podpis. Ten bychom také zveřejnili jako vyjádření svého postoje k panující lhostejnosti, a to nejen v případě fary v Malontech. Nabízíme jak Biskupství českobudějovickému, tak obci Malonty účast na záchraně tohoto historického objektu. Další detaily budou prodiskutovány na shromáždění v Malontech, jakmile to současná epidemiologická situace dovolí.

Přeložili Martin Polák a Helga Grimmová.

Další informace o projektu a možnému připojení se k němu najdete na stránkách ekologicko-kulturního sdružení Slunce a svoboda.

Signatáři memoranda k 29. březnu 2021:

1. Martin Polák, farnost u Sv. Prokopa, České Budějovice, SPOLEK TŘÍ ZEMÍ Česko-Německo-Rakousko, http://www.dreisessel.cz, radwandern.cz@gmail.com
2. Bernhard Riepl, Kaplice, spolek http://www.slunceasvoboda.eu
3. Helga Grimmová, Třeboň, překladatelka, helgagrimm@volny.cz
4. Alena Kováříková, Desky-Malonty, alusenka81@seznam.cz
5. Denisa Aubrechtová, Bělá-Malonty
6. Ing. arch. Dita Měkotová, Malonty, architektka, http://www.zivehodonice.cz,
7. Ondra Šanda, Strana Zelených Kaplice
8. Růžena Šandová, Hnutí DUHA, Kaplice
9. Mgr. Hana Kýbusová, Střítež
10. Mgr. Martin Šanda, historik umění, Čelákovice
11. Helmut Wagner, Český Krumlov
12. Ing. Zdeněk Karlach, Bělá-Malonty
13. Ing. Gabriela Karlachová, Bělá-Malonty
14. Mgr. Miroslav Klouda, Hradec Králové
15. Dr. Hubert Roiss, Freistadt, koordinátor obnovy kostela v Cetvinách (Zettwing)
16. Jan Štifter, spisovatel, České Budějovice
17. Dr. Jaroslav Hojdar, historik a spisovatel, Sezimovo Ústí
18. Josef Kroutvor, spisovatel, Kramolín a Praha
19. Josef Kroutvor ml., student, Brno
20. Hermann Proksch, Höchstadt/Aisch, časopis Glaube und Heimat (původ rodiny Benčice u Kaplice)
21. Tomáš Kočárek, učitel němčiny a dějepisu, Plzeň
22. Michaela Šuplerová, Rychnov u Nových Hradů, Konratice, obec Horní Stropnice, http://www.novohradska-renesance.cz
23. Josef Šupler, Rychnov u Nových Hradů, Konratice, obec Horní Stropnice
24. Anita Affenzeller, učitelka naboženství, Windhaag/Fr.
25. Mgr. Jiří Bloch, památkář a živnostník, Český Krumlov
26. Mgr. Dana Kuchtová, Český Krumlov, http://www.ceskykrumlov.zeleni.cz
27. Mario Makula, Neufelden/M. a Omlenička
28. Erika Makula, St. Martin/M. a Omlenička
29. Johann Makula, St. Martin/M. a Omlenička
30. Mgr. Hadwig Vogl, České Budějovice a Salzburg
31. Mgr. Ivana Žáčkova, Kaplice
32. Ing. Fritz Witzany St. Florian bei Linz (naroze v Bělé-Malontech, Zirnetschlag)
33. Ing. Martina Kořínková, Soběnov
34. Dr. Erna Putz, teoložka a autorka životopisu Franze Jägerstättera, Ohlsdorf
35. Mgr. Jindřich Špinar, historik, Zlatá Koruna
36. Mgr. Eleonora Krásová, učitelka němčiny a překladatelka, Strakonice
37. Mgr. Jan Toman, arborista, Trhové Sviny
38. PhDr. Věra Váchová, Svinenský zvon a SZ Trhové Sviny
39. Jan Ciglbauer, historický badatel a autor, České Budějovice
40. Božena Hlaďová, aktivní důchodkyně, Praha
41. Monika Luftnerová, Malonty
42. Mgr. Jana Vlčková, učitelka, Bavorov
43. Mgr. Pavel Vlček, pedagog a vedoucí spolku OIŽP, Bavorov
44. Gerald Warmuth, katolický kněz, D-Winnenden http://www.suedboehmenarchiv.de (matka z Kaplicka)
45. Jakub Šiška, strojvedoucí, Semily
46. Jana Pulcová, betlémářka, Hluboká nad Vltavou
47. Eliška Březinová, absolventka Biskupského gymnázia České Budějovice
48. Anna Lepšová, CSc., Pěčín u Trhových Svinů
49. Mgr. Jan Eliška, památkář, Lišov u Českých Budějovic
