Následující vzpomínkový článek byl napsán pro Novoknínský zpravodaj a otištěn v jeho čísle 4/2017. Do „soukromého“ blogu jej dávám jednak proto, že s Novým Knínem souvisí spíše okrajově (jak bude z textu patrné), jednak proto, aby se zde aspoň občas něco objevilo. Když už jsem nestihl napsat třeba reportáž z 1. máje 2017 v Praze na Palackého náměstí (s následným pochodem na Střelák), kde jsem prostě nechtěl chybět. Takže odreagujme se na chvíli od žhavé současnosti (i když počasí v posledních dnech moc žhavé nebylo) a ponořme se do dob minulých, jež mnozí z duše proklínají, jiní zase s nábožnou úctou vzývají (přičemž namístě jaksi není ani jedna z těchto krajností). Ale dosti již otravných úvodů a předmluv a podívejme se konečně na samotný článek.
Mám a budu – 9. 5. 1998
Když mí rodiče koupili svůj první televizor, psal se rok 1968. Na československém území se zvolna zabydlovaly sovětské tanky, které přijely bratrsky internacionálně pomoci Vasilu Biľakovi a jemu podobným udržet se u koryt, já začínal chodit do školy a NASA se chystala vyslat první pilotovanou výpravu na povrch Měsíce. Československá televize vysílala černobíle a zatím jen na jednom programu.
Karel Pech ve vysílání Československé telecí vize v roce 1969
Mnohé z tehdejších pořadů upadly v zapomnění, jiné se aspoň drápkem zachytily a zůstaly v povědomí. K těm druhým patřily populárně naučné seriály, jejichž ústřední postavou byl režisér, herec a moderátor Karel Pech. Vzpomenu-li si na excelentní seriál Tajemství řeči, věnovaný zajímavostem a záludnostem mateřštiny většiny z nás a podívám-li se na jazykovou „kulturu“ zejména některých internetových diskusí, říkám si, že něco podobného ve vysílání českých televizních stanic docela chybí. A stejně tak by se jistě uplatnila nějaká modernější obdoba dalšího Pechova seriálu Tajemství výchovy, který byl pro změnu věnován – jak název naznačuje – otázkám společenského chování. Nevolám po přejemnělé etiketě rokokových salónů s barony v parukách (jejichž drábové ovšem vůči poddaným až tak úplně jemně nevystupovali) a dámami v neskutečně utažených korzetech. Kdyby však hulvátství, známého i z nejvyšších pater (nejen) české politiky bylo méně, asi by si nad tím nikdo nezoufal – snad s výjimkou parlamentních zpravodajů bulvárních médií, kteří by museli senzace hledat jinde.
Young Shatterhand srkal (Československá telecí vize 1969)
Ti, kdo ony doby nepamatují, případně si chtějí paměť oživit, mohou zavítat na web České televize, kde jsou některé díly k dispozici ke zhlédnutí po Internetu: Tajemství řeči najdeme na adrese http://www.ceskatelevize.cz/porady/896874-tajemstvi-reci/, Tajemství výchovy na adrese http://www.ceskatelevize.cz/porady/897020-tajemstvi-vychovy/. Dostupné jsou žel jen některé díly; z původně zamýšlených dvaceti dílů Tajemství řeči jich bylo odvysíláno pouze šestnáct, v archívu na webu ČT jich lze nalézt dokonce jen devět. Pokud jde o Tajemství výchovy, který se v premiéře vysílal o sobotách od 15. listopadu 1969 do 31. ledna 1970, k dispozici je deset dílů.
Nás bude nyní zajímat druhý z uvedených seriálů. V tomto případě si totiž Karel Pech přizval dětského partnera, se kterým vedl dialog a který některé prohřešky proti společenskému chování názorně předváděl (někdy ale předváděl i to, jak se to či ono má dělat správně). Mezi těmi pány, kteří se navzájem oslovovali slovem „příteli“, byl rozdíl nejméně dvou generací, ale – světe div se – ono to fungovalo, a skvěle. Stačí se podívat třeba jen na první díl seriálu – Young Shatterhand srkal – odvysílaný poprvé 15. listopadu 1969; byl velice vtipný. Jenže z jiného dílu, z toho pátého, poprvé odvysílaného 13. prosince 1969, dodnes vane smutek a sklíčenost. Ne ovšem proto, že by tragickým byl výkon účinkujících – ten si udržoval svůj vysoký standard; „jen“ pojednával – a přesvědčivě – o věcech neveselých: o stavu pořádku v československých, totiž hlavně pražských, ulicích. Zdálo se, že se nám rodí dětská (a později nejen dětská) televizní (a časem snad i filmová) hvězda. Jenže pak se něco zadrhlo. Televizní seriál skončil (uvažovalo se o dalších dodatečných dílech, ale ty už nebyly natočeny), Jiří Belčev se mezitím (ještě v roce 1969) objevil v televizní hře Tchýně; v roce 1974 se objevil ještě v Pechově seriálu Tajemství nezvířat – a pak už stopy jeho herecké kariéry mizí.
Proč však tuto dětskou hvězdičku, která na pár let zazářila, ale pak se vytratila, připomínat právě v Novoknínském zpravodaji? Zvlášť když zde byli dětští herci známější; včetně těch, kteří si zahráli třeba ve filmu Ať žijí duchové, natáčeném i v našem městě?
To napoví ještě jedna zpráva – bohužel neodvolatelně závěrečná. Pochází z rozhlasového vysílání ze dne 14. května 1998 a zní takto:
„Při tragické nehodě na motocyklu zahynul Jiří Belčev, který se před lety jako malý chlapec po boku Karla Pecha proslavil v několika cyklech velmi populárních výchovných pořadů o kultuře řeči a chování. ČTK o tom ve středu informoval Karel Pech. Belčev, který by se letos v říjnu dožil 36 let, účinkoval v několikadílných pořadech Tajemství řeči a Tajemství výchovy. Rozloučení s Belčevem se koná 15.května v 10:30 v obřadní síni strašnického krematoria.“
A zde je ten důvod. Místo, na němž k oné tragické nehodě došlo, se sice nenachází přímo na území našeho města, avšak troufám si tvrdit, většina spoluobčanů jím projížděla už mnohokrát. Leží na silnici ze Slap do Štěchovic, necelý kilometr od benzínové pumpy u Slap ve směru na Štěchovice. Dnes tam lze spatřit prostý dřevěný křížek s plíškem, na němž stojí tři krátké řádky:
Jiří BELČEV
† 9. 5. 1998
„MÁM A BUDU“
Křížek Jiřího Belčeva (2015-04-06)
Je naprosto nenápadný a omšelý. Když jedu autobusem okolo, obvykle se snažím jej zahlédnout – ale zdaleka ne vždy se mi to podaří. Nejít svého času okolo něj, když jsem dokončil jednu ze svých procházek z Nového Knína podle Kocáby do Štěchovic a do odjezdu nejbližšího autobusu mi ještě nějaká doba zbývala, nevěděl bych o něm dodnes. A už vůbec by mi nebylo známo, že připomíná člověka, který kdysi nakrátko jasně zazářil, ale pak se ztratil z očí a znovu jej připomnělo až jeho tragické úmrtí.
Miloš Hlávka
