Petice proti zrušení pořadu Folklorika

V Mezisíti je nyní aktivní petice, která se staví proti zamýšlenému zrušení pořadu Folklorika na vlnách České televize.

Nachází se zde: https://www.petice.com/petice_proti_zrueni_poadu_t_o_tradini_kultue_folklorika – takže pokud s jejím zněním souhlasíte, můžete ji tam podškrábnout.

Údajně (nemám doma televizní přijímač, a to úmyslně – za těch pár minut týdně, které by mě snad zajímaly, se mi nechce solit nemalé koncesionářské poplatky) má jít o jediný pořad, který je folklóru věnován.

Oficiálně uváděné důvody jsou – jak jinak – úsporné.

Podle článku, který k tématu napsal Jiří Plocek (publicista a muzikant, svého času působil mj. v Poutnících v době, kdy s nimi hrál i Robert Křesťan) v Kulturních novinách, by úspora vzniklá zrušením pořadu mohla být zhruba tři milióny Kč ročně. Rozpočet České telecí vize přitom činí asi sedm miliard. Člověk se samozřejmě může ptát, zda jde o o šetření na tom nejsprávnějším místě, zda by ta úspory nešly najít někde jinde.  

A k tomu bych možná přihodil ještě jeden dotaz: když ten pořad zmizí, co se bude vysílat místo něj? Monoskop? Tento zajisté vzrušující a napínavý pořad (jehož kouzlo už ne všichni současní televizní diváci pamatují) by byl opravdu poměrně úsporný a – dodejme – časem by mohl vyplnit i celé televizní vysílání.

Ve výše uvedeném článku je zmínka i o tom, že – cituji –

„v Českém rozhlase byl podobně před časem zrušen na Dvojce pořad Folklorní notování s tím, že folklor má regionální charakter a nepatří na celostátní okruh.“

Počkejme – řekněme, že ten folklór má vskutku regionální charakter. Ale nemá být úkolem veřejnoprávního rozhlasového vysílání právě i informování o tom, co se děje jinde? V jiném okrese, v jiném kraji, v jiném světadíle? Proč by obyvatel Aše neměl být informován, jaká muzika se hraje třeba na Soběslavských Blatech? Nebo na Jihlavsku? Nebo kolem Liptovského Mikuláše? Či Prešova? Nebo – pro mě za mě – na Sibiři, na Yucatánu nebo v Malawi?

Kdo to má vysílat, když ne veřejnoprávní rozhlas či veřejnoprávní telecí vize?

Ano, někde se najde i někdo, kdo je zastoupí. Třena zrovna nyní, kdy píšu tento článek, poslouchám kohosi z Irska a Skotska – zřejmě by se to dalo zaškatulkovat někam do irského a skotského folklóru. Jde o pořad Nahaunahme cáhlovského rádia (Freies Radio Freistadt) – v tomto případě o záznam koncertu z tamního Salzhofu. Podle potlesků lze hádat, že sál nezel prázdnotou – vida, vida, cáhlovské posluchače zajímal folklór z úplně jiného regionu, než je ten jejich. 🙂

Ale oni mají i pořad věnovaný převážně místnímu folklóru – Volksmusik und Tradition. Premiéra v pátek v devět, reprízy v sobotu v 11.00 a v neděli v 07.00. Jistě, asi to je dělané amatérsky, úměrně prostředkům, které má rádio k dispozici, silami dobrovolníků (rádio má zhruba sedm, někdy osm zaměstnanců a zaměstnankyň). I tak se však vkrádá otázka: není „poněkud“ ostudou, že mamutí podnik, jako je Česká telecí vize, si „finančně nemůže dovolit“ připravovat pořad podobného zaměření, jako si může dovolit nízkorozpočtové komunitní rádio sídlící ve zhruba osmitisícovém městě (sídle okresu, který má zhruba 67 000 obyvatel)?

Rubriky: Kultura, Petice | Štítky: , , , , , , | 2 komentáře

Petice za teplá manželství

Iniciativa Jsme fér spustila před více než týdnem, tj. 3. srpna 2020 mezisíťovou „petici na podporu manželství pro všechny“.

Tuto petici lze najít na adrese https://www.jsmefer.cz/onlinepetice

Za cíl si klade sesbírat aspoň tolik podpisů jako pod papírovou verzi před třemi roky, tj. něco přes 70 000 podpisů (zatím jich je cca 23 000 – stav k 2020-08-10; aktualizace k 2020-09-23: je jich 36 000, tj. něco přes polovinu „cílového počtu“). Důvodem je to, že novela zákona, která by uvedená „manželství pro všechny“ umožňovala, již přes dva roky leží „zaparkovaná“ ve Sněmovně a ne a ne se hnout z místa. Tato petice by jí měla pomoci dát se do pohybu.

Zde je samozřejmě záhodno připomenout, že výraz „manželství pro všechny“ je tak trochu nadsázkou. A to v několika směrech:

Pokračování textu
Rubriky: gender, Kultura, Petice, Politika a podobné jevy, Právo a spravedlnost (ne však stejnojmenná strana!) | Štítky: , , , , , | Napsat komentář

Kalendář výročí a svátků na hippy.ru

Na webu hippy.ru (který je ovšem fyzicky umístěn v Holandsku a v Rusku je přístup na něj blokován Roskomnadzorem – dokonce byl nedávno v Rusku schválen zákon proti obcházení těch blokací, ale kdo chce a ví jak na to, nejspíš nějakou cestičku najde – jen bude oproti době před platností onoho zákona o něco složitější) se objevil docela kalendář některých někdy více, ale častěji méně známých svátků, z něhož by bylo záhodno aspoň něco ocitovat.

Pokračování textu

Rubriky: Politika a podobné jevy, Právo a spravedlnost (ne však stejnojmenná strana!), Výročí | Štítky: , , , | Napsat komentář

Zjednotení za mier / Společně za mír / United for Peace / Все за мир / Egységesen a békéért / Gemeinsam für den Frieden / Razem o Pokój

Následující výzva vznikla jako reakce na krajně nepříznivou mezinárodní situaci, která je jednou z nejhorších od skončení studené války v roce 1990. Originál vznikl v květnu 2015 převážně na Slovensku, jeho signatáři jsou však i některé české osobnosti, a to poměrně pestrého složení. Pokračování textu

Rubriky: Oznámení, Politika a podobné jevy | Štítky: , , , , , , | Komentáře: 1

Ještě pár poznámek k Cáhlovu

O tom, za jakých okolností jsem poprvé „přičichl“ k Cáhlovu, jsem už psal. Tenkrát, 2. července 2016, si mě tohle město chytilo a už nepustilo. A navzdory všem komplikacím, které mě letos potkaly (a nešlo jen o omezení, která nám vnutil nezbedný maličký bratříček koroňáček), jsem se tam vydal i letos. Ostatně v tom městě je pořád co objevovat.

Veletržní hala
Pokračování textu
Rubriky: Postřehy z cest | Štítky: , , , , , , , , | Napsat komentář

Cesty Boží jsou nevyzpytatelné, cesty mozkových buněk lampasáka ještě nevyzpytatelnější

Situace není příznivá, pandemie COVID-19 řádí jako pominutá. Všude na světě, ale jakýsi státeček ve Střední Evropě si vyloženě vychutnává.

Ti, kdo v roce 1989 snili o tom, že jednou doženeme Rakousko, se dočkali. Pravda, nikoli v ekonomických ukazatelích, ale počet nakažených koronavirovou (SARS-2Cov) infekcí se také počítá. Včera (2020-10-11) měl jakýsi Čehúnistán (sorry jako, ale od 1. ledna 1993 nějak nemohu tomu státu přijít na jméno) celkem 117 110 nakažených (denní přírůstek 3 105) Rakousko 55 319 (denní přírůstek 896), počet zemřelých mělo ČEZko 987, zatímco Rak-Ouzko 851. Celkový počet aktuálně pozitivních je v západních dvou třetinách Československa (tj. v tzv. Czechii) 61 143 lidí, zatímco ve spolkových zemích rakouských celkem 11 020. Nutno ovšem podotknout, že Rakousko má méně obyvatel než tzv. „Česká republika“, takže by se to asi mělo přepočítávat i podle toho. Pak celkový počet nakažených na milión obyvatel činí 6 132 v Rakousku a 10 930 v ČEZku. Pokud jde o aktivně pozitivní, tam je ten nepoměr ještě horší (toto číslo web https://www.worldometers.info/coronavirus/ neuvádí, ale tam, kde je počet aktuálně pozitivních k dispozici, si je lze spočítat). Zatím se nám nepodařilo dohnat Rakušáky v počtu zemřelých na milión obyvatel (A 94, CZ 92), ale na zvrácení tohoto poměru se už také intenzívně pracuje a nejspíš se brzy dočkáme (pozn. 2020-10-12 21.48 hod.: než jsem stihl tento příspěvek zveřejnit, už se tak stalo).