50. Alena Malíková, Příbor, spolek PILGRIM, http://www.potulnauniverzita.cz
51. MUDr. Jana Sehnálková, lékařka, Český Krumlov
52. Ing. Karel Lukš, Rejty u Kaplice
53. Ludmila Kořínková, účetní, Soběnov
54. Jozef Lučan, manažer kvality, Raveň u Kaplice
55. Denisa Lučanová, studentka, Raveň u Kaplice
56. PhDr. Vladimíra Koubová-Eidernová, historička umění a publicistka, Hodňov
57. Christiane Jogna, Hagenberg, okres Freistadt (matka z Kamenné Horky, Mährisch Hermersdorf)
58. Božená Langová, důchodkyně, Zubčice
59. František Krnínský, zemědělský dělník, Zubčice
60. Ing. Martin Stýblo, http://www.praktikum.cz, České Budějovice a Malonty
61. Lukáš Kobližka, České Budějovice
62. Radek Kocanda, Hubenov u Kaplice, http://www.hradynamalsi.cz
63. Ing. Hanka Kořínková, makléřka, Litvínovice u Č. Budějovic
64. Ing. Petr Reitinger, manažer, České Budějovice
65. Mgr. Eliška Boková, překladatelka a tlumočnice, České Budějovice
66. Mgr. Svatopluk Janský, Jemnice, kurz češtiny Raabs, Kautzen
67. Eva Kordová, učitelka gymnázia, České Budějovice
68. Leona Šňupářková, Spolí u Českého Krumlova
69. Iveta Špičková, Kaplice
70. Dominika Mladá, Bujanov u Kaplice
71. PhDr. Květa Cempírková, knihovnice, České Budějovice
72. Mgr. Jaromíra Stropková, učitelka němčiny, Český Krumlov
73. Ludvík Stropek, Spolek tří zemí, Český Krumlov
74. Dana Pilná, učitelka němčiny, České Budějovice
75. Dr. Herbert Sailer, důchodce, autor historické knihy o rodném městě Kaplice/Kaplitz, Salzburg
76. Zuzana Jandová, na mateřské dovolené, Rudolfov
77. Volodymyr Ryzhko, podnikatel, Desky (obec Malonty)
78. Jana Buštová, na mateřské dovolené, Velešín
79. Barbora Košnarová, Dluhoště, obec Benešov nad Černou
80. Ivana Bublik, Leopoldov, obec Pohorská Ves
81. Daniela Virágová, Český Krumlov
82. Denisa Čermáková, Pořešín, obec Kaplice
83. Tomáš Trávníček, Kaplice
84. Lucie Křivohlávková, Blansko, obec Kaplice
85. Jana Hanusová, Netřebice
86. Mgr. František Talíř, náměstek hejtmana Jihočeského kraje (KDU), Zubčice
87. Marie Juroszová, Kobeřice, okres Opava
88. Michaela Juroszová, zahradnice v Biobaumschule Artner, Horní Stropnice
89. Bc. Andrea Freiová, OSVČ, lektorka, terapeutka, Český Krumlov
90. Petra Járová, Kaplice
91. Mgr. Petra Podroužková, knihovnice, České Budějovice
92. Vít Podroužek, SOŠ ve Velešíně, České Budějovice
93. Marie Čapková, farnost Rudolfov
94. Ing. Michal Kurz, historik, České Budějovice
95. Mgr. Mikuláš Zvánovec, historik, České Budějovice
96. ThLic. Michaela Vlčková, Th. D., Borovany
97. Mgr. Lucie Jílková, výtvarnice a učitelka, Třeboň
98. Mgr. Juliana Novotná, učitelka AJ v Táboře, Třebelice, městys Malšice
99. Petr A. Novotný, restaurátor a tvůrce vitráží, Třebelice, městys Malšice
100. Marie Blessbergerová, Kaplice
101. Josef Blessberger, Kaplice
102. Hana Bernardová, http://www.nadacopropudu.cz, Humpolec
103. PhDr. Aleš František Plávek, archivář, Hůrky, okres České Budějovice
104. Mikuláš Vinař, ekolog, Kamenná, okres České Budějovice
105. Dagmar Nedbalová, České Budějovice
106. Kryštof Matějů, 262. skautský oddíl, Praha 4, http://www.utahove.blanik.info
107. Pavel Trajer, OSVČ, Velešín
108. Renate Brandner-Weiss, projektová manažerka, Horn, Dolní Rakousko
109. Gottfried Brandner, šofér autobusu, Horn, Dolní Rakousko
110. Pavel Halado, opravář a majitel středověké tvrze, Kestřany,

Ochota darovat:

Fritz Witzany: 25.000 Kč (1000 €)
Verein Sonne und Freiheit 25.000 Kč (1000 €)
Helga Grimmová: 10.000 Kč (400 €)
Hermann Proksch: 10.000 Kč (400 €)
Robert Blíženec: 10.000 Kč (400 €)
Hadwig Vogl: 10.000 Kč (400 €)
Bernhard Riepl: 10.000 Kč (400 €)
Martin Polák: 5.000 Kč (200 €)
Radek Kocanda: 5.000 Kč (200 €)
Eliška Boková: 3.000 Kč (120 €)
Tomáš Kočárek: 2.000 Kč (80 €)
Ondra Šanda: 2.000 Kč (80 €)
Růžena Šandová: 2.000 Kč (80 €)
Pavel Trajer: 1.000 Kč (40 €)
Svatopluk Janský: 1.000 Kč (40 €)

Rubriky: Dokumenty, Kultura, Oznámení, Politika a podobné jevy | Štítky: , , , , , | Napsat komentář

Každý si zaslouží ochranu před COVIDem-19 – petice k Evropské komisi prostřednictvím Evropské občanské iniciativy

Na adrese https://noprofitonpandemic.eu/cs/ se objevila možnost stát se signatářem (nebo signatářkou) výzvy k Evropské komisi, jejímž cílem je učinit ochranu (v tomto případě jsou míněny zejména vakcíny) proti stávající pandemii dostupnou co nejvíce lidem.

Než přejdu k obsahu výzvy, dodám něco málo „technických“ informací. Institur Evropské občanské iniciativy je prostředek, pomocí kterého se občané mohou obracet přímo na Evropskou komisi. K tomu, aby se EK podnětem zabývala, je získat aspoň milión podpisů od občanů €U (neboli například státní příslušník Aotearoy být signatářem nemůže; navíc jsou stanoveny limity pro jednotlivé členské země – v poměru podle počtu občanů – a je potřeba, aby byly splněny aspoň v sedmi ze členských zemí).

Zde je nutno též upozornit, že k tomu, aby byl podpis platný, je potřeba se identifikovat buď číslem pasu (tedy míněno cestovního pasu – kolik měříte kolem pasu, Evropskou komisi zas až tak moc nezajímá, i když by to mohlo být třeba docela zajímavé svědectví o naší obezitě) nebo občanského průkazu (což umožní zjistit, zda signatář(-ka) opravdu existuje). Takže nějaký ten Tomáš Marný s nějakým fiktivním číslem pasu neprojde.

Samotný podpis se přidává na webu https://eci.ec.europa.eu, konkrétně pro tento podnět zde: https://eci.ec.europa.eu/015/public/ (jak „to“ má doménu europa.eu, jedná se o oficiální web některého z orgánů €U).

Na to bylo třeba upozornit předem, aby se někdo nedivil, až na stránku určenou pro přidání podpisu zavítá, aby nebyl překvapen, co se to po něm chce.

A nyní ještě jednou kde to podepsat: zde: https://noprofitonpandemic.eu/cs/

A o co jde: o to, aby patenty na vakcíny neztěžovaly boj proti nynější pandemii.

Pokračování textu
Rubriky: COVID-19, Oznámení, Petice, Politika a podobné jevy, Právo a spravedlnost (ne však stejnojmenná strana!) | Štítky: , , , | Napsat komentář

Petice za informovanost o havárii na Bečvě

V Mezisíti je možno podepsat petici, která žádá o informovanost o nedávné (tedy ne až tak úplně nedávné – došlo k ní 20. září 2020) otravě řeky Bečvy. Celý název petice je Petice za objasnění postupu úřadů: Co se skutečně stalo na Bečvě aneb 8 otázek, na které si veřejnost zaslouží znát odpověď.

Ty otázky znějí následovně:

  1. Kdo a proč vyhlásil informační embargo?
  2. Jaký byl přesný postup v neděli 20. září? Kdo řídil celý zásah? Podle jaké metodiky či plánu se postupovalo?
  3. Kdy a na jakých místech byly odebrány vzorky vody?
  4. Jak je možné, že ČIŽP nebyla schopna po celé 4 dny analyzovat odebraný vzorek a určit, jaká látka do Bečvy unikla?
  5. Proč byly první odběry bentosu provedeny až 24. 9. a jen v místech, kudy otrava prokazatelně prošla a další, podrobnější vzorky byly odebrány až po tom, co řeku zasáhly povodně?
  6. Jak je možné, že úřady nebyly schopny zajistit výlov uhynulých ryb a tuto práci za ně museli suplovat rybáři vybavení minimem pomůcek i informací?
  7. Je na místě, aby ministr životního prostředí obhajoval soukromý subjekt a tvrdil o něm, že je vyloučen z vyšetřování, když tato skutečnost nebyla podložena nezpochybnitelnými důkazy?
  8. Proč vedení města Valašské Meziříčí varovalo občany před vstupem do řeky Bečvy až ve čtvrtek 24. 9., když informaci o hromadném úhynu ryb mělo prokazatelně již v neděli 20. 9.?

První čtyři otázky jsou směřovány na ČIŽP, pátá na Povodí Moravy, šestá na vládu tzv. České republiky, sedmá na ministra životního prostředí Richarda Brabce a poslední, osmá, na vedení města Valašské Meziříčí.

