V roce 2018 si připomínáme dvě výročí. To jedno je místní – jedná se o 120 let novoknínského Sokola. A druhé, rovněž sto dvacáté, je výročíém úmrtí básníka, který byl Sokolem tělem i duší – Karla Hlaváčka, jednoho z nejvýraznějších básníků období dekadence a symbolismu v české poezii.
Zde uvádím nejprve článek, který jsem napsal pro Novoknínský zpravodaj 4/2018:
K výročí novoknínského Sokola
Karel Hlaváček – autoportrét (1897)
Jak je asi již všeobecně známo, novoknínský Sokol si letos připomíná 120 let od svého založení. Pevně doufám, že o okolnostech jeho vzniku a o jeho dějinách napíšou jiní, a to mnohem zasvěceněji, než bych to svedl já. Přesto bych si dovolil jedním skromným příspěvkem ono výročí aspoň nepřímo připomenout – a to ukázkou „agitační poezie“ oné doby, totiž 90. let 19. století.
Následující báseň tedy není moje. Pochází ze sbírky Sokolské sonety, která vyšla v roce 1895. Je z ní (stejně jako z dalších básní uvedené sbírky) patrné, a jak už tomu u básní agitačních bývá, až příliš patrné, pro jakou ideu byl její autor zapálen. Ano, šlo o zakládajícího člena jedné z četných sokolských tělocvičných jednot, totiž té, která sídlila v Libni, tehdy ještě samostatném městě za okrajem Prahy. Později se stal jejím náčelníkem a zůstal jím až do své smrti. Příliš brzké smrti, dodejme; kmotřička vybavená kosou si jej totiž odvedla z tohoto světa v jeho necelých 24 letech, a to shodou okolností právě v roce, kdy se zrodil novoknínský Sokol, konkrétně 15. června 1898.
Karel Hlaváček – Dívka se spuštěnými vlasy – kresba tuší 1897
Kdyby bylo bývalo zůstalo jen u této sbírky, její autor by asi skončil v zapomnění – přece jen šlo o jeho prvotinu a, jak už by zmíněno, o poezii „agitační“. Naštěstí u jediné sbírky nezůstalo – Karel Hlaváček, neboť tak se autor jmenoval, stihl za svého kratičkého života vydat ještě další dvě sbírky Pozdě k ránu a Mstivá kantiléna. Posmrtně vyšly jeho Žalmy a v pozůstalosti se našly i další básně, do sbírek nezařazené. Uvedené verše patří k nejkrásnějším květům české básnické dekadence. Asi neznámější je jeho báseň Hrál kdosi na hoboj, která se dočkala i řady zhudebnění, a to muzikanty z velmi odlišných žánrových „přihrádek“: namátkou jmenujme Ivu Bittovou, plzeňskou skupinu Fregata, Svatopluka Kůrku, Minnesengry, ale třeba i skupinu Visací zámek.
Dodejme, že Karel Hlaváček byl nejen vynikajícím básníkem (i v těch „agitačních“ Sokolských sonetech mě jedna báseň docela příjemně překvapila – ale o tom snad někdy příště), ale též pozoruhodným výtvarníkem a grafikem – vedle svých sbírek „měl na svědomí“ například výtvarné zpracování sbírky Větry od pólů od Otokara Březiny (Václava Jebavého).
A na konec si připomeňme ještě jednu skutečnost, která je zajímavá pro nás, kdo jezdíme na Ledro: Karel Hlaváček, než ho ze zdravotních důvodů propustili do civilu, strávil začátek roku 1896 v kasárnách v Tridentu (italsky Trento, německy Trient) a vliv tohoto pobytu se projevil v některých z jeho pozdějších básní.
Nyní se však konečně začtěme do veršů, jimiž se Karel Hlaváček tak hrdě hlásil ke svému sokolství:
Sokolská myšlénka.
Detail obálky Moderní revue 9/1898-1899
Ty, jež jsi dlouho doutnala a vřela
až na dně duší vůdců našich, smělá,
ty trpká v začátku však v konci sladká,
ty vždycky rozhodná a nikdy vratká,
Ty, jež jsi Atlant bleskem přeletěla,
co vítěz, jež jsi přes Vogesy hřměla,
ty přísná a zas vlídná jako matka,
kéž hostí tebe palác, každá chatka!
Ty svižná v našich zápasech, ty hbitá,
když Tebou čepel jiskří se a kmitá,
jen tebou srdce naše bouří, jásá;
Tys naše credo, ty jsi naše spása,
tys v rtech nám modlitbou a žulou v svale
bdi při nás dnem i nocí neustále.
S použitím básně Karla Hlaváčka (1874 – 1898) zpracoval
Miloš Hlávka
A přidejme ještě jeden ze Sokolských sonetů – má název Sonet politický – a kdybych jej v Sokolských sonetech nenalezl, někdo by mi jej předložil a dal mi hádat, od koho to asi tak je, pravděpodobně bych neuhádl, tipuje spíše na Viktora Dyka nebo možná Frantu Gellnera, básníky, v jejichž dílech se ironie a sarkasmus vyskytují určitě mnohem častěji než u jemnocitného Hlaváčka.
Politický sonet.
Karel Hlaváček: Můj Kristus
Karel Hlaváček (1874-1898)
Jde vítr od Voges — a plášť náš spěchem
se po něm kroutí, třepotá a kotí,
a celý národ jedním kvapným dechem
si notí Marseille, — ba, že jenom notí!
V tom vítr obrátí se, zrovna proti;
(náš čich v něm zvětří ruskou juchtu) — spěchem
plášť po něm zas, a Marseille nepovolná
v »Ó, bože, cára chraň…« se mění zvolna.
Co sympathií sklem tu dvojí slávu
tak zříme — ký div, vlastní impotenci
že snažíme se moudře zatušovat,
by nemohla po světě vytrubovat
tu naši zbídačelou existenci,
pro číhavý smích zlomyslných davů !
(ze sbírky Sokolské sonety, 1895)
No – nebýt té trochu „obrozenecké“ češtiny a zejména pravopisu – nezní ta báseň až příliš současně?
Každopádně – nedojde-li k něčemu neočekávanému – Karla Hlaváčka bychom si měli ve výroční den jeho úmrtí (tj. v pátek 15. června 2018) připomenout v Oranžovém Čápovi na náměstí Jiřího z Poděbrad v Novém Kníně od 19.00 hodin.
Výtvarné práce Karla Hlaváčka jsou (s výjimkou obrázku Můj Kristus, který pochází z německojazyčné Wikipedie) převzaty z knihy Krví svého těla, dechem své duše, kterou uspořádal a vlastnoručně (Manibus propriis) vydal Václav Tomek v roce 1998, tj. při příležitosti stého výročí úmrtí uvedeného básníka. ISBN jsem v knize neobjevil.