(Ještě vysvětlím, proč jsem uváděl včerejší a nikoli dnešní čísla: protože Rakušáci je aktualizují častěji – za dnešek už tam byl nějaký přírůstek případů, v ČEZkém případě zatím nikoliv. – to platilo ráno, ale už nemám čas to aktualizovat)

Prostě situace – velmi mírně řečeno – není růžová, takže chápu, že pro její zbrždění by se asi nějaká opatření přijmout měla (a ještě lépe by bylo, kdybychom se nějak omezovali sami, snažili se vyhýbat rizikovým místům apod.). Ovšem na některá z nich člověk zírá ne zcela věřícně.

Vezměme si třeba zavírání divadel a dalších kulturních událostí. Již minulý týden se zrušily koncerty, opery, muzikály a tak podobně, zatímco činohrát bylo v divadlech ještě možno. (Teď už nefungují ani ty činohry.) Pan ministr zřejmě došel k názoru, že zpěvák toho koronavira doprskne dál do hlediště než činohráč. (Nejspíš byl ve své vojenské kariéře párkrát poprskán, když v nedostatečném odstupu od seřazené jednotky zavelel: „Roto, na můj povééééééél, pochodééééém v chod!!!! Zpívat!!!!“ – načež se jednotka vydala na cestu Přes spáleniště, přes krvavé řeky….) Jen by mě v té souvislosti zajímalo, jak daleko doprská toho koronavira třeba takový smyčec houslí České filharmonie – protože ony byly zakázány i symfonické koncerty, kde se zpravidla až tak moc nezpívá.

Dne 10. října 2020 nám pan ministr řekl, že „Nárůst počtu nakažených je enormní. Reprodukční číslo se zvýšilo na 1,4, což indikuje nutnost zpřísnění opatření.“ Dosavadní opatření zřejmě nezabrala – zejména pak ne ta, která začala platit až dnes, tj. dva dny po páně Prymulově prohlášení. Čemuž se laik až tak moc nediví, pan ministr ovšem ANO (…bude líp. Ale komu bude líp?).

Nehledě na to, že dost času na to, aby se projevila, vlastně neměla ani ta opatření, která už platila. Jakýkoli vývoj totiž má nějakou setrvačnost. A nemoc nějakou inkubační dobu. Virus prostě není pochodující jednotka, na kterou zařvete „Zastavit stát!!!!“ – a ona se (máte-li dostatečné hodnostní označení na ramenou) vskutku zastaví. (A to prakticky hned – raz!! Dva!!!)

V neděli večer pan premiér Bureš pro změnu pohrozil „Když apely nestačí, zavřeme bary a ještě přitvrdíme„. Ano, s lítostí souhlasím, že pokud apely nestačí (a že jinak fakt nemám rád, když mě někdo omezuje „shora“, nicméně jsem ochoten v rámci zdravého rozumu reagovat na situaci a omezit se sám – v zájmu svém a svých blízkých), asi nezbude než přitvrdit. Jen se divím, proč ty bary zavřeny ještě nebyly, zatímco muzea (z rozhodnutí pana plukovníka Prymuly) už ano. Prozradí mi někdo, o kolik lidí víc se nakazilo COVIDem-19 v muzeích než v barech? Nebylo by bývalo stačilo omezit otvírací dobu muzeí také na časové rozmezí od 06.00 do 20.00 hodin, jako je tomu u hospod a těch barů? Dodávám, že fungování restaurací mi nevadí, lidé by měli mít možnost se někde najíst. U těch barů, kde se nevaří a jen popíjí, si jist nejsem.

Opakuji, situace není růžová, ten viřík je fakt nebezpečnější než nějaký ta chřipečka, takže jít se teď někam techtlit-mechtlit se nejeví jako příliš rozumný počin.

Ale to nemění nic na tom, co jsem napsal v nadpisu: cesty Boží jsou nevyzpytatelné. Cesty mozkových buněk lampasákových ještě nevyzpytatelnější. Pokud ovšem tyto buňky existují. 🙂


Aktualizace (2020-10-13): tak už zase zavřeli i ty hospody (a tím spíš se nelze jít techtlit-mechtlit, ale jak jsem naznačil výše, zrovna to je asi to poslední, co mi vadí), s výjimkou prodeje z výdejního okénka. Snad se ten prodej podaří oprášit (dle zkušeností z jara) a aspoň ti poctivější hospodští nezkrachují… Pokud se tím podaří koronaviříka zabrzdit, snad to přežijeme.

Rubriky: Uncategorized | Napsat komentář

Pár slov o cáhlovském farním kostele

Farní kostel v Cáhlově

Farní kostel svaté Kateřiny v Cáhlově – pohled od jihozápadu

Zhruba uprostřed září jsem si udělal (než nám to Rakušáci kvůli epidemické situaci zakážou) menší výlet po rakousko-českém pohraničí. A to po trase Cáhlov (Freistadt) – Sankt Oswald – Sandl – Pohoří na Šumavě (Buchers) – Stříbrné Hutě (Silberhütte) – Joachimsthal – Steinbach – Sankt Martin bei Weitra – Vitoraz (Weitra) – Wielands – České Velenice (s krátkou procházkou do Gmündu a zpět).

Zda se budu věnovat i jiným postřehům z této cesty, nevím (času není nazbyt), ale zde se soustředím na cáhlovský farní kostel, tedy hlavní katolický kostel ve městě (Stadtpfarrkirche). Protože ač jsem Cáhlovem procházel poprvé 2. července 2016, teprve letos jsem si našel čas prohlédnout si aspoň jakž takž právě místní farní kostel.

Celkový pohled na Cáhlov od jihozápadu s popisky

Celkový pohled na Cáhlov od jihozápadu s popisky

Kostel je zasvěcen svaté Kateřině a jde o pětilodní baziliku — údajně jedinou v Rakousku. To, že ten kostel je jediným takovým v Rakousku, nemohu ověřit, z té země znám (nepočítám-li, co jsem viděl z autobusu při cestách na Ledro) prakticky jen drobné jeho útržky při české hranici (od Haslachu an der Mühl po Líčov = Litschau), ale každopádně jde o kostel v mnoha ohledech pozoruhodný.

Tak především: je opravdu pětilodní. Ovšem když se na něj podíváme blíže, shledáme, že ty nejkrajnější jeho lodě jsou výrazně kratší než ostatní. Všehovšudy nějaká tři klenební pole Proč tomu tak je? Nejspíš už tehdy (když kostel rozšiřovali o ty nejkrajnější lodě – ano, ty vznikly dodatečně) měli dopravní ohledy a dbali na dostatečnou šířku ulic. Když se podíváte na leteckou fotografii města, hřeben kostelní střechy je orientován téměř přesně ve směru západ – východ. Zatímco Pfarrgasse (Farní ulice), která zde ústí od západu do Hlavního náměstí (Hauptplatz), je při svém vyústění trochu vychýlená, řekněme ve směru západojihozápad – východoseverovýchod. Kdyby západní konec kostela byl obdélný, jeho severozápadní roh by do té ulice drobet čouhal. A malinko překážel dopravě. A tak je severovýchodní roh kostela jakoby vykousnut, kvůli čemuž je zde nejsevernější loď kratší. A aby to té jizní straně kostela nebylo líto, je vykousnuta obdobně, ne-li ještě víc. Či možná také z dopravních důvodů? Ona ta Školní ulice (Schulgasse) je také dost úzká.

Výše jsem psal, že jde o pětilodní baziliku. Ale je to úplně pravda? Bazilikou rozumíme chrám, jehož hlavní loď má přímé osvětlení nad střechami nižších lodí postranních. Jenže v cáhlovském kostele to platí jen z půlky. Takto přímo osvětlená je hlavní loď pouze od severu. Ne že by pravé (jižní) postranní lodi byly výrazně vyšší. Jen prostě na jižní straně hlavní lodi nejsou okna. Tedy ne že by ty stěny byly bez jakýchkoli otvorů – ale jde o oblouky propojující hlavní loď s emporou, která byla vybudována nad vnitřnější z pravých bočních lodí – a světlo do hlavní lodi od jihu tudíž do kostela vstupuje skrz tu emporu. Proč byla empora vybudována pouze nad jižní a nikoliv nad severní lodí, nevím. Každopádně díky tomu je hřeben střechy nad loděmi o něco jižněji než hřeben střechy nad presbytářem.