Celý text petice je zde: https://www.peticebecva.cz/ (a kliknutím na tlačítko „PODEPSAT“ a vyplněním potřebných údajů se lze k petici připojit – samozřejmě pokud s jejím zněním souhlasíte); dodávám, že můj podpis má číslo 10994 (a zatímco píšu tento článek, počet signatářů „přelezl“ 11 000.

Skutečnosti, na které se petice odvolává, jsou pečlivě ozdrojovány, a to zde: https://www.peticebecva.cz/zdroje .

Rubriky: Petice, Politika a podobné jevy | Napsat komentář

Petice za teplá manželství

Iniciativa Jsme fér spustila před více než týdnem, tj. 3. srpna 2020 mezisíťovou „petici na podporu manželství pro všechny“.

Tuto petici lze najít na adrese https://www.jsmefer.cz/onlinepetice

Za cíl si klade sesbírat aspoň tolik podpisů jako pod papírovou verzi před třemi roky, tj. něco přes 70 000 podpisů (zatím jich je cca 23 000 – stav k 2020-08-10; aktualizace k 2020-09-23: je jich 36 000, tj. něco přes polovinu „cílového počtu“). Důvodem je to, že novela zákona, která by uvedená „manželství pro všechny“ umožňovala, již přes dva roky leží „zaparkovaná“ ve Sněmovně a ne a ne se hnout z místa. Tato petice by jí měla pomoci dát se do pohybu.

Zde je samozřejmě záhodno připomenout, že výraz „manželství pro všechny“ je tak trochu nadsázkou. A to v několika směrech:

Pokračování textu
Rubriky: gender, Kultura, Petice, Politika a podobné jevy, Právo a spravedlnost (ne však stejnojmenná strana!) | Štítky: , , , , , | Napsat komentář

Kalendář výročí a svátků na hippy.ru

Na webu hippy.ru (který je ovšem fyzicky umístěn v Holandsku a v Rusku je přístup na něj blokován Roskomnadzorem – dokonce byl nedávno v Rusku schválen zákon proti obcházení těch blokací, ale kdo chce a ví jak na to, nejspíš nějakou cestičku najde – jen bude oproti době před platností onoho zákona o něco složitější) se objevil docela kalendář některých někdy více, ale častěji méně známých svátků, z něhož by bylo záhodno aspoň něco ocitovat.

Pokračování textu

Rubriky: Politika a podobné jevy, Právo a spravedlnost (ne však stejnojmenná strana!), Výročí | Štítky: , , , | Napsat komentář

Malý workshop ze sněmu

Ve dnech 24.-26. září 2021 se v hotelu OREA (dříve Voroněž) v Brně konal Sněm Náboženské společnosti českých unitářů. Vedle ouřadování, tedy schvalování úprav vnitřních předpisů, rozpočtového rámce a volby vedení Ústředního správního sboru byly součástí jednak sázení stromu a návštěvy v Obci unitářů Brno také dva workshopy.

Jeden z nich byl věnován nadcházejícímu (příští rok) stému výročí českého unitářství, což je dost specifická záležitost, takže by asi málokoho „zvenčí“ zaujal.

O to zajímavější by ale mohl být workshop druhý (byť časově byl na sněmu jako první), který se týkal členství v NSČU, ale lze jej použít i ve vztahu k členství v církvi či náboženské společnosti obecně. Případně i ve vztahu k členství v nějakém spolku apod. (Zde se nabízí otázka: které z níže uvedených tezí jsou více zaměřeny na náboženskou organizaci a ke kterým se postavíme víceméně stejně bez ohledu na to, zda máme na mysli členství v náboženské organizaci nebo třeba v nějakém spolku?)

Účastníci se během něj měli rozdělit do dvojic (pokud možno každý z jiné náboženské obce). Poté vedoucí začala diktovat teze. K těm tezím se měli postupně vyjádřit (souhlasně či nesouhlasně, prostě jak to cítili) vždy oba z té dvojice, a to tak, aby pokud možno nereagovali na druhého člena dvojice (tady byli ti první ve výhodě, protože toto přání splnili mnohem snáz. No a nakonec měli své nejdůležitější nebo nejzajímavější poznatky sdělit všem přítomným v sále.

A nyní ty teze:

  1. Členové významným způsobem vytvářejí identitu naší organizace.
  2. Členství v náboženské společnosti v lidech zvenčí vzbuzuje důvěru.
  3. Členství v organizaci j oboustranný závazek
  4. Mé členství je kolektivní záležitost
  5. Vznik členství je důležité spojit s přechodovým rituálem, jehož se účastní celé společenství.
  6. Jsem hrdý/hrdá na své členství v NSČU (čtenáři / čtenářky odjinud si mohou nahradit členství v NSČU členstvím v jiné organizaci)

Na každou otázku měla každá dvojice asi šest minut – a pak se ještě konalo závěrečné shrnutí.