A aby toho nebylo málo, presbytář je poměrně výrazně vyšší než ono pětilodí. U nás něco podobného známe z Kolína – jenže tam jde zřejmě o důsledek toho, že měšťané chtěli dosavadní kostel nahradit chrámem katedrálního typu, jenže po dobudování presbytáře zřejmě došly prachy. V případě Cáhlova sice nemohu také vyloučit něco podobného, ale v okolních oblastech Rakouska jsem podobných kostelů viděl několik – a že by stejnou chybu, tj. neodhadlo své síly při přestavbě kostela, dělalo tolik farností? Jasné je jen to, že budovatelé chrámu si s nějakou symetrií moc starostí nedělali a ten kostel lepili dohromady, jak je zrovna napadlo. Ale ono to kupodivu ani tak nevypadá špatně, možná spíš naopak – i přesto, že chrám není ani slohově jednotný. Převažujícím slohem je gotika – gotická je většina zdiva, klenby, některé další kamenické články. Pak do vývoje kostela zasáhlo baroko – to se týkalo hlavně oken v lodích a části portálů. A nejčistěji barokní vzhled má kostelní věž. A přidalo četné oltáře a další vybavení. Baroko možná zasáhlo i okna presbytáře, ale tam došlo k obnově předchozího stavu při částečné regotizaci kostela koncem 19. století. Naštěstí nešlo o nijak pronikavý zásah (jaký například do značné míry znehodnotil kostel svatého Vavřince v českém Vysokém Mýtě), takže mnohé z barokních zásahů se zachovaly dodnes. (Zejména ta krásná kostelní věž si zasloužila zůstat v barokní podobě a je dobře, že to tak zůstalo.) Další zásahy proběhly ve 20. století (sem bych řadil poměrně pozoruhodný kříž na jižní stěně interiéru presbytáře), ale ty už doufám po konzultacích s orgány památkové péče, a tak předpokládám, že k nějakým výraznějším památkovým ztrátám ani při nich nedošlo – ten kostel by si je určitě nezasloužil.

  • Pohled do interiéru od západního vchodu
  • Pohled do presbytáře
  • A ještě jeden pohled do presbytářr
  • Pohled ze severní lodě do jižní - nad jižní lodí vidět průhled do empory
  • Novodobý kříž v presbytáři
  • Ještě jeden pohled do severních lodí - ta nejkrajnější je kratší
  • A zde je pohled do jižních lodí kostela
  • Sem si sedněte (ať zachováváte protiepidemický odstup)
  • A ještě pohled z jižních lodí do severních

A konečně dodejme, že koronavirová pandemie se projevila i zde: kvůli zachovávámé rozestupů byly páskami přelepeny vstupy do každé druhé lavice. A na ty z lavic (tedy ne jejich poličky, kam si věřící dávají kancionály apod.), které zůstaly přístupné, byly nalepeny jakési obrázky. Předpokládám, že právně k nim se mají jednotliví věřící rozesadit tak, aby zachovávali rozestupy i v tomto směru. A to, že u vchodů se nacházejí lahvičky s dezinfekcí, netřeba dodávat.

A ještě drobná „technická“ poznámka: fotky do článku neumísťuji podle pořadí, v jakém jsem je pořídil, ale v souladu s pořadím v popisu.

Rubriky: Postřehy z cest, Reportáže | Štítky: , , , , | Napsat komentář

Mrtvej vlak – moje dílko v Trapsavci 2020 neuspělo

Následující text je povídkou, kterou jsem poslal do letošního Trapsavce. Na „bedně“ se žel neumístila – konkurence byla letos obrovská, a to zejména v próze Oldpsavců. Povídka, která dostala Zlatého Trapsavce, získala 26 bodů, moje dílko bodů dvaadvacet. První místo v kategorii 25 bodů, druhá místa (tyto ceny byly uděleny dvě) 24 bodů a třetí místa (i na ně se dostalo ve dvou případech) 23 bodů. Moje povídka získala 22 bodů – a také rozhodně nebyla jediná – v próze Oldpsavců si toto bodové ohodnocení připsalo celkem 8 (slovy osm) povídek včetně té mé.

Seznam oceněných prací už je na webu soutěže, tamtéž je umístěna i elektronická verze sborníčku vítězných prací, a to zde: http://files.trapsavec.webnode.cz/200000735-7c4077c40a/sbornik_trapsavec_elektronicky.pdf

Dne 21. září 2020 ještě čekáme na zveřejnění celkových výsledků na webu (v papírové podobě už byly položeny na místě hned po vyhlášení výsledků – ostatně jinak bych tu sotva mohl napsat, kolik bodů dostala), ale přiznejme organizátorům aspoň trochu toho nároku na odpočinek po pro ne tak vysilujícím víkendu.

A teď konečně slíbená povídka:


Mrtvej vlak

Mrtvej vlak, mrtvej vlak nedrží jízdní řád,
dálku máš přece rád, nasedat.“

Miki Ryvola

„Upozorňujeme cestující, že východ ze čtvrtého nástupiště je možný pouze do Bartoškovy ulice a přechod přes koleje je přísně za…“

Pozdě. Ani jsem si nestihl všimnout, jak se to stalo, ale zčistajasna jsem se ocitl v tunelu. Byl neskutečně široký a táhl se daleko dopředu. Klenba nade mnou světélkovala jemně nazelenalou září, a tak přestože nikde nevisela žádná lampa, bylo dobře vidět na cestu. Pod mýma nohama se prostírala pohodlná pěšina. A vlevo ode mě kolejiště, jaké se také hned tak nevidí – ta kolejová splítka obsahovala rovnou několik rozchodů. Možná všechny, co se tam technicky vešly. Radši jsem ani nezkoušel hádat, jak jsou na tomto monstru řešeny výhybky. O různých napájecích soustavách trolejí nemluvě. Další neméně spletité splítky se pak nacházely ještě dál vlevo.

A pak se odkudsi zezadu ozvaly povědomé zvuky. Ohlédl jsem se. Rychlostí, jež byla sotva dvakrát vyšší než moje, si to po tom podivném kolejišti hasil vláček jako vypadlý z historických filmů. Nablýskaná lokomotiva snad ze začátku dvacátého století táhla několik stejně obstarožních vagónků.

„Tak si nastoupěj, vašnosto!“ vyklonil se z okénka mašinfíra, když mě ta muzeální souprava dohonila: „Přece nepudou na druhej břeh času pěšky!“

Nasednout nebylo nic složitého. Tenhle vlak si to šinul krok sun krok a teď ještě dokonce přibrzdil – v mžiku jsem byl uvnitř.

A tu se, přestože nikde nebyly žádné reproduktory, odkudsi ozvalo:

„Vítejte na palubě mrtvého vlaku 037-901-1966 do stanice Nebe – Evropské nádraží. O vaše řádné odbavení se postará průvodčí Petr Svatý. Naše souprava je vedena parní lokomotivou U 37.901, která za svého pozemského provozu vedla vlaky z Králova Dvora do Koněprus a zpět. Dva ze tří vagónů během pozemského života do vyřazení v roce 1966 jezdívaly z Hradce do Bystřice a zpět, třetí na Osoblažce. Přejeme vám příjemnou cestu.“

Ten pán, co vstoupil do vagónu, se obvykle zobrazuje s klíči. Ty však byly v tomto případě zastoupeny kleštičkami a spoustou lístků v brašně. Starých dobrých Edmondsonových jízdenek.

„Tak kampak to bude, pane? Ale co se ptám – tenhle vlak má přece jasnej cíl.“

„No kam by… Však víte. Ale hlavně: kolik platim?“

„Jestli myslíte peníze, tak nic. Ale jinak to nejcennější, co člověk na zemi má. Jen si to někdy neuvědomuje a nepochopitelně s tim hazarduje…“

Zalovil v brašně, vytáhl kartičku a vyznačil na ní datum: „Tak tady máte ten lupen a dobře si ho hlídejte.“

Po sousední koleji začala dunět sice také obstarožní, ale trochu cizokrajně působící a hlavně nápadně rychlejší souprava. Proč jsme my Češi s těmi vysokorychlostními železnicemi tak na štíru?

„Předjedou nás,“ povídám.

„Nepředjedou. Ten vlak veze hinduisty a buddhisty. Jo, abych nezapomněl, taky pár džinistů. Jedou se reinkarnovat.“

Než to dořekl, zarachotily výhybky a vlak, který nás už už předjížděl, uhnul někam doleva.

A teď nás čekalo další překvapení. Cesta přes most v tunelu. Přes řeku, která tekla také tunelem. Či spíš jeskyní. Akorát že skoro kolmou na náš tunel. Kousek vpravo se kolébal prám a na něm převozník s několika cestujícími.

„Kolega Cháron,“ řekl mi Petr Svatý, když si všiml, kam se dívám: „Vozí na druhej břeh pohany. V jednu dobu se už chystal do penze. Jenže už zase přibejvaj. I u vás v Čechách.“

Na přilehlé zastávce nazvané Břeh Věčnosti přistoupilo ještě několik cestujících a znovu jsme se dali do pohybu. Vlakový rozhlas znovu představil soupravu a navíc vychrlil cosi o tom, že tento vlak je zařazen do Nebeské integrované dopravy, a tudíž lístky z Cháronova přívozu platí i zde.

Jenže to už naše cesta mířila do finále. Ještě jedno zahoukání a vlak se vynořil z tunelu do vlídného dne. Jakoby prosluněného, přestože tady na nebesích svítí asi něco jiného než slunce.

Vyběhl jsem z nádraží a rozhlédl se kolem. Krajina byla fantastická. Jaká taky jiná, když jsme na druhém břehu bytí. Vlevo a vpravo se zvedaly kopce, většinou osázené vinicemi. Ty dále přecházely v hory. A uprostřed, přímo přede mnou se prostíralo město, jehož plocha se svažovala k rozsáhlému přístavu, snad na velkém jezeře, ale spíš v dlouhém úzkém mořském zálivu. K němu právě mířilo několik lodí. Mezi nimi povědomý velký luxusní parník.

A tak jsem seběhl k pobřeží. Z lodi s nápisem Wilhelm Gustloff na přídi mezitím vystupovali poslední cestující a další se chystali nastoupit. A těžko hádat, zda mezi nimi byli i někteří z těch, které sem tato loď v lednu 1945 vzala s sebou. Nebo někteří z těch, kdo se tehdy zachránili a dorazili sem až mnohem později.

„A támhleta plachetnice, neni to náhodou Fram?“ zeptal jsem se nedaleko stojícího chlápka v námořnickém tričku, když jsem spatřil další připlouvající loď.

„Těsně vedle,“ pravil ten chlápek: „Fram tady asi hned tak nebude. Tu lodičku si Norové zatraceně dobře hlídaj, aby nepřišla k úhoně a vydržela jim na zemi co nejdýl. Navíc Fram je škuner, kdežto tahle skořápka barkentina. Jestli tady potkáte pana Shackletona nebo někoho z jeho posádky, třeba budou vyprávět.“

Mě to však přece jen táhlo spíš do hor. A tak jsem opustil přístav i centrum města a zamířil na předměstí, které pokrývalo nejbližší svahy. Až jsem se ocitl na poměrně prudce stoupající ulici.

Skoro na jejím konci – před předposledním stavením po pravé straně – stála dívčina. Tak dvacítka. Možná pětadvacítka.

Fantastická. Skoro se chtělo říci, že jako všechno tady. Ale tahle se povedla snad ještě víc. Jenže mě na ní lákalo i cosi jiného – vlastně hlavně cosi jiného – než fyzická přitažlivost. A nějak jsem nemohl přijít na to, co. Jak se jí na to zeptat, aby to nevyznělo trapně?

Jenže to už na mě promluvila ona:

„Ahoj, Bobíku! Už dlouho tu na tebe čekám.“

„Ahoj! My se vodněkaď známe?“

„Ty mě asi moc ne, ale já tebe dobře.“

„Mluvíš v hádankách,“ řekl jsem jí. A přemýšlel, jak přišla na oslovení, které naši používali, když mi byly tak dva tři roky.

„Sem Anna Dostálková, tvoje prababička. Matka tvý babičky z tátový strany.“

Nehrálo mi to. Pokud si dobře pamatuji, dožila se skoro pětadevadesátky. A to už musela vypadat malinko jinak.

„Přijel si vlakem, že jo?“

„Jo, přijel.“

„Ukaž mi ten svůj lístek. Snad ho eště máš, ne?“

Zalovil jsem v kapse a vytáhl tu malou lepenkovou kartičku.

„Podívej,“ řekla mi, když se na ni podívala: „je zpáteční. Měl by ses vrátit.“

„Jenže mně se tady tak zalíbilo…“

„To si dovedu představit,“ odpověděla: „Jenže tyhle hory ti neutečou. Jednou sem přece dorazíš tak jako tak. A kdo ví, třeba tam na zemi na tebe eště někdo čeká. A ty bys mu moc chyběl.“

„Já vim. Policajti. Že sem nesprávně přebíhal koleje. Ale že bych jim ňák chyběl? Viník je mrtvej, případ se vodloží. Tečka.“

„Jenže co ty víš, možná i někdo jinej než policajti. Někdo, komu bys fakt moc chyběl. – – – A abych nezapomněla, támhle je zkratka.“

A tak jsem vyrazil.

Pěšina se vinula mezi loukami a vinicemi a mně se pořád honila hlavou ta mladá prababička.

A pak mi to docvaklo.

Vzpomněl jsem si na tetu Hermínu. Ta prožila poslední tři měsíce života téměř neschopná pohybu. Viděla jen nemocniční pokoj a malý kousek krajiny za jeho oknem.

A představil jsem si, že by ji v podobném stavu přivezli sem.

Nebo že bych se sem v podobném stavu dostal já.

Šoupli by mě do luxusního sanatoria v některém z těch noblesních domů na protější straně údolí s veškerou péčí a nádhernou vyhlídkou. Díval bych se z postele na ty krásné hory naproti a věděl bych, že už nikdy nebudu mít sílu se tam vypravit. Jen koukat z pokoje.

Stovky let.

Miliardy let.

Věčnost.

Odpověď na otázku, zda se nacházím v nebi či v pekle, by tím pro mě byla jasná. Přestože by mi pleny neměnili nevrlí čertíci, nýbrž sestřičky s andělskými tvářemi a jejich křídla by mě při sebemenším pomyšlení jemně ovívala.

Ledaže…

Ledaže by mě tu na rozdíl od pozemských hospiců dokázali vyléčit a já po nějakém čase mohl z tohoto – katolicky řečeno – očistce odejít v plné síle.

A třeba by mě i trochu omladili.

Zabrán do myšlenek jsem se, ani nevím jak, ocitl na nástupišti, od něhož měl odjíždět můj vlak.

U perónu stál motorový vagónek. Obyčejný orchestrion. Případně šlo použít expresívnější označení. A tak jsem nastoupil.

„Vítejte na palubě mrtvého vlaku 810.061-2-1995. O vaše řádné odbavení se postará průvodčí Petr Svatý. Přejeme vám šťastnou a ničím nerušenou cestu.“

To hlášení nestihlo ani doznít a už stál u mě.

„Tak ukažte mi ten svůj lístek. Ano, koukám, že máte zpáteční. To tady není moc častý. – – – Tak šťastnou cestu zpátky na svět!“

„Koukám, že tu máte pěkně různorodej vozovej park. Sem mě vez takovej fantastickej muzeální kousek. A zpátky tuctovej motoráček, jakejch jezdí po světě pořád eště dost.“

„Víte, i vlaky maj svý nebe. Ta lokomotiva, která vás táhla sem, prožila celej život na vlečce. Tahala do cementáren vozy s vápencem. Jo, dostat se tak někdy do čela osobního vlaku… Jenže svět jí to nedopřál. Tak aspoň tady.

Zatimco tahle mašinka při svý poslední pozemský jízdě pohřbila u Krouny devatenáct lidí. A řadu z nich zatraceně předčasně. Ani si nedovedete představit, jak teď musí bejt šťastná, že taky může vzít někoho zpátky.“

Motor jako by souhlasně zamručel a pak si dál tiše předl jako spokojená kočka na sluníčku.

Bylo by toho ještě dost k povídání, ale to už ten vláček zastavil.

„Stanice Meziprostor. Konečná. Vystupovat. Zpátky do světa vede támhleta pěšinka uprostřed.“

Bylo mi to jasné. Ten motoráček, který mě sem přivezl, se na svět vrátit nemohl – ta srážka ho tenkrát odrovnala definitivně. A kromě toho ten, kdo chce žít v tomhle světě, pro to musí aspoň něco udělat – a je to tak správně. A tak jsem vykročil na těch posledních pár kroků, co mi ještě zbývaly. A pak seběhl na jednu loučku a šťastně se natáhl do trávy. Protože ono i tady na světě je někdy neskutečně krásně. Slastně jsem přimhouřil oči.

Když jsem je opět otevřel, nacházel jsem se v nemocničním pokoji. Nade mnou se skláněla doktorka tak středního věku.

„Vítejte zpátky na světě. To byl taky nápad přebíhat koleje a ani se nerozhlídnout, jestli něco nejede. Příště by to tak dobře dopadnout nemuselo.“

„Potkal sem naší babču,“ zareagoval jsem asi trochu zmateně: „Ve dvaceti to musela bejt fantastická kočka!“

„My ho tady horkotěžko křísíme – a von vo kočkách… Panáček se rychle votřepal. Poslouchejte, pane, eště si tu pár dní poležíte. Na kočky můžete myslet pak, jo?“

Nevymlouval jsem jí to. Na to, abych vyprávěl, co všechno jsem tam na druhém břehu prožil, jsem ještě neměl dost sil. A ona by mi to možná stejně nevěřila. Na čtenářku knih Raymonda Moodyho moc nevypadala. To spíš na členku spolku Sisyfos, který dotyčného pána svého času ocenil ukázkovým Bludným balvanem.

Takže to asi budu muset vyprávět někdy jindy někomu jinému.

Kdo ví, třeba tu někde na mě doopravdy ještě někdo čeká.

Třeba na každého z nás v tomhle světě ještě někde někdo čeká.

Rubriky: Próza, Tvorba | Štítky: , , | Napsat komentář

Koupil jsem si kilt

Následující text obsahuje článek napsaný pro Novoknínský zpravodaj a zveřejněný v jeho čísle 8/2020. Za ním následuje ještě několik dodatečných poznámek, které se do původního článku nevešly.

Koupil jsem si kilt

Koupil jsem si kilt. Vlastně dva kilty. Tedy takové ty sukně, co nosí pánové, hlavně ve Skotsku, ale i ve Walesu, v Irsku a u některých dalších národů hlásících se ke keltskému původu.