Pokud následující otázky někoho ze čtenářů či čtenářek tohoto blogu nějak zaujaly, může si na ně zkusit zodpovědět sám. Případně – a to může pro něj/ni být ještě zajímavější – se s někým sejít a sdělit si své odpovědi navzájem, případně si je následně prodiskutovat.

Naní následuje jeden ilustrační obrázek z jednání sněmu (kvůli ochraně osobních údajů – náboženské vyznání patří podle GDPR k údajům citlivým – jsem ksichtíky drobet rozmazal) a pod ním je pak několik poznámek k těm tezím, jak jsem je buď vyslovil já sám, případně zaznamenal ve své skupince (tedy některé reakce se nemusejí nutně shodovat), případně nakonec i jinde. A možná tam některou z těch myšlenek ještě trochu rozvinu. Ani tak to ale nebude ani zdaleka vyčerpávající.

Nedělní jednání Sněmu NSČU pod heslem Jdeme dál (kam, to ovšem nebylo sděleno)
Pokračování textu
Rubriky: Náboženství | Štítky: , , , , , | Napsat komentář

Z Trapsavce jsem opět přijel s prázdnou

Jak říká už nadpis, v Trapsavci jsem ani letos nezabodoval. Zatímco loni mi hodnocené místo uteklo o jeden bod (stejně jako dalším asi dvanácti soutěžících, tentokrát jsem zřejmě skončil ještě hlouběji v poli poražených. Tedy někde uprostřed pořadí své kategorie, totiž poezie Oldpsavců. První z níže uvedených básniček získala tuším 18 bodů, druhá dopadla o bod lépe, tj. porota jí udělila 19 bodíků. Nicméně vezmu-li v úvahu, jak horkou jehlou jsem tentokrát své básničky šil, jde o výsledek více než logický a vlastně mohu být rád, že jsem nedopadl ještě hůř.

Jinak letošní vyhlášení výsledků bylo provázeno nepřízní počasí – k večeru se spustil přívalový déšť s krupobitím, v důsledku čehož byla nakonec čtena pouze básnička, která vyhrála Zlatého Trapsavce. Více je na webu Trapsavce. Snad s tou nepřesností, že hotel zmiňovaný v článku nebyl v Kunžaku, nýbrž ve Střížovicích.

* * *

Psát verše době na míru
a vopakovat bez ustání,
co všechno v pohybu nám brání,
a zpovídat se papíru?

Vyprávět, jak nám stůně svět?
Toulat se leda fantazií
a koukat, jak čas marně míjí?
Kdo tomu bude rozumět?

Za pár let sotva bude znát
někdo tu smečku divnejch clownů,
co jinejm kážou vo lockdownu
a sami si dou užívat,

podobně jako v dnešní den
se stěží někde připomíná,
kdo psával ódy na Lenina
– a kolik za to shrábnul cen…

No nic, jen žádný requiem…
Snad ulevit si: „Mě to neba,“
ať je to houby blatný třeba,
a doufat, že to přežijem.

Zas balim spacák…

Zas balim spacák. Noc se vypařila,
jen závoj mlhy nad rybníkem zbyl.
Dík, země, žes mi hostitelkou byla;
dneska mě čeká zase novej cíl.

Zas balim spacák. Už jen malou chvíli
prohlížim flíček, na kterym sem spal.
Znova se zvednout. Znova nabrat síly.
Přede mnou cesta. Jít se musí dál.

Zas balim spacák. Rychle zapomenu,
kde přesně sem to strávil tuhle noc.
Znova to místo hledat nemá cenu,
ať by mi sto map přišlo na pomoc.

Zas balim spacák. Všechno kolem žije.
Poslední pohled, než se vytratim…
Zas balim spacák. S trochou nostalgie:
sem už se možná nikdy nevrátim.

Rubriky: Kultura, Poezie a veršotepctví, Tvorba | Štítky: , , , | Napsat komentář

Kozí mejdan 2021 – opět vydařený

Ve dnech 19. – 22. srpna 2021 uspořádal Spolek přátel koz již 21. ročník kulturně společenské slavnosti

Kozí mejdan

První ročník se konal v roce 2000, ročník 2009 se zdál být posledním, protože hlavní pořadatel (a iniciátor výše zmíněného Spolku přátel koz) Standa Penc byl z pořádání unavený. Ročník 2010 se tudíž nekonal, ale pak se pořadatelům zřejmě zastesklo po tom každoročním ruchu – a ročník 2011 opět spatřil světlo světa.

Pokud jde o mě, na Kozím mejdanu jsem letos byl už podevatenácté. Chyběl jsem v roce 2000 (kdy jsem o akci nevěděl – navíc jsem zevloval na jakémsi sezení INPEGu na Miladě), dále v roce 2010 (kdy jsme chyběli všichni, neb akce se nekonala) a v roce 2011, kdy naše město slavilo 825 let od první písemné zmínky a součástí programu (který se překrýval právě s Kozím mejdanem) bylo vystoupení Spirituál kvintetu v letním kině.