Není to novinka – v tomhle ohozu se občas pohybuji nejen po knínských ulicích od loňského léta, v kiltu jsem pobíhal i po Oplocence při mistrovstvích v rýžování zlata.1

Tak proč o tom píšu? Inu proto, že pár lidí se mě ptalo, zda to je ze Skotska, případně kde jsem to sehnal. Nebo kde se to dá sehnat. A proč to nosím. A někteří by to možná také rádi věděli, ale ne tolik, aby jim to za to zeptání stálo. Ale pokud to napíšu sem, třeba si to se zájmem přečtou.

Nejprve něco k původu mých kiltů: nejsou ze Skotska, oba byly ušity v Čechách.

První je od Zahálkových, kteří svůj výrobek prezentují jako Kilt po česku a nyní bydlí v Semilech. Je to ten dražší (a kvalitnější) z mých kiltů (kilt se všitou kapsou 2990 Kč + látkový pásek 300 Kč + jedna přídavná kapsička 300 Kč, dohromady 3590 Kč; v poslední době došlo ke zdražení, takže dnes bych vysolil o dvě stovky víc). Vedle kiltu si u nich lze objednat také dámskou sukni (1990 Kč) nebo pánskou sportovní sukni (1990 Kč). Podrobnosti lze najít na webech http://www.kiltpocesku.cz nebo https://www.kiltzahalka.cz. Ceny jsou (pro zájemce z České republiky) včetně poštovného.

Druhý z mých kiltů ušila paní Polívková z Chotěboře (https://www.kapsare-polstare.cz/). Její nabídka je pestřejší a pánské sukně tvoří jen jednu její část. Lze si tam objednat mj. i kuchyňské zástěry či povlaky na polštáře. Její kilt patří naopak k tomu levnějšímu – 1200 Kč za kus. Nižší cena je vyvážena například tím, že kapsa není do kiltu všitá, nýbrž zavěšuje se na pásek (při chůzi drobet plandá), který ale není součástí balení (připočítejme něco přes stovku). V ceně není ani poštovné (balík na poštu 98 Kč) – takže celkové náklady vyjdou na něco kolem 1400 Kč.

Dalším místem, kde se u nás dají kilty sehnat, jsou e-shopy pro příznivce metalu, punku, „gothic“ hudby a módy (byť například Karel IV. by z té „gotiky“ byl asi poněkud na větvi) a s tím spojených životních stylů. Jde například o weby https://www.spiral.cz, https://4realshop.cz, http://lumbers.cz, https://www.metalshop.cz, či http://www.mondobizaro.cz. Tři z nich mají „kamenné“ prodejny – nejbližší má metalshop.cz v Praze ve Štěpánské ulici. Uvedené obchody dodávají kilty dovezené zpravidla z Německa. Ceny se pohybují zhruba od 1200 do 3800 Kč. Lze tam koupit i dlouhé pánské sukně vyzdobené cvočky apod., ale nevzpomínám si, že bych to na někom viděl; majitelé si je nejspíš hýčkají pro metalové festivaly a do ulic se v nich nehrnou.

Na jeden kilt jsem narazil i na webu hudebního vydavatelství Emergency Records https://emergency-rec.cz/. Jde o výrobek značky Tiger of London za 750 Kč, a aby bylo hledání dobrodružnější, je zařazen v kategorii „kalhoty“.

Pro zájemce o skotské originály je určen web https://www.kiltforyou.eu/. „Neformální“ skotský kilt tam lze sehnat za 2600 Kč, avšak tradiční kilty pro slavnostní příležitosti jsou dražší – připravit si musíte 5600 Kč nebo víc (nejdražší, ručně šitý, je nabízen za 12 900 Kč). A kdo si kupuje tradiční kilt jako součást skotského společenského kroje, měl by si opatřit i příslušenství. Například sporran (závěsná kapsa ke kiltu) od 1900 (ale společenský i za 4500) Kč, podkolenky (od 250 Kč), podvazky (od 290 Kč), dýku (nosí se zastrčená v pravé podkolence – od 790 Kč), košile, atd. Neboli – s mírnou nadsázkou – prodejte starší auto a budete mít na tradiční skotský kroj.

Existují ovšem i jiné pánské (nebo unisexové) sukně než kilty. Například balkánská fustanella je dodnes součástí uniformy řecké prezidentské či parlamentní gardy2. V řadě zemí jižní Asie, ale i na Somálském poloostrově v Africe, nosí jak muži, tak ženy sarong3, což je v podstatě pruh látky, který se omotává kolem pasu. Existuje několik způsobů, jak jej uvázat4, nejdůležitější ale asi je, aby to drželo a z člověka to nespadlo v tom nejméně vhodném okamžiku.

A samozřejmě existují i novodobé podoby pánských nebo unisex sukní.

Například na webu etsy.com5 jsem našel obchůdek, jehož provozovatel z Tel Avivu prodává výrobky firmy z indického Puškaru a mezi nimi i šest druhů pánských sukní6. Kousek vyjde na něco přes dvě tisícovky korun.

Příklad dvou sukní, které byly navrženy jako unisex, tedy pro dámy i pány, najdeme na webu https://skirtcraft.com/. Výrobce sídlí v Minneapolisu (ano, v tom městě, které se letos objevilo ve zprávách v tragičtějších souvislostech) a své výrobky prodává mimo jiné také přes etsy.com7.

Výrobci https://www.macabiskirt.com/ příliš nezdůrazňují, že by jejich sukně měly být unisex, ale s tím, že by je mohli nosit i muži, počítají. O čemž se lze přesvědčit zde: https://www.macabiskirt.com/how-it-works – jsou tam ukázky jak žen, tak mužů.

A další otázka: zda pod kiltem nosím spodní prádlo. Inu, držím se zvyklosti, že pod kiltem se nenosí nic. A myslím, že takto „naostro“ lze nosit i jiné sukně, které dostatečně zakrývají to, co je v našich zeměpisných šířkách žádoucí zakrývat. Některým tělním partiím je lépe, pokud nejsou přiškrceny například v těsných slipech. Není to samozřejmě dogma: kdo má obavy, že by například náhlý poryv větru mohl narušit jeho soukromí, si může vzít prádlo i pod kilt.

Nyní k otázce, proč to nosím. Jedna z možných odpovědí by mohla znít, že v jiné sukni bych byl za ještě většího exota než v tom kiltu. Přestože ženy v kalhotách potkáváme zcela běžně (ještě moji matku – koncem 50. let 20. století – vychovatelka na internátu nepustila do divadla v kalhotách – a tím spíš to bylo nepatřičné kolem roku 19008), chlapi v sukních jsou v našich končinách dosud často považováni za cosi divného. Možná je na čase začít to měnit. Přestože nejde o univerzální záležitost. Například jet v sukni na koni, na kole či na motocyklu by bylo nepohodlné – tam jsou kalhoty praktičtější. (Asi i proto si ženy ty kalhoty „vybojovaly“.)

To je jistě všechno fajn, pomyslí si někteří, ale ty ceny… Takové gatě ze sekáče vyjdou mnohem levněji. Jenže sukně ze sekáče taky. Pravda, nebývají označovány jako pánské. Ale možná to chce podívat se na některé ze vzorů výše a zkusit najít něco, co by je aspoň trochu připomínalo. Nejlépe asi právě kilt, ale v zásadě jde o to, aby mělo střídmý střih i barvy. Případně lze nechat přešít zapínání – asi uhodnete, na kterém místě9. Ale toho podle mě není zapotřebí: myslím, že většina lidí buď „řeší“ už samotný fakt, že má nějaký chlap na sobě sukni, nebo to neřeší vůbec. Na letošním Kozím mejdanu jsem se velkou část sobotního odpoledne pohyboval v sukni, která kilt nepřipomínala (byla světlejší a výrazně lehčí, což se v tom vedru docela šiklo, svého času jsem ji pořídil ve výprodeji v sekáči za 10 – slovy deset – korun českých, no neberte to…), a nikdo se nad tím nepozastavoval. Ostatně nebyl jsem tam jediný takto vymóděný.

Každopádně jde jen o trochu odvahy. A samozřejmě o vůli něco takového nosit. Protože někoho do toho nutit by asi opravdu bylo – řečeno slovy zástupců jedné nejmenované partaje – „projevem zvrácené genderové ideologie“. Na druhé straně projevem podobné „ideologie“, jen zvrácené jaksi opačným směrem, by bylo něco podobného zakazovat.

Miloš Hlávka

1Nebyl jsem tam v tomto směru sám – loni se tam objevil jeden německý závodník v jednobarevném kiltu a jeden organizátor (a zároveň závodník) v jiné sukni. A letos nás tam takových bylo ještě více.

2Vizte např. zde: https://commons.wikimedia.org/wiki/Category:Changing_of_the_Guard_of_the_Greek_Parliament

3Více se lze dovědět například zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sarong. Muži nosí zpravidla kostkované vzory, ženy například květinové či batikované – hippies asi mohou (nejen) toto rozlišení ignorovat.

4Některé možnosti jsou například zde: https://www.youtube.com/watch?v=wy-b26OjL_o

5Jde o web pro obchodování zejména s ručně vyráběným zbožím – něco podobného jako český fler.cz.

6Najdete je zde: https://www.etsy.com/shop/UrbanSultan?section_id=26441547.

7Tento obchůdek naleznete zde: https://www.etsy.com/shop/Skirtcraft.

8Ostatně podle článku na adrese http://www.stjoseph.cz/zeny-nepatri-do-kalhot/ ženy nepatří do kalhot ani dnes. Troufám si však tvrdit, že jde o názor vyloženě okrajový.

9Doporučuje to například zde – https://www.femina.cz/panske-sukne/ – Tomáš Vlach, návrhář pánských sukní.

Dodatečné poznámky pro tento blog (2020-09-08)

V článku jsem některé odkazy vynechal. Hlavně z důvodu úspory místa, protože Novoknínský zpravodaj není nafukovací donekonečna, že… A některé odkazy asi nebyly úplně nejdůležitější.

První kategorií jsou obchody s karnevalovými a podobnými kostýmy. Je sice pravda, že například tento výrobek https://www.levneptakoviny.cz/skotsky-set-2020-2.html je cenově v podstatě bezkonkurenční (no neberte to za těch 330 Kč), podobně tento https://obchod.r-kontakt.cz/skotsky-kostickovany-kilt2 vypadá hezky levně (374 Kč, to taky ještě jde, že?), ale zde bych se trochu obával o životnost takového výrobku; počítal bych s tím, že se bude měřit spíš v počtu absolvovaných karnevalů než možné doby každodenního nošení.

Vynechal jsem samozřejmě i nabídky různých „saunových kiltů“ (což asi bude relativní novota, protože tradičně se do sauny ve Finsku chodilo, pokud vím, „na Adama“), neb jde o výrobek určený pro speciální příležitost (vedle sauny by se to asi dalo nosit i na pláži), i když kdo ví, třeba by se v některých modelech (třeba v tomhle: https://www.sauna.cz/kilt-do-sauny-vossen-evo-luxoria-pansky-bila) při troše otrlosti také dalo vyrazit do ulic.

Ze stejných důvodů jako předchozí případ jsem vynechal i obchody s erotickým zbožím (upozornění: přístup na tyto weby je – na rozdíl od tohoto blogu, který se snaží být „mládeži přístupný“, povolen od 18 let věku) – tam nabízené výrobky asi také nebudou nejvhodnější k tomu, aby se nosily na veřejnosti – objevit se na ulici v tomhle: https://www.lasturka.cz/panska-sukne-gladiatorskeho-stylu-zn-svenjoyment-3-varianty – by bylo poněkud nepatřičné, a pokud by to bylo „naostro“, už by to silně hraničilo se vzbuzováním veřejného pohoršení, na to je ta sukně fakt krátká.

Především z důvodu rozsahu článku jsem vynechal i zmínky o webech, které nošení pánských sukní (či obecněji nošení sukní muži) tak či onak propagují a případný prodej se na nich vůbec nekoná, případně ano, ale není tím hlavním. Nicméně zde bych aspoň některé z nich zmínil.

Asi „klasikou“ je web https://panskesukne.webnode.cz/ – existuje už přes 11 let (první záznam v knize návštěv je z května 2009 design tomu asi odpovídá) a je provozován panem Tomášem Vlachem, který se pokouší i nějaké pánské sukně navrhovat. Svého času se dokonce konala nějaká setkání mužů v sukních, něco jako pochod či demonstrace, ale pak to nějak „vyšumělo“ a pěkných pár let (dávno před příchodem koronaviříka) se už nic takového neděje.

Relativně novým webem je „kvazianonymní“ web https://be-a-rebel.cz, který propaguje to, že by muži měli nosit nejen sukně, ale třeba i boty na vysokých podpatcích. Nevím, zda bych si na sebe vzal to, v čem se autor fotil (některé sukně jsou asi fakt krátké a zejména „naostro“ bych si je nevzal, a to snad ani doma). Proč „kvazianonymní“? Protože přímo tam autor své jméno neuvádí. Ale má tam odkaz na firmu, která je zjevně jeho (už z designu obou webů je to zřetelně vidět) a tam pochopitelně kontakt – včetně fakturačních údajů, tj. například jména, má – jak jinak by si někdo mohl objednat jeho služby, že? (Někdy si říkám, zda hlavním účelem vzniku toho webu nebyla nenápadná propagace té firmy, ale na druhou stranu, je možné, že část zákazníků by tím získal, ale jiné třeba pro změnu odradil. Takže nevím.)

Jedním z nejzajímavějších zahraničních webů (dvojjazyčný – angličtina a němčina) je http://www.dress2kilt.eu/ – poměrně obšírně se věnuje klasickým kiltům, netradičním kiltům i jiným sukním. Takže kdo ovládá jeden z uvedených jazyků (či aspoň Googlův či Yandexův či jiný překladač textů), může tam „zabrousit“ (a slovy Míly Roznera asi nebude muset příliš rychle vybrušovat, neb je toho tam ke čtení poměrně dost).

K tématu se vztahují i některá témata na obecněji pojatých webech či diskusních fórech. Jednu diskusi lze vidět například zde: https://www.zpovednice.cz/detail.php?statusik=80272

V článku jsem uvedl, že na Kozím mejdanu jsem část odpoledne chodil v sukni, která ovšem nebyla kiltem. Jak asi vypadala? A proč ukázat jen tu jednu? Takže si dovolím zobrazit menší galérku hned několika kousků (ten dražší z mých kiltů a čtyři sukně ze sekáče):

  1. Jako první si dovoluji zobrazit Zahálkův kilt. Jak již bylo řečeno, je to nejdražší kousek v mé garderobě. Jedna všitá kapsa je základní součástí, dokoupena byla jedna přídavná kapsička (z pohledu diváka vpravo) a látkový pásek, na kterém ta kapsička drží. Bylo možno koupit též kapsičku koženou a rovněž tak pásek – ale to by bylo ještě dražší. V takovém ohozu by se člověk rozhodně neměl ztrapnit, je to prostě vyrobeno jako pánská sukně a hotovo. Lze si objednat i motýlka se stejným vzorem – ke klasickému kiltu je zdarma, za 300 Kč i samostatně.
  2. Sukně ze sekáče č. 1. Ta samozřejmě jako pánská navržena nebyla. Nakolik to vadí, ať každý posoudí sám. Zapínání je na levém boku (zip a knoflíček), tj. z pohledu diváka vpravo. Pas prakticky nepruží, ale je mi to akorát. Má to dvě kapsy, či spíš parodie na kapsy, vpravo jednu, vlevo druhou. Ale opakuji, jde o parodie na kapsy – moc se toho do nich fakt nevejde. Možná tak po jednom kapesníku do každé. Co není na obrázku vůbec vidět, je to, že sukně je dvojvrstvá.
  3. Sukně ze sekáče č. 2. Ani ta pochopitelně nebyla vyrobena jako pánská. I ta má myslím dostatečně střídmý dekor. Nějaké zapínání tahle sukně ale nemá vůbec – v pase je guma a ta se postará, aby to drželo. A dodejme, že nemá ani kapsy. Takže pokud už by člověk našel odvahu vyrazit v tom do ulic, chtělo by to (nejen kvůli této sukni) dokoupit si nějakou ledvinku na pás nebo něco takového – na doklady, prašule a tak podobně. (Dámy to řeší kabelkami, ale to v případě pánů asi nebude to pravé ořechové.)
  4. Sukně ze sekáče č. 3. Nepočítám-li kilty, které byly vyrobeny jako pánské, považuji ji asi za „nejschopnější“ kousek ze sbírky (spolu s tou následující). Pokud se odvážím nosit na veřejnosti i jinou sukni než kilt, tahle asi bude na řadě mezi prvními. Pásek byl dokoupen dodatečně (čímž cena sukně stoupla tuším na čtrnáctinásobek – ona sama v sekáči stála desetikačku (v rámci výprodeje), ten pásek ve vietnamském krámu asi 130 Kč), ale do značné míry je tam hlavně na ozdobu – ne že by pás téhle sukně obsahoval gumu a pružil, ba ta sukně mi je v pase trochu velká, ale pasem je protažen tkaloun, takže stačí zavázat a drží to. Poklopec má samozřejmě „dámské zapínání“, ale kdo si toho na první pohled všimne, že… Zvlášť když před ním visí ty tkalouny. Co je ovšem na téhle sukni nejskvělejší, jsou kapsy. Jsou celkem čtyři – dvě po stranách, další dvě vzadu. Možná bych uvítal, kdyby ta sukně byla dole trochu širší – kvůli delším krokům – ale i takhle to také pořád ještě jde.
  5. Sukně ze sekáče č. 5. Tak zrovna v té jsem se pohyboval část odpoledne na Kozím mejdanu. Látka příjemně lehká, což se v žáru prvního srpnového dne docela šiklo, její světlá, téměř bílá barva odráží větší část slunečních paprsků, což v létě také není od věci. Jen se poměrně snadno pomačká, což je na fotce vidět. Sukně má i poutka na pásek, ale ten jsem zatím nepotřeboval, je mi víceméně akorát. Poklopec samozřejmě s „dámským zapínáním“, ale jak jsem se již zmínil, nevidím v tom problém, je to jakýsi úzus, který bych nepovažoval za dogma. Kapsy má dvě, po každé straně jednu, poměrně slušně velké.