Oproti plakátům, které inzerovaly hraní na dvou pódiích, došlo ke změně – venkovní pódium nebylo ozvučeno, a tak hudební produkce s podporou aparatury zněla pouze ve chlévě, který nyní prochází obnovou (část chátrajícího zdiva se již hroutila a bylo nutno nahradit ji novou stěnou – i střecha – letos provizorně přikrytá plastovou plachtou – bude mít drobet jiný tvar. Každý si ovšem mohl zabrnkat kdekoli jinde na pozemku jen tak sám pro sebe či hlouček blízkých (pravda, v případě elektronické hudby či hardrocku jde asi o nepříliš použitelný nápad) – a venku se konalo například i představení loutkového divadla. V důsledku toho, že pódií bylo méně, tedy jen jedno, byl samozřejmě i větší časový pres. A tak na mě zbyla jen asi hodinka vystoupení – kapela, jež hrála po mně, měla hned po představení odjíždět, měla to poměrně daleko a jely s ní i děti některých z muzikantů. A tak by bylo neslušné to své brnkání nějak zvlášť protahovat.

Během těch dvou desítek let prošel Kozí mejdan vývojem. Původní myšlenka pořádat víceméně klasický hudební festival se moc neujala (i když v prvních ročnících bylo možno slyšet i známějčí kapely a umělce – například (v roce 2001) legendárního Sváťu Karáska (1942-2020) a jeho skupinu Pozdravpámbu. Nyní se akce změnila na spíše neformální setkání na podporu koz a svobodomyslného způsobu života, a to již nějaký ten pátek pod heslem „Jaké si to uděláme, takové to budeme mít“. Prostě kdo si chtěl zahrát, musel se protlačit ke zvukaři a přihlásit se – a podle toho se tvořilo pořadí. Případně – zak již bylo zmíněno – si jen tak neformálně zabrnkat někde na louce bez ozvučení – já tam něco takového letos spáchal asi dvakrát. A občas jsem si popovídal s úplně neznámými lidmi – akce je tomuto příznivá.

Mejdan se každopádně vydařil a jediné dvě věci, které mě mrzely, na pořadatelích nezávisely: totiž že už více než deset let nefunguje pravidelná osobní doprava na trati Kopidlno – Dolní Bousov a že obec Staré Hrady prodala svůj zámek, jehož záchrana v hodině víc než dvanácté byla ukázkou hrdinství tehdejších občanů (v roce 1960 už byl vydán demoliční výměr na tehdejší ruinu a opravy trvaly prakticky do roku 1989) v roce 2006 soukromníkovi, který jej využívá na můj vkus až příliš komerčním způsobem. Kde jsou ty doby, kdy v tamním sále koncertoval třeba Štěpán Rak…

Každopádně doufám, že příští rok budu moci vyrazit znovu – COVID-neCOVID…

Rubriky: Kultura, Reportáže | Štítky: , , , , | Napsat komentář

Duhové Hradčany

Jak jsem již napsal, donedávna to vypadalo, že z koronních důvodů se v Praze po vzoru loňského ročníku neuskuteční ani letošní nejteplejší den v roce (tedy nějaký ten duhový průvod). Jenže jak se říká, spolek Prague Pride míní a iniciativa Reclaim Pride mění. A tak jsme se v robotu 7. srpna 2021 nějakého toho pobíhání po Práglu s duhovými fanglemi přece jen dočkali. Akce se vydařila, mrzela mě vlastně jen jedna věc: hodně byl připomínán náš milovaný pan prasodent, několikrát se řeč stočila na vrchního čerpače pana Bureše, na paškál byli vzati i někteří další týpkové a týpkyně z politické a podobné scény, jen na pana kardinála se přímo kardinálně zapomnělo a nikdo mu žádný jaksepatří teplý pozdrav neposlal. Pravda, pan kardinál také kardinálně zapomněl vyvěsit duhovou fangli, takže když se to tak vezme, byli jsme si kvit.

Setkání pod panem Masaříkem

Ale po pořádku. Do Práglu jsem dorazil kolem 11.20, anžto při nejteplejším dni v roce tím teplem asi zase měkly koleje, takže jsme cestou nabrali čtvrthodinovou sekeru (za dva zlotý a topůrko za dolar). Jelikož do třinácté hodiny ještě nějaká ta chvilka zbývala, rozhodl jsem se nejprve zavítat na Střelák, kde se konalo něco, co neslo anglický název Pride Village, což by se dalo – terminologií Jana Nerudy – přeložit jako Vesnice Hrdobců (jimž hrouda nohy víže; vlastně víže jim je spíše český kecament, který pořád ne a ne schválit ta teplá manželství). A protože si pořadatelé, pořadatelky a … (už nevím, pokolikáté se omlouvám, že neuvádím přechylovací koncovky pro dalších 9998 alternativních genderů, ale chodil jsem do školy za vlády udatného kmene Komančů – a tehdy se tohle neučilo) vzali příklad z udatných vlaSSteneckých partají v tom, že hranice je nutno střežit, u vstupu stáli pořadatelé a hlídali, zda každý má nějaký ten pas – tedy vlastně PCR test na COVID-19 či jiné potvrzení o nezacovidování. A tak jsem vůbec poprvé uplatnil svůj certifikát o obdrženém očkování proti COVIDu-19 (správně ho po mně mohli chtít, už když jsem jel 26. června do Lince, ale vše, co někoho ve vlaku zajímalo, bylo to, zda mám lístek, což průvodčí obvykle chtějí, i když kolem žádný koroňák nepoletuje).

Pokračování textu
Rubriky: gender, Oznámení, Politika a podobné jevy, Právo a spravedlnost (ne však stejnojmenná strana!) | Štítky: , , , , | Napsat komentář

Volební déjà vu

***Zdroj: https://www.sbazar.cz/Fiat1955/detail/56936107-retro-plakat-volime-kandidaty-narodni-fronty – upraveno

Ve schránce mi přistály předvolební materiály. Ne, nejednalo se o žádnou agitaci některé z kandidujících stran, ba nejednalo se ani o anarchistický leták hlásající oblíbené heslo o tom, že „kdyby volby mohly něco změnit, už dávno by je zakázali“, tento letáček sliboval úplně novou kvalitu voleb: NEZÁVISLÉ OBČANSKÉ VOLBY MIMO ZKORUMPOVANÝ POLITICKÝ SYSTÉM. Neboť podle Ústavy ČR „…každý může volit a muže být volen.“ S tím, že starý systém nám to ovšem neumožňuje.

Dále se dovídáme, že „do Občanského parlamentu patří každý občan, to je plná přímá demokracie.“ Což bylo doloženo tím, že jako kandidát se mohl přihlásit údajně opravdu kdokoli. (Tedy nějaké výjimky by se našly, ale o tom později.) Nezkoušel jsem to a už to nezkusím, protože jsme prošvihli termín – uzávěrka byla 30. července 2021. Z kteréhožto důvodu se rovnou omlouvám všem, kdo by o něčem takovém uvažovali, že jsem je neinformoval včas. Inu, nějakou dobu jsem se rozmýšlel, zda a jak o této epochální občanské iniciativě něco napíšu, a termín mezitím odplul kamsi do nenávratna. Ale nemůžeme-li kandidovat, stále ještě můžeme volit ty, kdo termín neprošvihli a do NEZÁVISLÝCH OBČANSKÝCH VOLEB MIMO ZKORUMPOVANÝ POLITICKÝ SYSTÉM se zavčasu přihlásili – a to zajisté také není tak docela k zahození.

Pokračování textu
Rubriky: Úšklebky, COVID-19, Politika a podobné jevy, Právo a spravedlnost (ne však stejnojmenná strana!) | Štítky: , , , , | Napsat komentář

Letošní nejteplejší den v roce bude i v Praze

Donedávna to vypadalo, že z koronních důvodů se v Praze po vzoru loňského ročníku neuskuteční ani letošní nejteplejší den v roce (tedy nějaký ten duhový průvod). Jenže jak se říká, spolek Prague Pride míní a imiciativa Reclaim Pride mění. Neboli pokud se koroňáka báli společníci výše jmenovaného zapsaného spolku, partička, za kterou stojí údajně celkem tři lidé, se zdá mít pro strach uděláno, aspoň pokud se COVIDu-19 týče. Podle svého vlastního sdělení jsou všichni pořadatelé, pořadatelky a… (omlouvám se, že zde neuvádím přechylovací koncovky pro zbylých 9998 alternativních genderů, ale chodil jsem do školy za vlády udatného kmene Komančů, kdy se tohle ještě neučilo) proti této chorobě očkováni a totéž doporučují i ostatním.

Nicméně nejde jen o to, že spolek Pragu Pride ten pochod vzdal – je možné, že by pro tuhle alternativní akcičku byl důvod i v případě, že by se ten „hlavní“ pochod konal – protože za pořádáním je i snaha vyjádřit protest proti tomu, v čem je LGBTQ+(…mohlo by tam být i víc písmenek, ta škála je mnohem větší…) komunita stále ještě stavěna na druhou kolej (například nucené sterilizace trans osob). Což je motiv, který se v obrovském pochodu (zatím nejvíc lidí bylo v roce 2018, tuším kolem 40 000, o rok později řadu lidí odradilo počasí, které na nejteplejší den v roce právě dvakrát nevypadalo) poměrně snadno ztratí.

Obrázek převzat z reclaimpride.cz

A kdy a kde že se ten nejteplejší den v roce uskuteční?