Samozřejmě ne vždy v tom (nebo jiném) sekáči mají vždy stejné zboží, ale když jsem tam byl, podařilo se mi „ulovit“ mimo jiné právě tohle.

A ještě jeden zajímavý odkaz: kázání faráře Karla Müllera při příležitosti pražských nejteplejších dnů v roce 2020 (pravda, letos kvůli koronaviříku připravených o jinak oblíbený průvod Prahou, takže tentokrát nešlo s jistotou určit, který z těch dní je nejteplejší jaksi absolutně). Mnohý/á Čtenář/-ka si teď možná pomyslí, že jsem se sekl a odstavec připojuji k nesprávnému článku, že jsem jej měl přidat k onomu článečku o petici za teplá manželství. Ano, možná by ten odkaz šel dát do něj, ale sem patří také. Protože na začátku farář vypráví, jak v tomtéž kostele (troufal bych si tvrdit, že půjde o Martina ve Zdi, jako druhá možnost mě napadá ještě Jákobův žebřík – ale ten Martin je pravděpodobnější, je v centru Prahy) žehnal jednomu manželství, které ovšem nebylo teplé (už proto, že zákon to zatím neumožňuje; přesněji: dotyčný farář by mohl požehnat i takovému svazku, ovšem bez jakýchkoli právních důsledků), nýbrž zcela klasické. Nicméně jedna zvláštnost tam byla – cituji: „Co ale neobvyklého bylo, že oba muž i žena měli na sobě šaty. Konečně jsem na svatební bohoslužbě nebyl jediný muž v sukni 🙂 .“ Co vše si dotyčný kazatel s uvedenou příhodou spojil (jelikož šlo o kázání v souvislosti s Prague Pridem, snad ani nemohlo nedojít i na Sodomu – i když v trochu jiném duchu, než jak to slyšíme od některých – zejména katolických či evangelikálních – tradicionalistů), se lze dočíst zde: https://www.getsemany.cz/node/3779. Každopádně něco se snad začíná nesměle dít i v tomhle směru a nemyslím, že by to bylo špatné. I když asi ne hned a všude, ale nemusí přece hned pršet, aspoň že kape. 🙂

Aktualizace k předchozímu odstavci (2020-09-29): bylo to opravdu v Martinovi ve Zdi. Utvrdila mě v tom ta skutečnost. že fotoreportáž z té pozoruhodné svatby lze najít v Mezisíti a tam je interiér onoho kostela zcela jasně rozpoznatelný – vizme zde: https://www.skirtcafe.org/forums/viewtopic.php?f=65&t=21749. Aspoň mám za to, že to byla svatba zmíněná v tom kázání výše, protože příliš nepředpokládám, že by se s něčím podobným rázem roztrhl pytel. (A ještě více fotek z téže svatby je zde: https://www.gender-blender.com/2020/09/28/our-wedding-one-year-ago/.)

Z výše uvedeného plyne, že v předchozím textu jsem zapomněl mezi odkazy zmínit onu „Sukňovou kavárnu“ tedy https://www.skirtcafe.org. Nyní to tedy touto cestou napravuji. A výše rovněž zmíněný web https://www.gender-blender.com/ (v překladu něco jako „Rodový/genderový mixér“) je provozován přímo oněmi manžely. (Obojí je v jazyce anglickém.)

Rubriky: gender, Kultura, Politika a podobné jevy | Štítky: , , , , , , , , , , , , , , | 3 komentáře

Epochální nález archeologů v Erebuni

Ježíš vyhání kupce z chrámu (zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b5/Jesus_Chasing_the_Merchants_from_the_Temple.jpg)

Ježíš vyhání kupce z chrámu (Quinten Massijs 1466 – 1530)

Epochální objev, který vnáší nové světlo našich znalostí o začátcích křesťanství, se podařil archeologům, kteří zkoumají starší kulturní vrstvy v pevnosti Erebuni. Oznámila to světoznámá místní rozhlasová stanice Radio Erebuni International (Էրեբունի Միջազգային Ռադիո). 

V dosud neznámých sklepních prostorách pevnosti se podařilo najít téměř kompletní rukopis dosud neznámé verze Bible (nazvěme ji Erebunskou Biblí), obsahující i v nyní kanonických biblických knihách několik pasáží, které byly později buď nedopatřením zapomenuty během opisování nebo úmyslně zcenzurovány. Oproti nyní platné katolické verzi Bible chybí prakticky jen část deuterokanonické knihy Tobiáš, kde lze těsně před chybějící částí najít zjevně dodatečný vpisek: „Pane Bože, promiň, ale kvůli obležení tady došel toaletní papír.“

Zajímavé však není tolik to, co chybí (na světě existují i daleko torzálnější nálezy rukopisů), jako spíš to, co je zde oproti nyní kanonickým textům navíc. Aspoň podle prvních zjištění se zdá mezi nejzajímavější patřit pasáž, která osvětluje okolnosti Ježíšova vyhnání obchodníků z jeruzalémského chrámu, a zejména pak to, proč byl tento čin místními občany přijat s takovou nelibostí, že ti, kdo ještě před pár dny přijíždějícího Galilejce s nadšením vítali („Zvládneme to“, nechala se slyšet – aspoň podle Erebunské bible – jistá paní Pilátová, když se doslechla o příchodu tlupy imigrantů z Galileje pod vedením chlapíka jedoucího na kradeném oslím mláděti, a její muž si kvůli tomu dělal vrásky), nyní volali po jeho ukřižování („Zvládneme to,“ nechal se slyšet jistý pan Kaifáš, když ho pan Pilát upozorňoval, že i kat má nárok na odpočinek po své namáhavé práci).

Ocitujme si předmětné biblické pasáže – a to z Matoušova evangelia:

Mt 21:12 I všel Ježíš do chrámu Božího, a vymítal všecky prodavače a kupce z chrámu, a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holubice převracel,

13 A řekl jim: Psánoť jest: Dům můj dům modlitby slouti bude, ale vy učinili jste jej peleší lotrovskou.

14 I přistoupili k němu slepí a kulhaví v chrámě, i uzdravil je.

15 Vidouce pak přední kněží a zákoníci divy, kteréž činil, a dítky, any volají v chrámě a praví : Aj syn Davidův, Spasitel, rozhněvali se.

16 A řekli jemu: Slyšíš-liž, co tito praví? Ježíš pak řekl jim: I ovšem. Nikdá-liž jste nečtli, že z úst nemluvňátek a těch, jenž prsí požívají, dokonal jsi chválu?

Všimněme si logické trhliny mezi verši 13 a 14 – ty dva verše na sebe moc nenavazují. A dále se v nyní kanonickém textu nedočteme, proč byli kněží na onen Ježíšův počin tak naštvaní – vždyť díky vyhnání kupčíků z posvátného místa mohli mít víc klidu na práci – tedy v jejich případě hlavně na modlení. A právě do této záležitosti vnáší podstatně víc světla právě Erebunská Bible. Ocitujme si tedy úryvek Matoušova textu včetně později vyřazených pasáží. Aby bylo zachováno původní číslování veršů, jsou pasáže, které známe pouze z Erebunské Bible, očíslovány jako 13a až 13g a 15a až 15c:

Mt 21:12 I všel Ježíš do chrámu Božího, a vymítal všecky prodavače a kupce z chrámu, a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holubice převracel,

13 A řekl jim: Psánoť jest: Dům můj dům modlitby slouti bude, ale vy učinili jste jej peleší lotrovskou.

13a I řekli jemu pak přední kněží a zákoníci: Ježíši, kterak tě napadlo toto učinit? Vždyť vše pro blaho návštěvníků chrámu učiněno bylo.

13b I děl jim Ježíš: Ach, tolik zpohodlněli poutníci chrámoví, že jim jest zatěžko jíti nakoupiti si do tržnice, jež se toliko několik sáhů od brány chrámové nachází?

13c Ó nikoli, děl jemu velekněz. To kvůli opatřením proti morové nákaze jsme učinili.

13d Římští pochopové vydali nařízení, že kvůli ochraně před morem je potřeba tam, kde se více než sto lidí nachází, náústek látkový nositi. Pohodlno to nikterak není, avšak co můžeme proti římské zvůli dělati?

13e I trápilo poutníky chrámové, že kvůli náústkům předepsaným zatěžko se jim dýchá a oni se na modlitby nemohou plně soustřediti.