Akce je nahlášena na sobotu 07. srpna 2021, začátek je stanoven na 13.00 hodin. Místem srazu je Hradčanské náměstí (doufám, že zejména panu Dukovi bude so Arcibiskupského paláce adresováno hodně vskutku teplých pozdravů). Zde má být asi hodinka věnována různým projevům a podobným kratochvilným záležitostem, načež má následovat kratičká procházka Prahou, jež má být v 15.00 hodin ukončena na Palachově náměstí (to je ten plácek před Rudolfinem).

Každopádně více (včetně dalších důvodů k protestu) lze nalézt například zde a samozřejmě i zde. A další informace se objevily zde.

Rubriky: gender, Oznámení, Politika a podobné jevy, Právo a spravedlnost (ne však stejnojmenná strana!) | Štítky: , , , , | Napsat komentář

Kozí mejdan 2021

Spolek přátel koz pořádá 21. ročník kulturně společenské slavnosti

Kozí mejdan

Kozí mejdan proběhne tradičně během srpnového úplňku. Letos od čtvrtka 19. do neděle 22. srpna.

Kulturně společenská slavnost je pořádána na podporu koz a svobodomyslného způsobu života. Již po 21., a to pod heslem „Jaké si to uděláme, takové to budeme mít“.

Na místě bude vegetariánská kuchyně, moučníky, pekařské, výrobky, wc, sprchy, pivo, víno, limo.

Vstupné dobrovolné, ceny lidové.

Hraje se na dvou pódiích, ve stodole (pozn. MH: ona je to spíš stáj) a na louce.

Muzikanti, divadelníci, básníci a další umělci, chcete-li na Kozím mejdanu předvést své umění, tak stačí vzít potřebné nástroje nebo propriety, přijet a zahrát. Program se dopředu netvoří.

Zdroj: http://www.milkovice.cz/prijedte-na-kozi-mejdan-2021/

Rubriky: Kultura, Oznámení | Štítky: , , , , | Napsat komentář

Uzbekistán se odstěhoval

Zajímavou novinku jsem postřehl na webu vaticannews.va. V perexu článku Uzbecký zákon o svobodě svědomí pomůže misionářům (https://www.vaticannews.va/cs/cirkev/news/2021-07/uzbecky-zakon-o-svobode-svedomi-pomuze-misionarum.html) se totiž píše doslova toto:

V Uzbekistánu byl schválen zákon o svobodě svědomí a náboženských sdruženích. Podle komentátorů je významným krokem k náboženské toleranci a důležitou etapou na cestě této kavkazké země k demokracii.

Neboli Uzbekistán se odstěhoval – na rozdíl od pana Hliníka ovšem nikoli do Humpolce, nýbrž na Kavkaz. Ještě dodejme, že slovo „kavkazský“ se správně píše tak, jak jsem ho teď napsal já (Ve Vatikánu nemají v počítačích korektory pravopisu?), ale to je myslím si – aspoň ve srovnání s epochální změnou polohy této původně středoasijské země – vcelku zanedbatelný detail.

Jinak v článku se píše o zákoně, který usnadňuje například zakládání nových farností, čili posiluje náboženskou svobodu v této z více než 80 % muslimské zemi. Což je fajn. Teď ještě vrátit Uzbekistán z Kavkazu tam, kde vždycky byl. Protože ono i bez něj je na tom Kavkaze docela těsno (vzpomeňme si na nedávné „překreslování hranic“ Náhorního Karabachu, které se bohužel neobešlo bez násilí). 🙂

Pro jistotu přidávám snímek obrazovky – to kdyby to snad opravili (zpráva je datována 15. července 2021, 15:47), aby čtenářky a čtenáři nenabyli dojmu, že jsem si to vymyslel.

(Ne-)aktualizace 2021-07-20: Ještě to neopravili. 🙂

Rubriky: Úšklebky, Náboženství, Politika a podobné jevy | Štítky: , , | Napsat komentář

Opět na Ktišsku – červen 2021

Dne 4. června 2021 večer jsem opět vyrazil do Chrobol. A vydal se do okolí. Abych zjistil, co se v těch končinách změnilo. A co zůstalo při starém. Omlouvám se za stručnost tohoto příspěvku – leccos by si zasloužilo podrobnější sdělení, ta cesta by si možná zasloužila i více pozornosti, víc odboček, ale tenhle víkend nebyl nikterak prodloužený, potřeboval jsem být v pondělí ráno opět doma v práceschopném stavu.

Nicméně v pátek odpoledne jsem vyrazil nejprve autobusem do Příbrami a odtamtud vlakem přes Březnici, Písek, Protivín, Číčenice a Prachatice do Chrobol, kam jsem dorazil zhruba ve tři čtvrtě na devět večer.

Rubriky: Postřehy z cest | Štítky: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , | Napsat komentář