13f Však tu nám zraky padly na jednu větu. Tržiště a jiná obchodní střediska jsouť od povinnosti nositi náústky protimorové osvobozeny. I napadlo nás, že změníme-li chrám v tržiště s doplňkovým koutkem pro modlení, modlící se poutníci budou oněch náústků ušetřeni, a přesto při nákupech i modlitbách před morem chráněni.

13g I děl jim Ježíš: Ať s náústkem či bez něj, mohu pro zdraví poutníků chrámových též já něco učiniti.

14 I přistoupili k němu slepí a kulhaví v chrámě, i uzdravil je.

15 Vidouce pak přední kněží a zákoníci divy, kteréž činil, a dítky, any volají v chrámě a praví : Aj syn Davidův, Spasitel, rozhněvali se.

15a I pravili: Tím, že jsi změnil chrám ve špitál, jsi to, Ježíši, pokazil už úplně. Což nevíš, že v chrámech povinnost nositi náústky protimorové platí od stovky přítomných, kdežto v zařízeních zdravotních i při nižším počtu?

15b I uslyšev to zástup poutníků chrámových, zarmoutil se velmi: Tolik jsme doufali, že on je tím pravým Mesiášem, a zatím toliko neštěstí na nás přináší.

15c I pojali mnozí v tu chvíli myšlénku, že bude zapotřebí zbaviti se Ježíše dříve, než on uvrhne do neštěstí netoliko celý Jeruzalém, ale i veškerou Judeu, ne-li i Samařsko a Galileu.

Potud aspoň krátká citace z rukopisu Erebunské Bible.

Podobnou pasáž lze nalézt i v obdobných místech Markova evangelia, totiž za veršem Mk 11:17. Ovšem v obdobě Matoušova verše Mt 21:15a, totiž ve verši Mk 11:17e, je místo slova „pokazil“ výraz mnohem jadrnější, a tak zatímco pozdější vynechání předmětné pasáže u Matouše lze považovat za opomenutí, v případě Markova textu jsme oprávněni se domnívat, že šlo o cenzurní zásah, jehož účelem bylo zajistit, aby aspoň Nový Zákon mohl být uznán za mládeži přístupný.

Pokud jde o Lukášovo evangelium, podle něj lid (či dav) na Ježíše nezanevřel bezprostředně po útoku na přidružené tržiště při jeruzalémském chrámu (Lk 19:46), protože ještě podle Lk 19:47-48 „I učil na každý den v chrámě. Přední pak kněží a zákoníci i přední v lidu hledali ho zahladiti. 48 A nenalezli, co by jemu učinili. Nebo všecken lid jej sobě liboval, poslouchaje ho.“ Nakonec se však i podle Lukáše dočkali. Když Ježíš prohlásil, že by by bylo rozumné náústky nosit i na tržištích, kde se zkravidla shromažďuje víc lidí než v chrámu, takže tam je nebezpečí nákazy větší, lid se rozhořčil, protože Ježíš tím zpřísňoval nařízení nenáviděných římských okupantů, kteří – nemajíce tehdy ještě telegraf, natožpak internet – je zpravidla stihli doručit z císařského paláce na místo určení až tehdy, kdy epidemie mezitím sama odezněla a její oběti byly řádně pohřbeny.

Doufejme, že archeologové odhalí další tajemství oné pevnosti nacházející se v jedné z nejstarších křesťanských zemí planety a tím ještě více přispějí k poznání počátků křesťanství na této planetě. A v neposlední řadě popřejme Rádiu Erebuni, aby nás i nadále zásobovalo svým v mnoha ohledech originálním zpravodajstvím.

P.S. (2020-09-09)

Nález má význam i pro samotné dějiny pevnosti, protože dosavadní oficiální historici tvrdí, že její aktivní existence skončila někdy v VI. století před naším letopočtem neboli před Kristem. Nález Bible ovšem znamená, že buď pevnost fungovala – byť třeba jako provizorní opěrný bod nebo aspoň jako útočiště zbožného poustevníka – i zhruba devět set let poté, nebo že Ježíš žil zhruba o těch devět set let dřív. Jako pravděpodobnější se jeví první varianta, protože shoda na dataci Ježíšova života je poměrně velká – pohybuje se v rozpětí +- 10 let jedním či druhým směrem od onoho „magického“ začátku letopočtu.

Rubriky: Úšklebky, Náboženství, Politika a podobné jevy | Štítky: , , , , , | Napsat komentář

Písnička pro dnešní dny

V Mezisíti je teď na (a-)sociálních sítích údajně sdílena jedna písnička. Písnička, kterou jsem u nás v rádiu snad nikdy neslyšel, ač pochází od věhlasné zpěvačky Nuhád Vadí Haddád, známé ovšem pod pseudonymem Fajrúz (Fairuz, Fairouz, Fayrouz), což má česky znamenat „Tyrkysová“.

Písnička se jmenuje Bejrút (Li Beirut). A proč ji se umísťuji právě v těchto dnech, je současným čtenářům a čtenářkám tohoto blogu asi jasné. Těm, kdo sem možná zavítají po létech, bude dobré připomenout, že 04. srpna 2020 v bejrútském přístavu (či přesněji v tom, co do té doby bylo bejrútským přístavem) explodovalo 2 700 tun dusičnanu amonného a zanechalo za sebou přes stovku mrtvých (ale může být zjištěn ještě vyšší počet, v době psaní tohoto příspěvku nebyly ještě prohledány všechny sutiny).

Fajrúz / Fairouz / Fairuz / Fayrouz: Li Beirut

Písnička vznikla jako reakce na libanonskou občanskou válku, ale i současnost dává důvody k jejímu připomenutí. O tom, kdo za současné neštěstí může, už bylo mnohé napsáno a mnohé asi napsáno ještě bude, není tedy důvodu, abych se přidával i já. Zemřelým to životy nevrátí, i když by to mohlo být aspoň poučením do budoucna, aby se zmenšilo nebezpečí podobných tragédií.

Snad jen pár odkazů:

Pro ty, kdo mají relativně dost peněz a nějaké zkušenosti s posíláním peněz do zahraničí, se nabízí sbírka, která je zde: https://www.justgiving.com/crowdfunding/lebanon-relief?utm_term=re7R78DA2

A ještě pár dalších nalezených videí:

Jednu z coververzí (v tomto případě v pánském provedení) lze najít zde:

Li Beirut v pánském provedení

A zde je tatáž písnička v podání autorky – s videem reagujícím na výbuch:

Li Beirut

A ještě jedna coververze:

A ještě paní Fajrúz ve více písničkách:

Rubriky: Kultura, Politika a podobné jevy | Štítky: , , , , , | Napsat komentář

Měl bych vystoupit na Kozím mejdanu 2020

Stejně jako řadu předchozích let (od roku 2000, s výjimkou roku 2010, kdy se akce nekonala) proběhne u Standy Pence v Milkovicích u Starých Hradů Kozí mejdan. Více informací je samozřejmě na webu akce, zde aspoň základní informace:

Každoročně se v Milkovicích koná během srpnového úplňku – pod heslem „jaké si to uděláme, takové to budeme mít“ – KOZÍ MEJDAN.
Jde o kulturně-společenskou slavnost pořádanou na podporu koz a svobodomyslného způsobu života.
Letos proběhne od čtvrtka 30. července do pondělí 3. srpna 2020.

Slavnost je bez stánkařů, dealerů, ochranek a plotů. Na místě je vegetariánská kuchyně, moučníky, pekařské výrobky, pivo, víno, limo, wc, sprchy. Děti, psi a další rodinní miláčci jsou vítáni. Stanování mezi stromy v sadu. Vstupné dobrovolné, ceny lidové.   Hraje se na dvou pódiích – na louce a ve stodole. Muzikanti, divadelníci, básníci: program se dopředu netvoří, tudíž může přijet zahrát v podstatě každý.   Líbí-li se Vám tyto aktivity, tak jste do Milkovic srdečně zváni.

Na akci pravidelně vystupuji, chyběl jsem jen při úplně prvním ročníku (o akci jsem nevěděl a v tom termínu jsem se nacházel na jakési schůzce INPEGu, anžto se blížilo zasedání Mezinárodního měnového fondu a SB v PaKulu), pak v roce 2010, kdy se akce vůbec nekonala, a konečně v roce následujícím, kdy naše město slavilo 825 let od první písemné zmínky a mezi účinkujícími byl i Spirituál kvintet, který jsem si nechtěl nechat ujít. Předpokládám tedy, že bych neměl chybět ani letos, i když jsem měl nějaké zdravotní potíže a může se to projevit na kvalitě mého vystoupení (letos jde – v důsledku mimořádných okolností – nejprve koronakrize a pak mé neschopenky – o mé první vystoupení). Tak doufejme, že to nějak dopadne. Rád bych přišel s jednou novou písničkou, ale ta ze mě leze hůř než z chlupaté deky, tudíž nemohu nic slíbit. (Ostatně dopředu nevíme nikdy nic.)

Rubriky: Kultura, Oznámení | Štítky: , , | Napsat komentář